Vztahy mezi Evropou a USA nejsou v poslední době zrovna na nejlepší úrovni. Donald Trump je naštvaný, že Evropané nadšeně nepodporují jeho úder proti Íránu a v některých případech se aktivně staví proti. Evropané jsou zase rozmrzelí, jelikož Trump s nimi válku proti Íránu předem nekonzultoval, ale také proto, že má tendenci transatlantické spojenectví vnímat spíše jako vztah mezi lenním pánem a vazalem než rovnocennou spolupráci. Trumpova zloba se nevyhnula ani nejbližšímu americkému spojenci v Evropě, Velké Británii, se kterou USA pojí „zvláštní vztah“.
Británie se ohledně války v Íránu počítá mezi váhavce. Zpočátku zvažovala zákaz používání svých leteckých základen k operacím proti Íránu, po vzoru Španělska a Itálie. To ve Washingtonu rozhodně nezůstalo bez povšimnutí. Na veřejnost pronikl americký plán přehodnotit postoj ohledně správy Falkland. Tyto ostrovy v jižním Atlantiku patří Británii, ale nárokuje si je i Argentina. I z těchto důvodů popularita Spojených států mezi Brity padá na historická minima. Podle březnového průzkumu agentury YouGov si 68 % Britů myslí, že USA mají negativní dopad na světové dění. V lednu si to myslelo 57 %.
V britských intelektuálních kruzích také sílí antiamerikanismus a volání po přehodnocení „zvláštního vztahu“ či zpochybňování, že něco takového někdy reálně existovalo. Tyto nálady pak zase posilují v Americe pocit o nevděčné Evropě, která si jenom stěžuje a nadává, ale v nouzi na ni není spolehnutí.
Británie se ve snaze zlepšit vztahy vytasila se svým nejtěžším diplomatickým kalibrem, králem Karlem III., který zavítal do Washingtonu na státní návštěvu. Tato cesta se sice chystala již nějakou dobu, ale nakonec nemohla proběhnout v potřebnější chvíli. A britský premiér Keir Starmer si zaslouží uznání za to, že nevyslyšel volání některých spolustraníků, aby královu návštěvu zrušil.
Donald Trump je velký fanoušek britské monarchie. Částečně je to možná tím, že jeho matka byla ze Skotska a královskou rodinu milovala. Trump je tím pádem poloviční Brit a možná má úctu k monarchii v genech. Zároveň sdílí americké představy o britské monarchii jako o něčem romantickém, pohádkovém, až kouzelném. Královská návštěva tak měla Trumpa obměkčit a zdůraznit společná pouta a historii.
Karel III. svou roli v USA sehrál dokonale. V projevu před Kongresem v podstatě zmínil všechny největší „hity“ americko-britských vztahů. Magnu Cartu neboli Velkou listinu svobod z roku 1215, jež notně omezila královskou moc a kterou Američané považují za jeden ze základů své ústavy. Samozřejmě nemohl opomenout druhou světovou válku ani konflikt v Afghánistánu. Zmínil tradici, že když král mluví v parlamentu, jeden poslanec musí být „uvězněn“ v Buckinghamském paláci jako „rukojmí“, čímž nahrál americkému vnímání Británie jako legrační země zvláštních zvyků.
Britská média si všimla, že projev byl možná političtější, než se čekalo. Karel III. to ale vždy dokázal zaobalit do stravitelné podoby. Zmínku o americkém vyhlášení nezávislosti tak využil k uznání rozdílů na obou březích Atlantiku. „S duchem roku 1776 v mysli se snad můžeme shodnout na tom, že ne vždy se shodneme,“ prohlásil.
Když mluvil o Magně Cartě, dodal, že z ní plyne princip omezení výkonné moci systémem brzd a protivah, což někteří vnímali jako dloubanec do Trumpa. Zvláště demokraté tuto pasáž odměnili potleskem. Rovněž zmínil podporu Ukrajině, která se v kruzích MAGA zrovna nenosí.
Zároveň ale prohlásil, že „pro mnohé zde – a také pro mě – je křesťanská víra pevným kotvištěm a každodenní inspirací, která nás vede nejen na osobní úrovni, ale i společně jako členy naší komunity“. Je známo, že král je poměrně hluboce věřící. Alespoň rétoricky se ke křesťanství hlásí mnozí členové Trumpova kabinetu, takže tato věta možná byla mířena na ně.
Přes možné skryté politické vzkazy byla králova řeč v Kongresu považována za velký úspěch. Ještě větší ohlas získal jeho projev při slavnostní večeři, který byl plný vtipů. Třeba zmínil „úpravy“ východního křídla Bílého domu, které Trump nechal zbourat a nyní tam staví nový sál pro slavnostní příležitosti. „Je mi líto, ale musím říci, že my Britové jsme se samozřejmě v roce 1814 pokusili o vlastní přestavbu Bílého domu,“ dodal. V onom roce britské jednotky Bílý dům vypálily.
Nebo: „Pane prezidente, nedávno jste poznamenal, že kdyby nebylo Spojených států, evropské země by mluvily německy. Dovolím si říci, že kdyby nebylo nás, mluvil byste francouzsky…!“
Dokonce si udělal legraci ze své mise, když zmínil podobnou snahu své matky po suezské krizi, kdy Američané ekonomickým tlakem donutili Brity zastavit útok na Egypt. „A ano, i v nedávnější historii jsme měli své těžké chvíle. Když vás v roce 1957 navštívila moje matka, jedním z jejích neméně důležitých úkolů bylo vrátit ‚zvláštnost‘ do našeho vztahu po krizi na Blízkém východě. Po téměř sedmdesáti letech je těžké si představit, že by se něco podobného mohlo stát dnes…“
Největším triumfem ale bylo odhalení oficiálního daru pro Trumpa. Byl jím zvon z ponorky, jež za druhé světové války sloužila v Pacifiku. Její jméno? HMS Trump. Prezident byl evidentně nadšený.
Zdá se, že návštěva rozhodně pomohla zmírnit napětí. Trump mluvil o své lásce k Británii a prohlásil, že USA „nemají bližší přátele“, než jsou Britové. Podle reportáže The Times z Washingtonu se zdá, že snaha setkat se s králem mezi vlivnými republikány a členy administrativy byla obrovská. „Milujeme krále,“ řekl jeden z nich deníku.
Král Karel Trumpově administrativě připomněl to nejlepší z Británie. Její historii, tradice, humor. Nejde ale jen o Británii. Král do jisté míry reprezentoval všechny americké spojence. Neopomněl zmínit, že je také hlavou Kanady a Austrálie. Zdůraznil nenahraditelnou roli USA v Evropě. „Americké vedení pomohlo znovu vybudovat zničený kontinent a sehrálo rozhodující roli jako ochránce svobody v Evropě,“ řekl například. Či hovořil o důležitosti NATO. „Od hlubin Atlantiku až po katastrofálně tající ledové čepice Arktidy tvoří odhodlání a odborné znalosti ozbrojených sil Spojených států a jejich spojenců jádro NATO, které se zavázalo k vzájemné obraně, ochraně našich občanů a zájmů a zajištění bezpečnosti Severoameričanů a Evropanů před našimi společnými protivníky.“
Královská návštěva tak demonstruje, proč je dobré mít monarchu. Symbolická hlava státu, obestřená jistým tajemstvím, může zapůsobit úplně jinak než vysoce postavený politik. Jelikož právě politiku nemusí řešit, může paradoxně pomoci uklidnit napjaté vztahy. Británie má štěstí, že Karla III. má. A nejen Británie, ale celá Evropa. Protože evidentně král nezlepšoval poměry jen mezi anglosaskými „bratranci“, ale celkově mezi starým a novým světem.
00:09
