Skrývá se pod maskou bruselské demokracie budoucí teror?

ARÉNA NÁZORŮ: Ve čtvrtek 10. července proběhne v Evropském parlamentu hlasování o nedůvěře předsedkyni Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Návrh na toto hlasování podepsalo 75 poslanců a opírá jej o rozhodnutí Evropského soudního dvora v kauze údajných manipulací von der Leyenové, kterých se měla dopustit při objednávání proticovidových vakcín. Předsedkyně Evropské komise, ta, která má vždy plná ústa evropských hodnot a vlády práva, se odmítla rozhodnutí soudního dvora podřídit a soudem vyžádané sms zprávy s generálním ředitelem firmy Pfizer nevydala.

To vedlo rumunského poslance Gheorghe Piperea, profesora práva, k vypracování návrhu na hlasování o nedůvěře von der Leyenové. Jemu i ostatním, kteří pod návrh připojili své podpisy, snad bylo jasné, jaký bude výsledek, neboť s určitostí se nutné dvě třetiny Evropského parlamentu pro návrh nevysloví. Nicméně šlo o návrh principiálně správný a demokratické postupy nijak nepoškozující.

Čtvrtečnímu hlasování předcházela daleko podstatnější pondělní podvečerní „debata“. Její obsah i forma jsou daleko důležitější než výsledek samotného hlasování. Arogance, nadutost, povýšenost a nafoukanost von der Leyenové, onoho „vzoru evropských hodnot“, její soustavné opovrhování „pravicí“, její hysterické urážky lidí s jiným názorem a – konec konců i účelová manipulace s procedurou parlamentní „debaty“ předsedkyní Evropského parlamentu Metsolaovou – to vše nelze označit jinak než jako další signální výpověď o stavu současného evropského unifikačního procesu.

Zatímco von der Leyenová mohla mluvit tak dlouho, jak si sama přála, neboť prý „měla právo na vlastní obhajobu“, k vyjádření stanovisek byli Metsolaovou připuštěni pouze předkladatel návrhu Piperea a předsedové parlamentních frakcí. Šanci vystoupit naopak nedostali žádní další poslanci, dokonce ani ti, kteří snad chtěli vysvětlit důvody, proč návrh podepsali. Tak nějak vypadá demokracie podle Evropského parlamentu, který zase jen znovu potvrdil, že žádným parlamentem, natož parlamentem demokratickým, není.

Předsedkyně Evropské komise drtivou většinu svého vystoupení samozřejmě nevěnovala žádnou pozornost podstatě celého problému. Nevyjádřila se k rozhodnutí Evropského soudního dvora a nijak se neobtěžovala vysvětlit důvody, proč odmítla rozhodnutí tohoto soudu respektovat. Necítila nutnost reagovat na argument rumunského předkladatele návrhu, který tvrdí, že „[jde o důsledek stavu, ve kterém] nedemokratická koncentrace rozhodnutí v rukou předsedkyně Evropské komise je v rozporu se zásadami kontroly a rovnováhy“. Považovala za zbytečné jakkoli vysvětlit podivné tvrzení mluvčího Evropské komise, že „žádné sms týkající se komunikace s Pfizerem už neexistují, protože předsedkyně si už vyměnila telefon za nový“. Připustila pouze, že „samozřejmě byla v kontaktu se špičkovými společnostmi, ale nic nebylo dohodnuto tajně“.

Von der Leyenová vystoupila se suverénním pocitem nadřazenosti. Její chování bylo mimořádně odpudivé a připomínalo aroganci komunistických papalášů vědomých si kdysi toho, že jim se přece nemůže nic stát. Autora i signatáře návrhu na hlasování o nedůvěře průběžně nazývala extremisty, dezinformátory, přepisovače historie, antidemokraty a populisty. Aniž by se zabývala podstatou problému, označila celou akci jako „vystřiženou z nejstarší příručky extremistů: polarizovat společnost a podkopávat demokracii falešnými tvrzeními o vměšování se do voleb a snahou přepsat historii toho, jak Evropa úspěšně společně překonala globální pandemii.“ Neváhala ty z poslanců, kteří návrh podepsali, dokonce nazvat „lidmi podporovanými našimi nepřáteli“, dokonce „loutkami, které vodí jejich páni z Ruska a jiných částí světa“ či „Putinovými apologety“. Neštítila se říci, že „pravdivý příběh pandemie začal záběry vojenských náklaďáků plných mrtvých těl, které projížděly v noci italským Bergamem“, na což by si ti, co podepsali, „měli vzpomenout“.

Své vystoupení namířené proti „všem nepřátelům Evropy a demokracie“ zakončila agitační hysterií: „Vstoupili jsme do věku boje mezi demokracií a neliberalismem … podporovaným ruskými loutkovodiči“. Jediná cesta, co s tím dělat, je podle von der Leyenové „postavit se na obranu Evropy“ a „sjednotit všechny proevropské a prodemokratické síly“ kolem sloganu „Evropa musí ukázat sílu“. Ostatně slova Rusko a Putin se posléze opakovaně ozvala i ve vystoupení předsedy lidovecké frakce Manfreda Webera, který zjistil, že „z hlasování o nedůvěře má radost Putin“, protože „Putin si nás každý den testuje“, podporovatelé návrhu jsou „Putinovy loutky“ a „součást ruské aliance“.

Vystoupení předsedkyně Evropské komise von der Leyenové ke kauze „Pfizergate“ (jak je kauza nazývána), se stane dalším milníkem v historii „budování“ evropského unifikačního projektu. Leyenová totiž drze a bez rozpaků otevřeně zaútočila na každého, kdo má odlišný názor na to, co se dnes v EU děje. Takové lidi označila za extrémisty spojené s ruským režimem. Naznačila, že již „nebudou hrány žádné hry s extrémisty“, a že „od nynějška bude spolupracovat pouze s proevropskými a prodemokratickými silami“.

Jak jejím slovům rozumět? Jsi proti Green Dealu? Máš problémy s chimérou bezuhlíkové evropské budoucnosti? Jsi proti masové migraci? Jsi proti nenormálním výstřelkům genderismu a feminismu? Pak jsi na straně Putina… A Ursula von der Leyenová s celým ansámblem Evropské komise v zádech nám předvedla, že nejenže se na Bruselem prováděných politikách nebude nic měnit, ale že si (řečeno slovníkem předlistopadových komunistů) „na svoji práci zjedná klid“.

„Pod vaší maskou demokracie se skrývá teror,“ řekl před nedávnem americký ministr zahraničních věcí Marco Rubio na adresu evropských institucí. Zdá se mi, že jeho tvrzení Ursula von der Leyenová svým vystoupením potvrdila.

Vyšlo jako středeční glosa IVK.