„Neumíme mluvit s vlastními rodiči,“ říká režisér filmu o vietnamské komunitě

Na nový film Letní škola, 2001 už přišlo přes dvacet tisíc diváků – a snímek tím překročil symbolickou hranici komerčního úspěchu. V českých podmínkách jde o výjimečný výsledek, který potvrzuje, že nejen laciná komedie, ale i autentický příběh má sílu oslovit široké publikum. Letní škola, 2001 je první český film z vietnamského prostředí, který natočil režisér vietnamského původu Dužan Duong. Mluví se v něm vietnamsky a vypráví příběh komunity, s níž se denně potkáváme, ale o níž stále víme překvapivě málo. Zároveň nabízí první filmový pohled na tuto komunitu očima generace Vietnamců, která v Česku vyrostla – a také patří k nejvýraznějším debutům, jaké u nás v posledních letech vznikly. O Češích se říká, že Vietnamcům automaticky tykají, sotva vejdou do večerky. Já Dužanovi tykám taky – ale nebojte, v našem případě je to konsenzuální.

O čem je pro tebe Letní škola, 2001 především? O vztahu otce a syna?

Chtěl jsem natočit film o perspektivách – o tom, jak člověk hledá pravdu. Vztah mezi otcem a synem původně vůbec neměl být ústředním tématem. Tomu jsem se spíš podvědomě vyhýbal. Dá se asi říct, že jsem se vyhýbal určitému traumatu. A až někdy v pátém šestém roce psaní scénáře jsem si uvědomil, že právě tohle je to trauma, které v sobě nosím – a které jsem do scénáře dosud nepustil. A že ho tam musím pustit, abych ten film vůbec mohl dopsat.

O vztahu starší generace Vietnamců s jejich dětmi byly už tvé krátké studentské filmy. Myslel sis nejdřív, že už v sobě to téma máš uzavřené?

Bránil jsem se tomu. Právě jsem dokončil film o svém tátovi a nechtěl jsem hned začínat další projekt, který by byl znovu o něm. Ale čím víc jsem ten nový scénář psal a probíral ho s různými dramaturgy, tím víc se ukazovalo, že je to celé roztříštěné. A u tří perspektiv je těžké, aby celek působil dostředivě. Původně jsem jako třetí perspektivu měl postavu učitele. Jenže právě kvůli tomu rozptylu jsem ho nakonec nahradil… a najednou z toho byl příběh tří mužů v jedné rodině.

Příběh o neschopnosti komunikace. Letní škola, 2001 je vlastně dost úsporný film – postavy neříkají víc, než je nezbytně nutné. Hodně pracuješ s nedořečeností, ale právě z toho silně vystupuje potřeba mluvit. Je to něco, co už začíná mladší generace Vietnamců řešit?

Vnímám to jak u sebe doma, tak u svých vietnamských kamarádů – neumíme mluvit se svými rodiči. Největší překážkou bývá jazyková bariéra. Ale často chybí i důvěra mezi oběma stranami. Syn neví, jak se otevřít otci, a otec zas neví, jak se ptát. Ta neschopnost sdílet emoce je silná – a velmi typická.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.