Jak vyřešit důchodkyně

KOMENTÁŘ

Jak vyřešit důchodkyně
Končí odpudivá praxe nespravedlivého zvýhodňování jednoho pohlaví na úkor druhého jen proto, že sobecké ženské protáhly tělo nepohodlným těhotenstvím a porodem, aby národ nevymřel, píše Tereza Viry. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Jsem bohužel už ve věku, kdy téma budoucích penzí nedokážu úplně odignorovat. Jako horlivou feministku a fandu genderové rovnoprávnosti mě samozřejmě nadchla informace o sjednocování věku odchodu do důchodu. Ženy budou chodit stejně jako muži, nezávisle na počtu vychovaných dětí. Hurá! Končí odpudivá praxe nespravedlivého zvýhodňování jednoho pohlaví na úkor druhého jen proto, že sobecké ženské protáhly tělo nepohodlným těhotenstvím a porodem, aby národ nevymřel.

 

Změna pomůže i národnímu hospodářství. Paním po šedesátce prodloužená pracovní povinnost znesnadní, ideálně znemožní klíčovou výpomoc ve vlastní rodině (hlídání vnoučat, asistenci vlastním, případně manželovým rodičům). To je špatně jen zdánlivě. Protože se totiž ženy v pomoci svým nejbližším angažují více než muži, vzniká škaredá genderová disproporce, kterou nechceme. Nově budou babičky makat nebo s ohledem na věk „makat“ na pracovišti, děti ohlídá placená paní a praprarodiče ošetřovatelka, a to už jsou hned troje daně navíc. Feministky jásají, ekonomové si mnou ruce, ženy roní slzy úlevy, že z nich bude konečně sejmut tíživý benefit aspoň nějakého ocenění za mateřství a za oběti, které s sebou přirozeně nese.

Problém s babičkami je ten, že se jaksi navzdory výše řečenému života obvykle drží zuby nehty, umírají poměrně neochotně, takže čerpají důchod déle než dědečkové. To ale není žádoucí rovnost výsledku tak, jak si představují sociální inženýři.

Zatím jen v žertu jsou míněny návrhy, aby si ženy jako daň za svůj tužší kořínek platily vyšší zdravotní či sociální příspěvek, anebo aby do penze nastoupily dokonce ještě později než muži. Přitom by stačilo, kdyby každá dívka v osmnácti podepsala dokument, kde by uvedla, kolika let se dožije. Z toho se jí vypočte věk odchodu do penze. Pokud se dožije vyššího věku, než k jakému se zavázala, zaplatí pokutu. Naopak pokud zvládne zemřít dříve, nevyčerpaná částka jejího důchodu by byla převedena na účet některé z levicových neziskovek, které rozkládají rodinu, nenávidí muže, milují interrupce a pak se hrozně diví, proč vymíráme.

Další variantou je snížit množství důchodkyň. V Konci stříbrného věku Jasutaky Cucuiho se stařečkům prostě nakáže, ať se vybijí sami mezi sebou. Samozřejmě my v Česku nemusíme zacházet až do takových extrémů, ostatně ono by se to technicky i těžko realizovalo, ta samurajská tradice tady prostě chybí, české ženy zbraně neovládají tak dobře jako Japonky, takže Cucuiho řešení si snad ani nechci představovat. To by byl naprostý masakr. Mnohem jednodušší by bylo rozpočítat adeptky na důchod podle oblíbeného principu ze školních tříd první–druhý nebo podle abecedy (skupiny A–J a K–Ž).

O ekonomických výhodách eutanazie se v zaostalém Česku ještě tak trochu ostýcháme mluvit. To průkopníci v Kanadě, politici a zdravotníci, už v tomto směru ušli pořádný kus cesty. Každé dvacáté úmrtí nyní připadá na program MAID, v Quebecu dokonce každé patnácté, přičemž je pozoruhodné, že asistovanou sebevraždu je kanadské zdravotnictví, proslulé extrémně dlouhými lhůtami, schopno a ochotno zájemci zařídit během jediného dne. Zrušena byla i povinná desetidenní lhůta na rozmyšlenou. Velmi pěkně to rezonuje s masivní podporou umělých potratů a kriminalizací lidí, kteří se i jen modlí před příslušnými zařízeními. V obou případech vzniká panika z toho, že by si fatální zákrok třeba někdo rozmyslel.

Trestuhodný genderový nepoměr samozřejmě nepanuje jen v případě důchodkyň, které tak úporně lpějí na životě, že nám to rozhazuje tabulky. Ženy jsou naopak podreprezentovány ve věznicích, mezi alkoholiky, bezdomovci, narkomany a sebevrahy, zkrátka přesně v těch demografických skupinách, které feministky nikdy neberou jako referenční skupinu. Feminismus zásadně srovnává průměrné ženy s mimořádnými muži. Proč asi?

V Česku jsme sice na rovnosti výsledku zatím tolik nelpěli, ale my se to naučíme. Krok správným směrem byly sněmovní volby a státotvorná akce Zakroužkuj ženu. Kolik úplně nekompetentních mužů s nulovou životní zkušeností, ale o to větším egem mohlo usednout do Sněmovní místo Demetrashviliové, Stojanové, Smejkalové? Hrůza pomyslet.

×

Podobné články