Nejde jen o počasí

Co je tohle za počasí? Vylezu před dům, a už abych se vracel pro bundu. Kde je to jaro? Byl jsem se na něj podívat před dvěma týdny v Lisabonu. Jó, tam si užívají... Všechno tam bylo, jak má být - teplo, slunce, ženy po zimním spánku. Ale tady? Chvilku jo a chvilku ne.

A teď zase zima, div že nezasněží. Možná ještě i sněžit bude. Pamatuju roky, kdy chumelilo na Prvního máje do průvodu. Mně a mým spolužákům to tenkrát ale nevadilo, snažili jsme se nenápadně zmizet a udělat si volno. „Zdrhneš?“ zněla první otázka hned na seřadišti před školou. Čím bylo ošklivější počasí, tím méně pozornosti nám věnovali stejně zmrzlí učitelé. Líbilo se mi, že sněží.

Ale májový sníh jsem zažil i později, když už mi bylo přes třicet. Koncem dubna jsme s mou nastávající courali prosluněnými zahradami a za pár dnů, počátkem května, když se se mnou na pár hodin rozešla, čekal jsem na ni marně a na mou hlavu se z nebe loudavě snášely mrazivé ozvěny zimy. Na to se nedá zapomenout. Na tenhle sníh vzpomínám s něhou.

Letos v lednu jsem se, jako téměř každoročně, rozhodl psát si deník, ale nudilo mě to. Nenapadaly mě žádné myšlenky, které by stály za zapsání, pořád jsem jen popisoval, s kým jsem se potkal a o čem jsme mluvili, a to mi připadalo úplně k ničemu. Svěřil jsem se kamarádce Vlastě a ona mi bezelstně poradila:

„Tak si pište denně jedno čtyřverší, to bude zajímavější.“ A odstartovala ve mně něco, co jsem nečekal. Mám teď po dvou měsících asi dvacet nových písní a spoustu básniček. Čtyřverší to sice skoro nikdy nejsou, většinou jsem nevydržel a přidal pár slok navíc, ale nuda byla ta tam.

Překvapilo mě, kolik těch básní se týkalo touhy po jaru. „Co to se mnou je?“ říkal jsem si.

„Nevěděl jsem, že jsi přírodní lyrik,“ pravil pak jiný kamarád po koncertě, kde jsem nové texty zpíval. Já jsem to také netušil. To bude asi stářím. Člověk víc touží po světle a po slunci.

A tak jsem psal a psal:

Pomalu venku taje

Slunce však nesvítí

Jako když někdo miluje

A nic při tom necítí

Ani to že mu dobře je

Odtává ale nic ho nehřeje