„Hrozí fentanylové krize.“ Bém varuje před rozpadem české protidrogové politiky

VYJÁDŘENÍ PAVLA BÉMA

„Hrozí fentanylové krize.“ Bém varuje před rozpadem české protidrogové politiky
Protidrogový koordinátor Pavel Bém (ODS) na tiskové konferenci po dubnovém jednání rady vlády. Foto: Foto: Dominik Stein
1
Domov
Dominik Stein
Sdílet:

Někdejší pražský primátor Pavel Bém (ODS) má k polovině roku v rámci reorganizace agendy z Úřadu vlády ČR na ministerstvo zdravotnictví skončit v roli koordinátor protidrogové politiky. Zjistil to skrze SMS, kterou mu po pondělním jednání vlády zaslala šéfka kabinetu Andreje Babiše (ANO) Tünde Bartha na dovolenou. Nyní Bém, který ve funkci strávil necelý půl rok, promluvil: v textu zaslaném Echu mimo jiné ostře kritizuje plánovaný přesun agendy, který má za „nechytrý nápad“. Připomíná, že to byl právě on, kdo v 90. letech pomáhal převést tuto agendu z ministerstva vnitra pod úřad vlády a že podobné pokusy o přesun se v minulosti objevily už několikrát, vždy však byly zastaveny. Bém varuje, že nynější krok může vést k rozpadu systému budovaného desítky let, nárůstu syntetických drog či dokonce „fentanylovým krizím“.

Vyjádření Pavla Béma přinášíme v plném znění:

Česká protidrogová politika se mnoho let těší mimořádnému respektu doma i v zahraničí. Proč? Je to velmi prosté a lapidárně to mohu shrnout do jediné věty: „Za málo peněz hodně muziky.“ Jsme jednou z mála zemí v Evropě i na světě, která se může pochlubit téměř nulovou promořeností virem HIV u injekčních uživatelů drog, nízkou prevalencí žloutenek a velmi nízkou morbiditou a mortalitou. A to i přes probíhající obsáhlou debatu v českých médiích kolem kratomu a nových syntetických drog, včetně bohužel fatalit, byť ojedinělých. V celé postkomunistické Evropě jsme vzorem a řada zemí naši protidrogovou strategii s naší odbornou asistencí kopíruje. A to včetně systémových nástrojů, kterými jsou legislativa, systém standardů odborné způsobilosti a certifikačních řízení, které garantují, že peníze jsou přidělovány pouze a jen kvalitním a kvalifikovaným službám. Adiktologické služby byly vůbec prvními, kde se taková garance kvality zavedla.

Jsme také jednou z prvních zemí v Evropě, která do své protidrogové strategie zařadila i legální psychoaktivní látky – alkohol a tabák, a také hazard. Opět proč? Protože veřejné náklady na řešení zdravotních a dalších škod způsobených alkoholem, tabákem, hazardním hraním, nově též digitálními závislostmi dosahují stovek miliard korun ročně, tedy o řád více než u všech ostatních drog dohromady. Naše odborně-věcná a strategická práce má za sebou 35 let života. V rozumně fungující společnosti se funkční systémy veřejných politik nemění.

Agenda psychoaktivních látek a závislostních poruch není pouze zdravotním problémem, ale také sociálním, s ohledem na význam prevence školským, s ohledem na černé trhy a šedou ekonomiku bezpečnostním a s ohledem na veřejné zdroje zásadním ekonomickým fenoménem. Klíčovou roli v koordinaci těchto veřejných agend má Rada vlády pro koordinaci politiky závislostí. S ohledem na dikci kompetenčního zákona to nemůže zajistit nikdo jiný než premiér a Úřad vlády. Shodou okolností jsem to byl právě já, který na přelomu let 1993/1994 garantoval přesun této agendy z resortu vnitra na Úřad vlády za první vlády Václava Klause záhy po vzniku samostatné České republiky.

Přesun drogové politiky z Úřadu vlády na Ministerstvo zdravotnictví není chytrý nápad. Zdravotnictví nemůže řídit bezpečnostní agendu a vymáhání práva resortu vnitra, stejně jako nemůže řídit fiskální dopady regulace či neregulace hazardu, alkoholu či tabáku, která patří do kompetence Aleny Schillerové. Stejně tak si obtížně dovedu představit, že se Adamu Vojtěchovi podaří vyřešit 35 let nedořešený problém všech veřejných agend stojících na zdravotně-sociálním pomezí, kam přesně adiktologické služby patří. A to konstatuji s velkým respektem k ministru Vojtěchovi, jeho schopnostem a jeho práci v čele resortu zdravotnictví.

Co vše se může stát, pokud pan premiér a vláda své rozhodnutí nezrevokují? S největší pravděpodobností se rozpadne systém budovaný desítky let. Důsledkem mohou být fentanylové krize, epidemie nových syntetických drog, nárůst fatalit a celkové nemocnosti v cílových skupinách závislých na různých látkách či produktech. Může se rozpadnout dobře fungující systém adiktologických služeb, byť je dlouhodobě podfinancovaný. V zahraničí nad námi budou kroutit hlavou a považovat nás za osly.

Přesun pod jedno ministerstvo znamená faktické oslabení schopnosti státu koordinovat jednotlivé resorty. Vzniká riziko, že z odborně řízené politiky se stane úzká resortní agenda bez potřebné autority a přesahu. Právě nezávislé postavení při Úřadu vlády bylo jedním z důvodů, proč český model dlouhodobě fungoval a získal respekt doma i v zahraničí.

Nejde o obranu úřadů nebo funkcí. Jde o zachování systému, který prokazatelně pomáhá snižovat škody, chrání veřejné zdraví a udržuje rozumnou rovnováhu mezi prevencí, léčbou a bezpečností. Rozebrat funkční model bez odborné debaty je krok, jehož důsledky mohou být drahé a bohužel i dlouhodobé.

Propojení agend duševního zdraví a závislostních poruch má samozřejmě své opodstatnění, ale pouze v oblasti prevence a léčení. Koneckonců jsem to byl já, kdo se na Andreje Babiše před loňskými volbami obrátil a požádal ho o politickou podporu při hledání řešení obou problémů. Jsem mu také za to vděčný, že z této oblasti udělal jednu z priorit současné vlády.

Tato situace (přesun na některé ministerstvo) není na stole navíc poprvé, počítám-li dobře, nastala v historii pětkrát, a vždy se ji podařilo jako značnou hrozbu vyřešit zdravým rozumem. Na to spoléhám i tentokrát. V čem se současný příběh liší, je skutečnost, že se tak děje ad hoc, bez diskuse s odbornou veřejností, poskytovateli adiktologických služeb či pacientskou veřejností.

Na závěr: v tuto chvíli jsme ve fázi dokončování aktualizované strategie, resp. Akčního plánu na další tři roky, máme tedy před sebou spoustu práce a k tomu potřebujeme jasné systémové ukotvení, a nikoliv zmatky a nejistoty v duchu: „Škatule, hejbejte se.“ Spoléhám na akčnost a zdravý selský rozum pana premiéra.

V politice jsem strávil poměrně hodně času a chápu paní vedoucí Úřadu vlády ČR, že jí připadají mezirezortní agendy příliš komplikované a že by se jich ráda zbavila. Navíc jsou docela nevděčné. Nelze je snadno vyřešit a na každém kroku na vás číhá nějaká past. Ale právě proto je nezbytné s nimi zacházet citlivě a s rozmyslem.

Akční plán, který má do konce června projednat vláda, přináší jasná řešení: Vytvoření relativně nezávislého orgánu – Národní agentury pro závislosti (po vzoru Národní sportovní agentury), která umožní delimitaci servisního zázemí Rady vlády pro politiku závislostí mimo Úřad vlády. Vytvoření Fondu prevence, který umožní jednak naplnit vládní prioritu podpory zdraví a prevence rozvoje duševních onemocnění a závislostí, a to především s ohledem na její financování. Nejedná se o žádné zvýšení daňových zátěží, pouze o redistribuci existujících poplatků a daní tak, aby z výnosu z hazardu či prodeje tabákových a alkoholických výrobků byly alespoň minimálně hrazeny škody, které způsobují. Předložení adiktologického zákona, který je zpracován a zásadním způsobem právně ukotvuje celou komplexní a komplikovanou realitu adiktologické problematiky. Řešení tedy máme, byť je určitě daleko složitější než se zbavit problému tím, že jej přesuneme jinam.

Asi slyšíte, že tón mé reakce je konstruktivní a relativně smířlivý. Dehonestujících kritik jsem zažil ve svých skoro třiašedesáti letech dost a nikdy nepřinesly nic dobrého a užitečného. Na žádné funkci nelpím, na to jsem už příliš starý, z hlediska ekonomické reality se jedná z mé strany spíše o filantropickou práci.

V úterý se k celé věci obšírně vyjádřil na síti X i Bémův předchůdce ve funkci koordinátora Jindřich Vobořil:

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články