Stříhat ovce až do krve. O ekonomickém růstu, reformách a nespravedlnostech v daních

Pokud byste v letních měsících snad čekali nějaké odlehčenější téma, zklamu vás. Diskutovat budeme o ekonomickém růstu, nespravedlnostech v daňovém systému, regionálních nerovnostech i reformě zdravotnictví. Mé pozvání do debaty přijali sociolog a ředitel agentury PAQ Research Daniel Prokop, někdejší premiér a též guvernér České národní banky Jiří Rusnok, hlavní ekonom skupiny DRFG Martin Slaný a ekonom think-tanku IDEA při CERGE-EI Michal Šoltés.

„Na světě není moc zemí, kde z minimální mzdy zaplatíte na daních více než z vlastnictví desítek luxusních bytů v metropoli či z miliardových prodejů firem, akcií a investičních nemovitostí. Kde se více než pětinásobně liší zdanění stejné práce podle toho, jakou smlouvu podepíšete. Zemí, které čelí drtivým dopadům alkoholismu, ale mohou si dovolit výjimky a stagnaci spotřebních daní u piva a vína. Kde daně dusí chudší regiony, spotřebu domácností a brzdí firemní investice, přesto vybírají málo na vzdělávání i obranu. Kde specifické slevy můžete čerpat, jen pokud nepracujete, a v dosažení bydlení pomáhají nejbohatší pětině. Kde jsou jedny z největších a rostoucích majetkových nerovností v Evropě, ale místo uzavření výjimek v majetkových a kapitálových daních se skrytě zvyšuje zdanění práce. Jedna taková země se jmenuje Česko,“ píše v úvodu své nové knihy Spravedlivý růst sociolog Daniel Prokop.

To tedy působí poměrně apokalypticky. V čem se tato kniha liší od vaší první knihy Slepé skvrny? Je rozdíl v tom, že kromě zhodnocení situace nabízíte také více možností, jak z ní ven?

Prokop: Samozřejmě existují horší věci než špatný daňový mix, abychom z toho zase nedělali apokalypsu. Myslím si ale, že všechno, co jsem uvedl, je pravda. Můžeme to rozebrat. Jsou to takové střely do vlastní nohy, zkrátka chyby, které se nám nevyplácejí. Odlišnost spočívá v tom, že tato kniha jde více do hloubky jednotlivých problémů a nabízí více řešení. Částečně to pramení ze spolupráce s mnoha kolegy, například na reformě Chytřejší daně. Zároveň se více věnuje ekonomickým otázkám. Slepé skvrny se hodně věnovaly exekucím, dávkám a podobným tématům. Tato kniha je spíše o udržitelnosti veřejných systémů, nastavení motivací v nich, daňovém mixu, řízení a vzdělávání. Je tedy systémovější a podle mě obsahuje také více řešení. Ve Slepých skvrnách jsou nerovnosti často popisovány jako určitý omyl. Tato kniha je podle mě dospělejší, byť je náročnější na čtení.

Jeden z oslovených hostů, který nakonec účast v debatě odmítl, mi napsal: „Spravedlivý zní u růstu šíleně socansky.“ Neuvažoval jste o jiném názvu? Nemůže už samotný titul u části lidí vyvolávat podobný pocit? Jak vlastně může být růst spravedlivý? Moje teorie po přečtení knihy je, že mluvíte k určité části levice, která se před lety začala zabývat myšlenkou nerůstu. Vlastně jí říkáte: Opatrně, tak daleko zase ne. Růst ano, ale spravedlivý.

Prokop: Kniha skutečně mluví k části levice, která trochu vzdala debatu o podobě růstu, o tom, z čeho vychází, a podobně. Zároveň mluví k části pravice, která podle mě podceňuje, že pro velkou část společnosti je spravedlnost velmi důležitá. Záleží také na tom, z čeho růst pramení, kolika lidem se vyplatí a kolik regionů je do něj zapojeno. Na tom závisí i udržitelnost demokracie. Nejde jen o růst HDP o čtyři a půl nebo pět procent, respektive spíše o nižší čísla, ale také o jeho strukturu a zdroje. Proto jsou v názvu dvě slova, z nichž jedno může trochu dráždit levici a druhé pravici. Chtěli jsme být upřímní v tom, o čem kniha je. Myslím si také, že jsme se trefili do okamžiku, kdy se debata posouvá od sporu mezi růstem a nerůstem k otázce, jakou má růst podobu, z čeho vychází a jak jsou rozdělovány jeho výnosy. Americký růst je například velmi vysoký, ale zároveň je výrazně soustředěný jen v některých částech ekonomiky a společnosti.

Pane Slaný, vás lze označit spíše za pravicového ekonoma. Souhlasíte s tím, co zaznělo v úvodní ukázce z knihy?

Slaný: Řekl bych, že s tím, co jste četl, zhruba ze sedmdesáti procent souhlasím, ale jako celek to vidím úplně obráceně. To neznamená, že nesouhlasím s popisem jednotlivých věcí. Debata ale podle mě bude především o jejich příčinách. Problémem české ekonomiky je skutečně její slabý růst. Čistý makroekonom by možná řekl, že jsme na svém potenciálu, a byl by spokojený. Já si ale myslím, že náš skutečný potenciál je podstatně vyšší. Úplně jsme zapomněli, že před světovou finanční krizí česká ekonomika rostla o šest až sedm procent. Teď jsme uchlácholeni tím, že dvě a půl procenta představují kýžený cíl. Nemyslím si však, že hlavní příčinou problému je příjmová stránka rozpočtu, tedy daně. Klíčovým problémem je podle mě obecná ztráta motivací v ekonomice. Nezpůsobuje ji primárně špatný daňový systém, ale to, že tržní ekonomika ve všech svých aspektech upadá. Na každém trhu se omezuje hlavní motivační impulz, kterým jsou ceny. Stále více regulujeme, zestátňujeme a nařizujeme. To považuji za hlavní problém. Už samotný úvod podle mě trochu naznačil, že spravedlivý růst je v tomto pojetí spíše růstem rovnostářským. Normativní pojem spravedlnosti se vždy definuje těžko, protože každý vnímá spravedlnost jinak. Chápu to ale tak, že se zde vede debata o rovnostářštějším rozdělení výnosů z růstu. Nemyslím si, že právě tím bychom se měli v tržní ekonomice primárně zabývat. Úlohou státu a hospodářské politiky je z mého pohledu starat se spíše o spodní část společnosti než se znepokojovat tím, že jedno nebo pět procent nejbohatších drží výraznější část majetku.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text Echo Salonu si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.