Návrat antipsychiatrie? Psychiatři se bouří proti doporučení WHO upustit od léčby elektrošoky

Světová psychiatrická asociace, Americká psychiatrická asociace a další organizace se ostře vymezují proti doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), které podle nich obsahuje vědecky nepřesná a zavádějící tvrzení, zejména pokud jde o takzvanou elektrokonvulzní terapii (EKT). Tu podle psychiatrů vykresluje dokument jako nebezpečnou a prosazuje její zákaz, zatímco vědecké poznatky jasně potvrzují její prospěšnost. Někteří experti hovoří dokonce o tom, že se do dokumentu propsaly tzv. antipsychiatrické postoje.

Doporučení prosazuje přístup založený na právech, zaměřený na člověka a orientovaný na zotavení, přičemž zároveň zohledňuje sociální a strukturální determinanty duševního zdraví. Světová psychiatrická asociace, Americká psychiatrická asociace, Evropská psychiatrická asociace a Globální expertní pracovní skupina pro EKT podle svých slov vítají důraz, který WHO klade právě na politiku založenou na právech pacientů a orientovanou na uzdravení, zároveň ale vyjadřují obavy, že pokyny WHO obsahují vědecky nepřesná a zavádějící tvrzení, zejména pokud jde o EKT. Zatímco WHO své doporučení publikovala už vloni, psychiatrické organizace ve velkém reagovaly v uplynulých dnech.

„Tyto pokyny vykreslují EKT jako inherentně nebezpečnou a prosazují její omezení nebo zákaz, čímž posilují stigmatizaci a potenciálně omezují přístup k péči založené na důkazech pro těžce nemocné pacienty. Podstatné vědecké důkazy ukazují, že EKT je účinná, bezpečná a dobře snášená léčba, podložená desítkami let výzkumu a mezinárodními klinickými pokyny,“ uvádí organizace ve společném prohlášení s tím, že ačkoli uznávají globální rozdíly v regulaci a přístupu, zdůrazňují, že odepření EKT v život ohrožujících situacích, včetně dětí a adolescentů nebo pacientů, kteří nemají rozhodovací schopnost, by bylo neetické. Autoři vyzývají WHO, aby do budoucích pokynů zahrnula spolehlivé vědecké důkazy a praktické zkušenosti.

Česká stopa v pověsti EKT

Profesor psychiatrie Jan Vevera, přednosta Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Plzeň a také armádní psychiatr, pro Echo24 řekl, že elektrokonvulzivní terapie je jednoznačně v indikovaných případech prospěšná. „Je to metoda, kterou pravidelně používáme na všech psychiatrických klinikách v této zemi. V minulosti ale zřejmě byla elektrokonvulzivní terapie zneužívaná a jako taková škodila,“ připustil Vevera.

Připomněl, že nedávno v Praze proběhla konference Evropské psychiatrické asociace. „Samozřejmou součástí takových konferencí jsou nejen vědecké poznatky, ale také shromáždění pacientů, kteří nás nemají rádi. Těch lidí je čím dál méně, ale nějaké desítky jich tam byly. A mají přesně tato hesla, ve smyslu, že elektrokonvulze není léčba, ale mučení. Elektrokonvulze se dají jako mučení použít, ale my to v nemocnicích neděláme. My pacienty uspíme, dostanou narkózu, léky, které rozvolňují svalové napětí, a pak do nich pustíme elektrický proud, což je metoda, kterou jsme mimochodem okoukali z přírody a antiky a jednoznačně funguje,“ řekl Vevera s tím, že na negativní reputaci elektrokonvulze se paradoxně podílel film Přelet nad kukaččím hnízdem českého režiséra Miloše Formana.

„Tak drastickým způsobem a v takových indikacích, v jakých byla elektrokonvulze zobrazena v tom filmu, se metoda nepoužívala ani v 60. letech, jež ten film prezentuje. Jako člověku žijícímu v komunismu se ten film hrozně líbil, protože to byla alegorie boje jedince proti moci. Jako psychiatr musím konstatovat, že snímek skutečně hodně ublížil, neboť elektrokonvulzivní terapie je pro typ pacientů, jakého hrál Jack Nicholson, samozřejmě nevhodná. Postava trpí posttraumatickou stresovou poruchou, pro níž nejde o vhodnou léčbu. V důsledku toho filmu byla v několika státech USA elektrokonvulze dokonce zakázána. Elektrokonvulze je takovou vývěsní vlajkou zneužívání terapie, ale v realitě se provozuje za přísných kautel ve všech našich nemocnicích,“ vysvětlil Vevera.

Dokument prostupuje antipsychiatrie, říká expert

Prezident European College of Neuropsychopharmacology, Andreas Reif, z Univerzitního lékařského centra ve Frankfurtu, ve svém komentáři uvedl, že při bližším pohledu na dokument WHO se ukáže, že je prostoupen antipsychiatrickým postojem, který osobně považoval již za překonaný. „Bez jakékoli vyvážené vědecké argumentace se opakovaně tvrdí, že současné přístupy jsou ‚pouze‘ symptomaticky a diagnosticky orientované, a proto nedostatečně reflektují ‚přístupy založené na právech, orientované na člověka a zotavení‘. Jak přesně mají tyto přístupy vypadat a na jakých důkazech stojí, však zůstává nejasné,“ napsal Reif.

Antipsychiatrické hnutí v 60. letech minulého století odmítalo existenci psychických poruch jako specifických nemocí a vykládalo je jako reakci na sociální prostředí, přičemž klasická psychiatrie je podle něj oporou patologické a patogenní společnosti. V dnešní době na něj navazují nové formy odporu proti psychiatrii, jako jsou různá hnutí „psychiatrických přeživších“ či tzv. mad aktivismus.

Reif poukázal na to, že celý dokument je postaven na předpokladu, že psychická onemocnění jsou ve své šíři převážně způsobena sociálními a strukturálními faktory. Podle dokumentu se výzkum psychických poruch příliš soustředil na neurovědy, genetiku a psychofarmakologii a že nedostatečná pozornost byla věnována nefarmakologickým, komunitně orientovaným a na zotavení zaměřeným intervencím, které zároveň řeší sociální a strukturální determinanty.

„Pokud vyjdeme z předpokladu, že psychická onemocnění jsou převážně ‚sociálně a strukturálně‘ podmíněna, snadno dospějeme k závěru, že hlavním nástrojem léčby mají být sociální opatření, zatímco biologické terapeutické přístupy mají jen omezený význam. Tento pohled v dokumentu skutečně dominuje. Pacienti mají být léčeni ‚holisticky‘. Slovo ‚holistický‘ se v dokumentu objevuje 21krát, aniž by bylo jasně definováno, co přesně znamená. Jako doporučené intervence se uvádějí například jóga, ‚terapie pozitivního afektu‘, tréninky čtenářských dovedností a nakonec i ‚cash transfer‘, tedy přímé finanční transfery. To vše může být vnímáno jako přínosné, ale bylo by žádoucí vidět robustní vědecké důkazy,“ poukázal Reif.

Naopak biologicky orientované terapeutické postupy jsou podle Reifa zmiňovány především ve vztahu k rizikům, nikoli k prokázanému přínosu. „Terčem kritiky však není jen EKT, ale i farmakoterapie. Psychofarmaka jsou v dokumentu prezentována především jako potenciálně nebezpečná a škodlivá – například polyfarmakoterapie (aniž by byla definována) je označena za neslučitelnou s přístupy založenými na právech a důkazech,“ míní Reif a poukazuje na to, že v dokumentu se v souvislosti s psychofarmaky řeší zejména to, jak zvládat abstinenční příznaky a jak provádět „deprescribing“.

„Téměř výhradně se zdůrazňují negativní důsledky medikace, zatímco pozitivní účinky nejsou zmiňovány. Jako by psychofarmakologická revoluce 60. let, která významně přispěla k deinstitucionalizaci, nikdy neexistovala. Klíčové tvrzení zní: ‚Psychotropní léky jsou často považovány za prostředek k nápravě takzvaných mozkových abnormalit nebo biochemických nerovnováh a předpokládá se, že jejich přínosy převyšují rizika. Existuje však stále více důkazů, že mohou způsobovat dlouhodobé škody.‘ Právě poslední věta rámuje celý přístup dokumentu k psychofarmakoterapii,“ dodal Reif.

Jan Vevera se na zmíněném kongresu v Praze zúčastnil diskuse o tom, zda zašly naše diagnostické systémy příliš daleko. „Bavili jsme se o tom, že nám (tyto systémy) umožňují diagnostikovat osoby, které by dříve za nemocné nebylo možné označit. Situace se oproti minulosti, kdy se pacienti zavírali za zdi léčeben, úplně obrátila. Náš problém se teď jmenuje ‚problém otevřených dveří‘. K nám se nyní hrnou lidé, kteří nemají psychiatrické problémy, ale běžné lidské nespokojenosti a úzkosti, s nimiž jim léky nemůžeme pomoci,“ uvedl Vevera s tím, že počet lidí protestujících proti psychiatrům na různých kongresech se v posledních desítkách let viditelně snížil. Poukázal na to, že mnohem více psychiatrizace se odehrává na internetu, kde si lidé vzájemně doporučují návštěvu lékaře a tak dále, je tedy podle něj možné, že se na internet přesunuli odpůrci psychiatrie.