Proč se nesmát Motoristům na životním prostředí

KOMENTÁŘ

Proč se nesmát Motoristům na životním prostředí
Teď tedy vyšlo najevo, že na větrníky je nově určeno asi 2000 kilometrů čtverečních terénu, celkem 53 lokalit v devíti z třinácti krajů republiky. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Polská bezpečnostní dilemata

KOMENTÁŘ

Nová česká vláda se podle všeho rozhodla, že se spojenecké závazky a geopolitické turbulence světové a evropské politiky Prahy vůbec netýkají. V Polsku vládne ...

00:06

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

O entrée se Igoru Červenému postaral Filip Turek, když na videu z auta oznámil, že Motoristé jmenují ministrem životního prostředí místo něj člověka, „který bude velmi seriózní a bude dělat na ministerstvu to, co mi na očích vidí.“ Opozice se od té doby snaží, aby nový ministr vešel do veřejného povědomí jako Turkova loutka. Červený se tedy musí vymaňovat ze stínu loutkáře a musí nějak překonat pitomá očekávání médií, která vyhlížejí nějaké, vlastně jakékoliv pokračování ságy, kterou nejmenováním Turka rozpoutal prezident.

 

Nový ministr to zkusil hned v pondělí na tiskové konferenci po vládě: „Připomínám, že my jakožto Motoristé nejsme proti přírodě, ale proti bezduché zelené ideologii.“

Příkladem par excellence jsou akcelerační zóny, které přišel na ministerstvo novému, motoristickému vedení před měsícem představit ředitel Výzkumného ústavu pro krajinu. Předběžné mapy zón dala zhotovit Fialova vláda, aby bylo možné nastavět fotovoltaiku a hlavně větrníky rychle bez zbytečných povolovacích řízení. Teď tedy vyšlo najevo, že na větrníky je určeno asi 2000 kilometrů čtverečních terénu, celkem 53 lokalit v devíti z třinácti krajů republiky.

Česká republika není Severní moře ani Kalifornie nebo Kazachstán, větru je u nás spíš míň. Ale v akceleračních zónách by investoři mohli stavět hodně vysoko, tam, kde už se nějaký vítr vyskytuje. Větrníky by se pak tyčily až do výše 250, ne-li 280 metrů.

Motoristické vedení ministerstva hledá všechny způsoby, jak větrníkový boom omezit. Jeden z motoristického výsadku na MŽP s příjemným překvapením říká, že spojence na ministerstvu nacházejí hlavně „u šestistovky“, což je Sekce ochrany přírody a krajiny. V realitě to jistě nebude šestistovka celá, ale můžeme předpokládat, že v sekci je zaměstnáno dost lidí, jimž skutečně záleží na ochraně druhů i na ochraně přírody a krajiny víc než na tom, jaký podíl hrubé spotřeby energie Česká republika pokryje z obnovitelných zdrojů a jestli bude Evropská komise s naším dekarbonizačním úsilím spokojena.

Větrníky nasávají a pak zabíjejí ptáky, na zemi svým monotónním hlukem odhánějí zvířata, kvůli každému jednomu z nich se bude muset hloubit a betonem vylít sedmi či osmi metrová jáma, aby pak za dvacet let i po sundání větrníku ten beton zůstal v zemi. Dvacet let do té doby budou megavětrníky kazit náladu turistům a zdraví místním (pokud se nepodaří protáhnout minimální vzdálenost větrníku od obydlí, která dnes činí 500 metrů).

Chystané větrné parky si vyhmátl první Turek a našel v nich šikovný příklad zdánlivě paradoxního jevu, kdy tažení proti emisím, jehož výsledky podle počítačových modelů pocítíme za desítky let, způsobuje škody na přírodě hned teď. Elektroauta se leckomu mohou jako ukázka technického umu i líbit, ale větrníky, fotovoltaické plantáže, zateplené domy, z nichž se staly dýchavičné krabice? Tady je ošklivá tvář klimatického hnutí, jeho velká slabina, druhá hned po umělém zdražování cen energií a tedy všeho.

 

×

Podobné články