Co byla před válkou poslední kapka pro Putina?

KOMENTÁŘ

Co byla před válkou poslední kapka pro Putina?
Proruský ukrajinský politik Viktor Medvedčuk byl vyměněn do Ruska v rámci výměny zajatců. Foto: Twitter Euromaidan Press
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Velké anglosaské noviny často přinášejí zákulisní informace, které sice nepotvrdí nikdo na jméno, ale redakce se odvolá tu na pět, někdy na sedm, i deset různých zdrojů. Je zvykem přistupovat k nim jako k regulérní, plnokrevné zprávě, byť za tím občas budou spíš politické hry té které vlády nebo zpravodajské hry tajných služeb.

Před několika dny v rusky psaném médiu svým dosahem nesrovnatelně menším, což ovšem neznamená, že méně důvěryhodným, opoziční, na Západě žijící novinář Ilja Žegulev zveřejnil zajímavý příspěvek k otázce: Proč se Vladimir Putin loni v únoru rozhodl zaútočit na Ukrajinu? Žegulev, mimo jiné autor knihy o mocenských machinacích v putinovském Rusku, se také odvolává na množství nejmenovaných zdrojů. Nejsenzačnější je jeho tvrzení, že poslední kapkou pro rozhodnutí jít do války byl pro Putina zákaz tří opozičních televizních kanálů, který Volodymyr Zelenskyj vydal v únoru 2021, rok před válkou.

 

Byl to od Zelenského útok na svobodu slova, nikoli na svobodná média. Všechny televizní kanály na Ukrajině byly spjaté – jak je v této nešťastné zemi zvykem – s nějakým politikem-oligarchou, v těchto třech případech s proruským Viktorem Medvedčukem (tím, jehož také za Zelenského vlády začali trestně stíhat ve chvíli, kdy byl v průzkumech populárnější než prezidentova strana Služebník lidu, tím, jehož loni na podzim Ukrajina zmláceného a ztrhaného poslala Putinovi v rámci výměny zajatců).

Podle Žeguleva Putin na jaře 2021 usoudil, že tímto brutálním tahem proti předákovi opoziční strany se Rusku na Ukrajině zavírají politické možnosti. Žegulev s odvoláním na tři zdroje z tehdejšího Putinova okolí píše, že pro ruského prezidenta bylo Medvedčukovo politické a mediální impérium něco „jako most a naděje, že se situace bude dát řešit politicky“. Situací se myslí rozhodující vliv USA v Kyjevě od převratu známého jako Majdan a následné úsilí dostat Ukrajinu do NATO.

Neznamená to, že by západní žurnalistikou standardně uváděné důvody jako pohrdlivý pocit, že Ukrajina je umělotina, nebo tradiční ruské přání mít ji ve své sféře vlivu, v Putinově rozhodnutí nehrály roli. Jen ten standardní výklad zjevně nepodává celkový obraz situace.

Tehdejší Zelenského poradce pro bezpečnost Oleksandr Danyljuk loni, avšak už po vypuknutí války, v americkém časopise Time vzpomínal, že zákaz Medvedčukových televizí byl „kalkul, jak se trefit do agendy americké vlády“. Tou bylo tažení proti korupci – a ovšem proti Moskvě.

Ospravedlňuje nedemokratické, silové chování Zelenského vůči „proruskému“ proudu v ukrajinské politice před válkou ruskou invazi? Ne. A ani Putinova válka zpětně neospravedlňuje konfrontační až idiotské kroky Kyjeva, případně Washingtonu před válkou. Až se o genezi rusko-ukrajinské války jednou budou psát historické práce, něco na způsob Clarkových Náměsíčníků, studie o příčinách první světové války, bude obrázek mnohem plastičtější, než si dnes my konzumenti médií hlavního proudu umíme představit.

×

Podobné články