Hotel kněžny Daisy v lázních Szczawno

Ščauno ščauno ščauno ščauno zdrúj ščauno zdrúj… Šišlal jsem si, když jsem vcházel do lázeňského městečka nesoucí jméno, které napsané vypadalo jako spřežková past: Szczawno-Zdrój. Což se vyslovuje ščaunozdrúj. Zdrój jsou lázně a szcaw je šťovík, ale když jsem se tam ptal, jestli má kyselá bylina něco společného s těmi lázněmi, tak paní v cukrárně, pokrčila rameny a řekla, že nie wie, to tylko imię, prostě jméno.

Do roku 1945 se ty lázně jmenovaly poněkud banálně, ale srozumitelně Bad Salzbrunn, slaná kašna či slaná studna, protože opravdu ta minerálka, která se pije v pavilonku, na kterém je nápis Pijalnia wod mineralnych, je docela slaná, jako byste pili skoro vodu mořskou, takže to pak musíte něčím zapít, čímž nevylučuju, že taková voda má nějaké (psycho)terapeutické účinky. Pavilonek je součástí historické kolonády, elegantní stavby z černě namořeného dřeva a keramikou obložených stěn ve stylu secesně lázeňském. K pití slané vody se dostanete po zaplacení šesti zlotých plus osmdesáti grošů za papírový kelímek, pokud nemáte vlastní pítko.