Západní Afrika se řítí do velké války. Za chaos v regionu mohou i Rusové

V Africe se rychle schyluje k rozsáhlému mezinárodnímu konfliktu. V nigerijské Abudže se ve čtvrtek setkali ministři obrany ze zemí Hospodářského společenství západoafrických států, známého zejména pod anglickým akronymem ECOWAS. Ti projednávali situaci v Nigeru, formálně rovněž členské zemi uskupení, kde 26. července proběhl vojenský puč, během kterého byl svržen prezident Mohamed Bazouma. ECOWAS, který sdružuje největší západoafrické země v čele s Ghanou, Pobřežím Slonoviny a Nigérií, pohrozil intervencí, pokud vůdci nigerského puče do neděle nenavrátí svrženého prezidenta Bazoumu do úřadu. Ten již požádal o pomoc Spojené státy americké a celé mezinárodní společenství. Na straně nového nigerského režimu však stojí i další západoafrické země.

„Pravděpodobnost vojenské intervence je velmi, velmi vysoká,“ cituje Deutsche Welle nigerijského analytika Ovigweho Eguegua. Podle něj by se ECOWAS mohl spolehnout na minimálně diplomatickou podporu Spojených států a Francie, pro které byl Bazoumův režim klíčovým partnerem pro boj se západoafrickými džihádistickými uskupeními. Americký ministr zahraničí Anthony Blinken již Bazoumovi vyjádřil podporu bezprostředně po puči.

Západní státy navíc dlouhodobě s obavami sleduje pronikání ruského vlivu do regionu. Žoldnéři z Wagnerovy skupiny již otevřeně působí v Mali a ve Středoafrické republice, kde se účastní místních konfliktů a zároveň ovládají lukrativní naleziště nerostných surovin. Západní média a nevládní organizace wagnerovce viní z páchání válečných zločinů v těchto zemích, ten nejbrutálnější se měl odehrát v malijské Mouře, kde podle organizace Human Rights Watch wagnerovci společně s místními vojáky zmasakrovali až tři stovky civilistů. Nakolik se wagnerovci nebo Rusové obecně zapojili do událostí v Nigeru není zatím jasné, avšak je zřejmé, že Západ má eminentní zájem na navrácení Bazoumy do úřadu a stabilizaci situace v zemi. Svržený prezident samotný dnes vyzval Spojené státy a mezinárodní společenství, aby v Nigeru pomohly obnovit ústavní pořádek.

Pro ECOWAS by se nejednalo o první intervenci do jiného státu v regionu. Jen relativně nedávno, v roce 2017, členové bloku vyslali své jednotky do Gambie, kde po prohraných volbách odmítl odstoupit tamní prezident Yahya Jammeh. ECOWAS dosáhl rychlého úspěchu, Jammeh odstoupil a odešel do exilu.

Zda by obdobná intervence vedla k podobným výsledkům i v případě Nigeru, však vůbec není jisté. Niger je výrazně větší zemí než Gambie jak do rozlohy, tak do počtu obyvatel. Zatímco v maličké Gambii žije okolo 2,6 miliónu lidí a rozlohou se podobá Středočeskému kraji, populace Nigeru se blíží 25 miliónům a je dvakrát rozsáhlejší než Ukrajina.

Niger by navíc invazi zřejmě nečelil osamocen. Dvě další země v regionu, Mali a Burkina Faso, prohlásily, že útok na Niger budou považovat za vyhlášení války i na ně samotné. V obou státech v předchozích dvou letech také proběhly vojenské převraty, po kterých bylo jejich členství v ECOWAS suspendováno. A oba nové režimy také mají velmi přátelské vztahy s Ruskem, vůdce burkinské junty, mladý důstojník Ibrahim Traoré, se v Petrohradě sešel s Vladimirem Putinem jen před pár dny.

Pokud by k intervenci do Nigeru skutečně došlo, jeví se velká válka mezi oběma bloky jako velmi pravděpodobná. Není zatím zřejmé, jaké státy z uskupení ECOWAS by se jí zúčastnily přímo, spekuluje se zejména o zapojení Pobřeží Slonoviny, Senegalu, Beninu a Nigérie, která je s více jak 200 milióny obyvatel suverénně největším africkým státem. Mezinárodní válečný konflikt by bezpochyby ještě prohloubil devastaci v regionu, který již nyní patří k nejchudším na světě.