Je to smrdutá díra. Debata o tom, zda a proč Británie upadá

Kdysi byla symbolem politické nestability Itálie. Nyní je to Velká Británie, kde se střídají ministerští předsedové jako na běžícím pásu. Momentálně bojuje o svůj politický život nepopulární labourista Keir Starmer, jehož se chce strana zbavit a doufá, že výměnou lídra se znovu posune v průzkumech na přední příčky, kde ji nyní ohrožují ostře nastupující zelení. I konzervativci bojují o své tradiční místo v politickém duopolu, na pravici se je snaží nahradit Reform UK Nigela Farage. A do toho všeho se snaží prorazit ještě Liberální demokraté. Chaos trvá minimálně od brexitového referenda před deseti lety.

O tom, proč je Británie ve vleklé krizi, hovoříme s historiky Martinem Kovářem a Hynkem Fajmonem, politologem a publicistou Alexanderem Tomským, který v Británii dlouhá léta žil, a ekonomem Petrem Bartoněm.

Británie je momentálně uprostřed politické krize, kdy probíhá zpomalený vnitrostranický puč v Labouristické straně a část členů se snaží odstranit nepopulárního premiéra Keira Starmera. Záminkou k tomu byla prohra v komunálních volbách. Jeden z průzkumů agentury Ipsos ho zařadil mezi nejméně populární premiéry v dějinách, spokojeno s ním je pouze 13 procent Britů, 79 procent nespokojeno. Tvrdit, že Starmer je nějaký mimořádně úspěšný premiér, rozhodně nelze, ale označit ho za nejhoršího v dějinách mi přijde přestřelené. Je to spíš nudný technokrat než doopravdy tragický předseda vlády. Z čeho podle vás tato nespokojenost pramení? Pokud Starmer opravdu skončí, Britové se dočkají pátého premiéra během pěti let. Neukazuje to na nějaký hlubší a systémový problém? 

Kovář: Nemyslím si, že Starmer je zrovna nějaký supervýborný premiér, ale koneckonců dělá vysokou politiku věcně vzato teprve od roku 2020. Byl elitním právníkem, volby vyhrál v červenci 2024. Ty dva roky od té doby jsou spíš neúspěchem a ke stabilizaci Británie moc nepřispěl. Je ale potřeba říct, že skoro všechny problémy zdědil. Těch čtrnáct let vlády toryů, počínaje rokem 2010, kdy volby vyhrál David Cameron a vytvořil koaliční vládu s Liberálními demokraty. Pak tři referenda, o zachování většinového volebního systému v roce 2011, o skotské nezávislosti v roce 2014 a o brexitu v roce 2016. Potom Theresa Mayová a její neúspěšná rádobystylizace do baronky Thatcherové, Boris Johnson, kuriozita v podobě Liz Trussové, rok a půl Rishi Sunak a teď Keir Starmer. Britové jsou se Starmerem nespokojení, ale z velké části se jen sbírá to, co se hromadilo minimálně od roku 2010.

Tomský: To všechno, co tady říkáte, je pravda a střídání premiérů naznačuje nějakou krizi. Ale jaká je ta krize? Mám v Anglii pět dospělých dětí a slyším neskutečné nářky na všechno. I angličtí novináři neustále líčí neuvěřitelné trable, od neopravených děr v silnicích až po absolutní katastrofu ve zdravotnictví, kdy čekáte na výměnu kolene deset let. A to všechno se akumuluje. Minimálně 60 procent Britů ale vnímá jako největší problém masovou imigraci. To dnes rozčiluje kdekoho, i lidi nalevo, u kterých bych to nečekal.

K tomu se určitě ještě dostaneme. Dodal bych ale, že zrovna v migraci Starmer slaví překvapivé úspěchy, čistou migraci se mu podařilo stlačit téměř z milionu za Borise Johnsona na 171 tisíc, což je nejnižší počet od roku 2012.

Tomský: To nikdo nepovažuje za úspěch, protože jde o výměnu obyvatel. Teď zrovna byla publikována čísla za minulý rok: do Británie se přestěhovalo zhruba 600 tisíc imigrantů ze zemí třetího světa, ale odjelo 400 tisíc Britů a lidí z Evropské unie.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Echo Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.