U Torre-Pacheco se bojuje za Prahu

KOMENTÁŘ

U Torre-Pacheco se bojuje za Prahu
V malém španělském městě Torre-Pacheco už několikátým dnem panují nepokoje, odstartované tím, že skupina marockých mladíků přepadla starého muže, Španěla. Ilustrační snímek Foto: Guardia Civil
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Když před 90 lety zuřila španělská občanská válka, na stranu levicových republikánů odcházeli bojovat dobrovolníci z různých evropských zemí. V Československu jsme měli levicových intelektuálů dost a vžila se mezi nimi formulace „U Madridu se bojuje za Prahu“. Měla symbolizovat myšlenku, že nepodaří-li se fašismus porazit ve Španělsku, hrozí dříve či později i u nás.

 

Nakonec jsme dopadli ještě daleko hůře, protože se u nás vystřídaly oba vražedné totalitní režimy; to, že Praha přežila a nedopadla stejně jako Varšava, je menší zázrak. Nicméně historie nikdy nekončí a některé analogie můžeme pozorovat i teď.

V malém španělském městě Torre-Pacheco už několikátým dnem panují nepokoje, odstartované tím, že skupina marockých mladíků přepadla starého muže, Španěla, cestou na hřbitov. Rozdíl proti Německu nebo Nizozemsku, kde se v takových situacích dříve rádi „semkli“, a dnes raději předstírají, že se neděje vůbec nic, je značný, protože teď řádí v ulicích nikoliv přistěhovalci, nýbrž původní obyvatelé Evropy. Zase jsme tedy o kousek blíž k normálním poměrům… Tedy pokud je naším vzorem multikulturalismu Libanon.

Bohužel to asi nejde jinak, protože tytéž politické špičky, které jsou schopny zdanit každou molekulu CO2, projevují vůči masovému přistěhovalectví až fantastickou míru obřadné bezmocnosti. Už se aspoň tolik nelže a některé západní policejní sbory jsou ochotny říci nahlas, že „mladíci“ ze severní Afriky se dopouštějí naprosto disproporčního množství kriminality včetně té násilné. Ale před myšlenkou, že by stálo za to zcela zastavit další přísun takových „mladíků“ a odsunout ty stávající zpátky do jejich neochotných vlastí, uhýbají dnešní politici jako vampýr před denním světlem. Jestliže bradatý fanatik z Afghánistánu je připraven položit život za Alláha, naši politici jsou připraveni zničit tisíce let budovanou civilizaci jen proto, aby se nikdo nedotkl posvátného práva na azyl, které vzniklo ve zcela jiných podmínkách a jiném světě. Jsme opravdu lepší než nějaký ten vousatý Abdulláh z jeskyně Tora Bora, když si takové politiky volíme?

(Přesto má STAN preference 13 procent – přesto, že Rakušan podepsal neblahý migrační pakt…)

Při pohledu na dění ve Francii, v Británii, ve Švédsku, v Německu, ve Španělsku máme příležitost se poučit. Ještě nemusíme zabřednout do stejných problémů, jaké si způsobili tam. Ale je potřeba být zatraceně opatrný. O Španělsku se ani nedá říci, že by přitahovalo Severoafričany přebujelým sociálním systémem – španělské dávky jsou sotva k přežití. Většina tamních Maročanů byla dovezena jako levná pracovní síla na základě dohod s Marokem.

Taková levná pracovní síla se zatraceně prodraží.

×

Podobné články