100 let od narození Margaret Thatcherové!
ÚHEL POHLEDU
Dne 13. října 2025 uplyne 100 let od narození první britské premiérky Margaret Thatcherové. Shodou okolností letos také uplynulo 50 let od jejího zvolení vůdkyní Konzervativní strany. Obě výročí jsou příležitostí k ohlédnutí se za jejím odkazem. Na rozdíl od mnoha jiných politiků její generace zanechala v Británii i v Evropě a ve světě dědictví, které silně ovlivňuje i současnost. Je tomu tak přestože z funkce premiérky odešla již před 35 lety.
20. století bylo věkem, kdy svět kráčel doleva, směrem k utopiím různého druhu. Modernita a modernizace, které během tohoto období zasáhly celý svět měly hluboké dopady do lidské společnosti, a to nejen na Západě, ale po celém světě. Starý tradiční řád byl zásadně narušen průmyslovou a technologickou revolucí, a nakonec zcela zničen v 1. a 2. světové válce. Intelektuální elity Západu byly v té době přesvědčeny o tom, že modernita je zvládnutelná pouze tak, že se posílí vlády a ty budou „řídit společnost“. Řešením se mělo stát „zespolečenštění“, „znárodňování“ a „zestátňování“.
Po skončení 2. světové války se tak celý svět vydal „doleva“ podle doporučení britského ekonoma Johna Keynese. V komunistickém bloku došlo téměř ke 100 % znárodnění hospodářství a pozadu v tom nezůstával ani Západ. Znárodnění v západní Evropě zasáhlo v Británii celé hospodářské sektory jako těžbu uhlí nebo železářství, poštu, telekomunikace a samozřejmě celé zdravotnictví neboli NHS. Podobný vývoj se týkal také Francie, Německa a dalších západoevropských států. Vznikl zde systém, který získal název „stát blahobytu“. Cílem bylo zajistit plnou zaměstnanost a hospodářský růst. Prostředkem potom byly vládní politiky financované zpravidla na dluh.
Stát blahobytu dosáhl v 50. a 60. letech 20. století významných úspěchů v oblastech vzdělávání, zdravotnictví a sociální péče. Dokladem toho byla vysoká životní úroveň a neustále se prodlužující doba dožití. V 70. letech ale „stát blahobytu“ narazil na své finanční a demografické limity. S touto situací se evropské státy potýkají od té doby neustále.
První velký náraz přišel v Británii v první polovině 70. let. Jeho příčinou byla rostoucí mezinárodní konkurence především z Asie, která začala britskou výrobu nahrazovat nejprve v produkci motocyklů a potom i automobilů nebo námořních lodí. Britské firmy nebyly schopny na tento tlak reagovat, protože byly ovládány radikálními odborovými předáky, kteří na jakýkoliv problém měli jen jedno řešení „zvýšit plat zaměstnancům“. Když tohoto cíle nedosáhli, okamžitě vyhlašovali stávky. Nejhůře tato realita zasáhla britskou těžbu uhlí. Situace dospěla až tak daleko, že horníci vydírali svými požadavky vlastní vládu a své spoluobčany.
Do této situace přišla Margaret Thatcherová v roce 1975 jako nově zvolená vůdkyně Konzervativní strany. Bylo jí tehdy 50 let a měla za sebou již úctyhodnou kariéru poslankyně za londýnský volební okrsek Finchley, kde byla zvolena poprvé v roce 1959 a potom opětovně stále znova až do roku 1987. Thatcherová to před svým zvolením dotáhla až na ministryni školství v konzervativní vládě svého předchůdce Edwarda Heathe.
Stále se zhoršující hospodářskou situaci v Británii v 2. polovině 70. let nezvládla ani labouristická vláda. Přelom nastal v roce 1979, kdy Konzervativní strana v čele Margaret Thatcherovou poprvé vyhrála parlamentní volby. Po tomto vítězství zahájila radikální ekonomický program, jehož cílem bylo zcela změnit dosavadní paradigma. Thatcherová programově odmítla Keynese a začala se řídit radami monetaristů a nobelistů Miltona Friedmanna a Friedriecha Hayeka.
To byl zásadní zlom v historii západního světa. Západ začal opět věřit trhu a tržním řešením. Hospodářství se mělo podle nového paradigmatu zbavit vládního poručníkování a mělo se začít opět řídit poptávkou zákazníků. V rámci tohoto tažení se začaly uskutečňovat zcela nové kroky jako byla privatizace, kdy byl majetek veřejného sektoru prodáván soukromým vlastníkům. Týkalo se to nejen firem, ale také domů a bytů a samozřejmě také akcií.
Thatcherová věřila, že slavná „neviditelná ruka trhu“ popsaná jejím krajanem Adamem Smithem již v 18. století začne velmi rychle úřadovat. A to se také velmi rychle potvrdilo. Podniky, které neměly konkurenceschopné produkty brzy zbankrotovaly a vláda těmto ozdravným procesům přestala bránit. Na jejich troskách vyrostly potom firmy nové, které již byly zdravé a schopné prodávat své výrobky po celém světě.
Politika Margaret Thatcherové byla radikální, ale přinesla úspěch. Británie se z „nemocného muže Evropy“ změnila v moderní společnost založenou na trhu a inovacích. Důležité bylo to, že tuto radikální politiku dokázala obhájit před voliči. Ti její stranu zvolili opakovaně čtyřikrát po sobě. Ona sama se z přízně voličů radovala třikrát v letech 1979, 1983 a 1987. V roce 1990 ji vlastní poslanci zbavili vůdcovství, ale její strana v roce 1992 ve volbách opět zvítězila.
Thatcherové se povedlo něco, co se povede jen málo politikům, vytvořit dlouhodobý odkaz. Jejím odkazem je thatcherismus, což je postoj a politika pro svět 21. století. Jeho základem je víra v demokratický národní stát a demokratickou politiku a důvěra v tržní mechanismus a vyrovnané rozpočty. Blahobyt zajistí podle Thatcherové trh a nikoliv vláda. To je poselství, které dnes potřebuje slyšet především Evropa.
Hynek Fajmon, historik a autor knihy „Margaret Thatcherová a její politika“
