Kubovo Naše Česko může být ANO 2.0
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
HANTAVIRUS
Britští vojenští zdravotníci seskočili s padáky na odlehlý ostrov Tristan da Cunha v jižním Atlantiku, aby pomohli Britovi, u něhož panuje podezření na nákazu ...
Ta informace překvapila i samotného lídra. „Když jsem ráno viděl tenhle graf a titulek, přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem to pobral,“ psal před pár dny na sociální sítě jihočeský hejtman Martin Kuba k průzkumu agentury NMS, který jeho teprve měsíc fungujícímu uskupení Naše Česko naměřil 4,7 procenta hlasů – úplně stejně, jako by podle průzkumu získali vládní Motoristé sobě. Co to do budoucna pro Kubu a Motoristy znamená?
Pro Motoristy samozřejmě zatím nic vážného. Na průzkum je třeba nahlížet jednak s vědomím, že průzkumy stranu dlouhodobě podstřelují – což potvrdily jak volby do Evropského parlamentu, tak poslední sněmovní volby. Motoristický poslanec a vládní zmocněnec pro Green Deal Filip Turek k tomu už před loňskými volbami říkal, že strana má určité množství voličů – odhadem kolem jednoho procenta –, které se agenturám z nějakého důvodu nedaří změřit. A výsledek to nepřímo potvrdil.
Když si k tomu přidáme, že Motoristé většinu času od voleb – aspoň z pohledu médií – nedělali nic jiného, než vedli nepříliš seriózně působící boj za jmenování Turka ministrem, lze 4,7 procenta považovat ještě za úspěch. Agentura NMS sice data nabírala 13. až 17. února, tedy v době, kdy se situace pro ně začala už obracet k lepšímu. Během vystoupení jejich předsedy Petra Macinky na bezpečnostní konferenci v Mnichově a rozhodnutí, že místo Turka nominují na post ministra životního prostředí svého poslance Igora Červeného. Pořád to ale bylo příliš čerstvé a nepřehledné, sběr dat skončil minulé úterý. Za svým komentářem z minulého pátku, že Motoristé jsou teď v nejlepší formě od voleb, stojím a domnívám se, že v dalších průzkumech už to „doteče“ a Motoristé mohou být výš.
Mohou. Protože je tady zmíněné Kubovo Naše Česko, které má potenciál brát všem a být na tuzemské politické scéně disruptorem, jako od poloviny roku 2013 začal být šéf do té doby nenápadného hnutí ANO Andrej Babiš.
Kubovi jeho údiv z průzkumu lze věřit. Byť v listopadu zprávě o jeho odchodu z ODS a založení nového hnutí šlo stěží uniknout, únorové oznámení názvu a loga už se jevilo trochu ve stínu zpráv o neustálých střetech mezi vládou, prezidentem a opozicí.
Logo ani název nebyly ničím překvapivé. A z původních listopadových spekulací, kolik by mohl Kuba přetáhnout poslanců, senátorů a členů jihočeské ODS, se ukázalo, že to nijak dramatické nebude.
Zatím. Kuba totiž zvolil taktiku, která je v jistém smyslu průkopnická: svoje hnutí s celostátními ambicemi začal propagovat skoro celé čtyři roky před podzimem 2029, na který připadá řádný termín příštích sněmovních voleb. Připraví se tak o faktor novosti, na který v minulosti vsadily TOP 09 nebo Věci veřejné.
Asi nejblíž má taktikou k hnutí ANO, které sice vzniklo v roce 2011 – ale i tady paralela trochu kulhá, protože zakladatel Andrej Babiš sice tehdy patřil k nejbohatším Čechům, ale širší veřejnosti byl dlouho prakticky neznámý. Ještě v červnu 2013 se v průzkumech pohyboval pod jedním procentem hlasů. Pak však kombinací mediálně sledovaných událostí – policejní zásah na Úřadu vlády, pád kabinetu Petra Nečase, nákup vydavatelství Mafra – a spuštěním velké předvolební kampaně začal raketově stoupat. Dá se říct, že obyvatelům Česka začala být jeho tvář všeobecně známá až pár měsíců před sněmovními volbami.
To Kuba už známý je. Má před sebou dost času, během kterého se může jeho hnutí okoukat nebo zaplést do nějaké šlamastiky, která mu sebere marketingově fungující nádech toho „nového a lepšího“. Ale také má dost času postavit regionální struktury hnutí, zlanařit zajímavé tváře, projít komunálními a krajskými volbami. A hlavně si dál budovat image toho akceschopného muže, co v něčem připomíná Andreje Babiše, ale – jak to s oblibou říkají v ODS a s nelibostí slyší Kuba – ve verzi 2.0. Čímž je obvykle myšleno zhruba to, že podobně jako Babiš může oslovit voliče zleva i zprava, k tomu je o 20 let mladší a nepůsobí tak kontroverzně.
Když byl Kuba ještě členem ODS, za kritiku bezbarvosti strany a kolice SPOLU jej mnozí straníci měli za reprezentanta té „staré dobré pravicové odéesky“. Abyste přitom mluvili o tom, jak má být ODS víc catch-all, víc razit sociální témata nebo se nebát vést diskusi o možném přijetí eura, a přesto na lidi působili jako pravičák ze staré školy, to chce jistou dávku politického charismatu a talentu. Kuba ho zjevně má.
Název Naše Česko odkazující k Babišovu „naši lidi“ nebo spekulace o tom, že by s hnutím mohli vedle bývalých členů ODS spolupracovat také třeba někdejší sociálnědemokratický hejtman Martin Netolický, nebo dokonce expirátský hejtman Rudolf Špoták, naznačují solidní absorpční potenciál. Usuzovat cokoli zásadního z jednoho průzkumu dlouho před volbami by tak samozřejmě bylo velmi předčasné, až hloupé. Ale podceňovat Kubu by bylo ještě hloupější.