Statečný batůžkář na Tchaj-wanu

KOMENTÁŘ

Statečný batůžkář na Tchaj-wanu
Miloš Vystrčil v Tchaj-pej na lavičce Václava Havla Foto: Miloš Vystrčil
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil se vrátil z cesty na Tchaj-wan – a nonkonformisté se do něj pustili. Nejvýrazněji asi ministr zahraničí Petr Macinka. Ano, to je nepochybně nonkonformista, a v mnoha ohledech právem. Člověk, který proti němu není úplně zaujatý, u něj leckdy ocení, že jde v řadě ohledů proti větru, že to rozhodně není tichošlápek ani šplhoun institucí, že umí občas říct něco, co zní opravdu skoro až statečně. Ale pak je tu třeba Tchaj-wan, respektive poměr k lidové Číně, a hle – nonkonformismus se promění v pokorný ohled k realitě: Čína je přece velmoc, ještě se na nás bude zlobit. A víte, co to znamená, když se na nás bude zlobit? Třeba nám už nepošlou žádnou další pandu.

 

Pokorný vztah ke kontinentální Číně a odmítavý, ba až nepřátelský poměr k Tchaj-wanu byl zajímavý rozpor ve světonázoru Miloše Zemana, také velkého nonkonformisty. Na jedné straně jeho (aspoň verbálně) pozitivní vztah k Izraeli – věc, pro kterou si ho bylo možné vážit. A na druhé straně jeho averze k Tchaj-wanu. To mělo jistě své (pochybné) ratio, jímž byla představa, že lidová Čína za to bude vděčná, ale hezky to vyvracelo obraz prezidenta, který myslí svou hlavou, rád je na straně menších, na straně těch, kteří se brání proti mocným a musí hájit svou existenci, která je permanentně ohrožená. Což platí pro Izrael – ale hle, stejně tak pro Tchaj-wan.

Václav Havel byl pasován na snílka, ale byl to on, kdo nonkonformně pochopil, v čem je pro nás Tchaj-wan důležitý. Že to není jen nějaký exotický ostrov na druhé straně zeměkoule, ale země, ke které můžeme právě my mít blízko a kterou můžeme dobře chápat. Protože je na tom trochu podobně, jako jsme byli my. Je to malá zemička, jak říkal Havel, které hrozí mnohem silnější velmoc, jež by ji ráda schramstla, neboť si na ni činí nárok a má za to, že její samostatná existence je historický omyl. Takovou situaci známe právě my Češi. Proto bychom si měli uvědomovat, jak se takovým malým zemím vede a jak je pro ně důležitá podpora zvenčí. Třeba tím, že tam navzdory velké nelibosti komunistické Číny přijede jednou za čas oficiální delegace, třeba i Miloš Vystrčil s batohem. Je to formalita, ale důležitá. A solidarita s Tchaj-wanem, touto mnohem lepší, i když tisíckrát menší variantou Číny, má pak ještě další a perspektivnější důvody. Protože Číně nelze jít věčně na ruku. Západ, kam snad ještě patříme, by neměl přejímat rétoriku a pokyny Číny jen proto, že nějací politici a „byznysmeni“ mají často pochybné styky s čínskými soudruhy. Sázka na komunistickou Čínu může být navíc i pošetilá. Protože – byť se to zdá jako snílkovství – ani ČLR tady v současné podobě nemusí být navždy. Její rozpad nebo zhroucení nejsou nikdy úplně vyloučeny a pak si možná budeme říkat, proč jsme byli takoví zbabělci – a nic jsme neřekli, i když jsme věděli, co všechno Čína dělá. Postoj k Tchaj-wanu, to je test pro současný Západ. Především pro Evropany je to příležitost, jak se postavit za principy, na nichž byla kdysi založena naše civilizace – tedy nenechat se zastrašit a trvat na právu jít si svou cestou. Třeba by to mohla být i jedna cesta z kaluží cynismu a nihilismu, ve kterých Evropa již dosti čvachtá. A možná by se tím i Evropa mohla trochu zmužit. K nonkonformismu totiž tak nějak patří odvaha.

×

Podobné články