Cézar versus papež

KOMENTÁŘ

Cézar versus papež
Prezident Donald Trump sdílel obrázek vytvořený zřejmě umělou inteligencí, je na něm Trump stylizovaný jako Ježíš Foto: Truth Social / Donald J. Trump
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Stalin, jak se často vypráví, si utahoval z vojenské bezvýznamnosti Vatikánu pověstnou otázkou: „Kolik má papež divizí?“ Dá se v tom taky vidět příklad zaslepené pýchy. Divize nedivize, papežové dál sídlí ve Vatikánu a jejich vliv nijak neslábne, zatímco po Josifu Stalinovi se dávno slehla zem a ani s jeho dědictvím to není bůhvíjaké (i když jak se to vezme...). Také je v tom možné vidět příklad nepochopení toho, že síla a vliv mohou mít různé podoby a různé zdroje, ne vždycky je možné je měřit v divizích. Podobné kolize světů – nebo jak to nazvat – je teď účastný americký prezident Donald Trump. On osobně i jeho administrativa mají taky problém s papežem. Podle (nijak apriorně antitrumpovského) deníku The Free Press byl začátkem ledna do Pentagonu povolán vrcholný vatikánský diplomat, kde se mu prý zástupci ministerstva obrany pokoušeli značně důrazně vysvětlit, že Amerika je nejsilnější na světě, může si dělat, co chce, a církev by ve vlastním zájmu měla být na její straně. Zní to trochu jako mafiánská výhrůžka ve stylu „Máte moc pěkný Vatikán, byla by velká škoda, kdyby vám ho někdo rozbil“.

 

S tím, jak papež Lev čím dál otevřeněji vystupoval proti válce s Íránem i proti jiným aspektům prezidentovy politiky, se na něj zaměřil i Trump sám. Během jedné ze svých hektických seancí na sociálních sítích zveřejnil protipapežskou tirádu, do níž zamotal všechno možné (papež je slabý v boji proti zločinu, papežem byl zvolený jen proto, že Trump je v Bílém domě, neumí dělat zahraniční politiku, jeho bratr je sympatičtější, protože to je stoupenec MAGA, a tak dále a tak podobně). Bez ohledu na politickou rovinu toho sporu se neprezentoval jako člověk zrovna chápající roli papeže a hledisko, jež hlava katolické církve ve světě má reprezentovat.

Chvilku potom prezident sdílel obrázek vytvořený zřejmě umělou inteligencí, je na něm Trump stylizovaný jako Ježíš, má na sobě bílou a červenou róbu, křísí nemocného či mrtvého (možná to má být personifikovaná Amerika), z nebes na něj shlížejí jakési bytosti, lidé k němu vzhlížejí. To vyobrazení prezident po chvíli smazal, později tvrdil, že bylo prolhanými médii dezinterpretované – Trump na něm nevystupoval jako spasitel, ale jako doktor, viceprezident Vance zas celou věc označil za špatně pochopený vtip. Je obvyklé, že nějakou dobu trvá, než se současná americká administrativa sjednotí na té správné oficiální verzi. I tak ale Trump rozčílil nemálo lidí, včetně některých z těch, kteří jindy bývají spíš na jeho straně. Stavění sebe na roveň Ježíšovi (ovšemže to tak bylo) viděli jako rouhání. Dovolil bych si v tom ohledu mírně nesouhlasit. Aby se člověk mohl skutečně rouhat, je potřeba, aby věděl, že se rouhá. V Trumpově případě si tím nejsem ani trochu jistý. Jakkoliv se tváří jako velký obránce křesťanství, z jeho veřejných vyjádření je zřejmé, že o té víře nemá nejmenší povědomí a její principy mu jsou ukradené a naprosto cizí.

To stylizací do Ježíše navíc prezident popřel tu roli, již ve veřejném prostoru hraje dlouhodobě. Roli cézara, Ježíšova antipoda. Člověka uznávajícího sílu a vyznávajícího sílu, přičemž tu sílu nechápe jako nějaký vnitřní atribut člověka (cézar Trump má k Marcu Aureliovi daleko), člověka zamilovaného do světské moci a jejích odznaků, vyžadujícího od dvořanů kultické uctívání, trpícího dětinskou potřebou být neustále ujišťován o své výjimečnosti, fantazírujícího o svých zlatých sochách, vítězných obloucích... Člověka opojeného mocí a penězi, poháněného touhou, jež nemůže být nikdy uspokojená, ani když se stane prezidentem supervelmoci. Není mu co závidět, cézarovi.

×

Podobné články