Křesťané nám o starých Slovanech hodně zamlčeli. I proto jsou pro nás slovanská božstva lákavá

Zajímat se o staré slovanské bohy je lákavé, protože je to exotické. „Fascinace starými Slovany jde ruku v ruce se zájmem o Vikingy, o středověk, o vznik evropských států. Navíc to navazuje na kořeny našeho státu a naší identity. To je pro leckoho přitažlivé. Je to totiž stále málo známé téma, navzdory tomu, že jde o sdílenou paměť a tradici většiny Slovanů,“ říká bratrům Novosadovým v další epizodě jejich sourozeneckého podcastu Hej, Slované Jiří Dynda, který právě vydal knihu Bohové a bohyně starých Slovanů.

Dojde na mnoho témat: třeba na to, jak rozumět výzkumu pátrajícím po pravlasti Slovanů, nebo na to, zda psát slovany, germány, kelty s malým písmenem a vnímat je stejně jako židy nebo křesťany nikoli národnostně, nýbrž kulturně či regionálně. Především ale přijde řeč na to, co nám o slovanských božstvech zatajili křesťané: „Středověcí autoři vnímali slovanství jako konkurenta. Snažili se ho popsat v co nejčernějším světle, ale zároveň je fascinovalo. Čili ho často odsoudili, všechnu tu nebezpečnou činnost démonů, kterou slovanství přináší, ale přitom žasli, že tito barbaři svedou být šlechetní a mít třeba lepší zákony než křesťané. Skrze tuto fascinaci jinakostí Slovanů se my něco dovídáme,“ vysvětluje Jiří Dynda.

Přesto o starých Slovanech víme málo, jelikož to, co nachází archeologie (a na co se snadno zapomíná, třebaže jde o vykopávky třeba jen půl století staré), se nekryje s tím, co nacházíme v písemných pramenech. V nichž přitom nezní hlas Slovanů samotných, jelikož ti jako každá jiná tradiční kultura své zvyky, znalosti a vidění světa nezapisovali – důležitější bylo předávat si vše ústně. Všechno, co je o starých Slovanech psáno, je tedy křesťanská reflexe jejich světa.

Podstatnou část epizody zabírají úvahy o tom, jak se slovanství propisuje do popkultury a jak jsme se od Tolkiena a dalších autorů rané (tehdy samozřejmě ještě neslovanské) literární fantasy, kteří se snažili přetvořit staré středověké ságy a mýty do nového románového žánru, dostali až k současným seriálům, jež nabízejí unifikovanou a stereotypní představu o středověku jako období šedi, krve a bláta – což se nevyhýbá zpodobňování ani slovanského světa. Přitom středověk byl barevný a pestrý. „Současný vzmach zájmu o období středověku je dán i tím, že máme přístup k autentickým projevům minulosti. Snadno si lze pořídit repliky dobových šperků nebo oděvů,“ připomíná Jiří Dynda a doplňuje, že s prvky autentickými se míchají i neautentické, které si bereme z audiovizuální tvorby: třeba rádoby vikingské účesy.

Jakým způsobem a nakolik úspěšně obohacují naši představu o Slovanech romány Juraje Červenáka? Jak proměnila náš zájem o Slovany počítačová hra Zaklínač 3? A jak dvojice českých her Kingdom Come? Které ruské hry by Jiří Dynda doporučil zájemcům o staré slovanství? To jsou jenom některé z mnoha další otázek a témat, jimž se epizoda dále věnuje.

Aneb konečně podcast, který se nebojí si hrát.

Kompletní audio a videoverzi naleznete ZDE

Verzi debaty na YouTube naleznete ZDE