Hlavní problémy bank jsou teprve před námi

ÚHEL POHLEDU: Pokud jste si mysleli, že už nějaký ten den jste o bankách a jejich pádech mnoho neslyšeli, a proto je bankovní krize zažehnána, pak generální ředitel investičního fondu Man Group Luke Ellis si to nemyslí a své názory ventiloval veřejně na konferenci tiskové agentury Bloomberg zaměřené na svět financí, která názor tohoto významného finančního hráče okamžitě roztroubila do světa. A tím klid opět skončil. Luke Ellis považuje za ohrožené především menší a regionální banky v USA a menší banky v Británii.

O bankách v eurozóně nemluvil, ale možná jen proto, že sám je zasazen do anglosaského světa. Já však evropské banky – zejména ty menší a regionální – považuju za zrovna tak ohrožené, a to ze dvou důvodů. Zaprvé pohyb úrokových sazeb do záporných hodnot, jejich následné zvýšení a také míra inflace, což je to ono, co vyvolává a bude vyvolávat problémy bank, jsou v eurozóně extrémnější než v USA. A zadruhé: zdá se, že státní autority v Evropě si méně připouští a chápou podstatu stávajících problémů.

Ostatně ukázaly to i uplynulé dny. Právě tento týden totiž série zasedání různých centrálních bank na různých místech světa ukázala, co si centrální bankéři o posledních pádech bank myslí i jak k nim hodlají přistupovat. Centrální banky mají v podstatě na výběr: buď boj proti inflaci, ale o to utaženější smyčka kolem krku bank. Anebo pomoc bankám, ale potom rezignace na inflaci. Nyní je už více jasné, co si centrální bankéři vybrali. Jejich hlavní vzkaz zní, že se podle všeho rozhodli problémy bank spíš bagatelizovat. Pro pozorovatele to vypadá, že se domnívají, že šlo o izolované události, které se nebudou opakovat.

O úrokových sazbách rozhodovala americká centrální banka Fed. Její rozhodnutí byl jakýsi kompromis, zvýšila úrokové sazby o čtvrt procentního bodu. Tedy trochu zabojovala proti inflaci, trochu přitížila bankám. Ve stejnou chvíli, kdy padalo toto rozhodnutí, ovšem americká ministryně financí a bývalá šéfka Fedu Yellenová prohlásila, že její úřad neuvažuje zavést plošné stoprocentní pojištění vkladů. Pro klienty bank z toho plyne jasný signál: pokud vaše banka padne, můžete o vklady přijít. A soudný vkladatel, který má peníze u menší banky, o níž je známo, že není příliš pevná, po takovém prohlášení svůj vklad vybere. A tím pošle banku ještě víc na okraj srázu, i když banka z něj nemusí spadnout hned.

Podobný přístup k situaci má i Evropa. V jejím případě se zdá, že si ještě víc odmítá připustit, že by bankovnictví jako systém mohlo mít potíže. Pokud řekneme, že norská centrální banka zvýšila svou cílovou sazbu na 3 % s tím, že v květnu bude pokračovat, ještě to mnoho neznamená. Když řekneme, že švýcarská centrální banka také zvyšuje svou hlavní úrokovou sazbu o půl procentního bodu na 1,50 %, je to už nápadnější vzhledem k tomu, že Evropou otřáslo nucené převzetí švýcarské Credit Suisse. A když doplníme, že člen Rady guvernérů Evropské centrální banky (ECB) Madis Müller se domnívá, že bude ještě potřeba dále zvyšovat úrokové sazby v eurozóně, obrázek je dokonalý.

Poselství všech těchto kroků je jednoznačné. Všechny centrální banky světa již pochopily, že inflace zůstane ještě dlouho celosvětově zvýšená. Všechny z nich si v tuto chvíli vybraly více či méně bojovat proti této inflaci bez ohledu na to, že banky čelí odlivu vkladů a zvyšování úrokových sazeb ještě více zhoršuje schopnost dlužníků bankám splácet. Jak moc to banky poškodí, se ukáže teprve v následujících čtvrtletích. Časové zpoždění mezi zvýšením úrokových sazeb a skutečnou bankovní krizí je totiž dosti dlouhé.

Americký Fed začal zvyšovat úrokové sazby z 1% už v roce 2004 a vyhnal je až na 5,25 % v roce 2006. Následná celosvětová finanční krize, která tím byla způsobená, však přišla teprve až v roce 2008. Nyní začal Fed zvyšovat úrokové sazby z 0 % v roce 2022 a už v roce 2023 jsme na 5,25 %. Rychlost jejich zvýšení tedy byla vyšší a absolutní hodnota jejich růstu byla vyšší než před poslední finanční krizí. A kdyby tentokrát měla stejně dlouhé zpoždění jako posledně, přišla by teprve „až“ v roce 2025 nebo 2026. Jinými slovy, opět opakuji, že ta hlavní legrace je teprve před námi.