Radikalizuje se česká levice? O teroristickém útoku v Pardubicích

V pátek 20. března vypukl požár skladovací haly zbrojovky LPP Holding v Pardubicích. K jeho založení se přihlásila skupina Earthquake Faction, která se prezentuje jako obhájce práv Palestinců. Útok měl podle jejích slov zabránit tomu, aby izraelská zbrojovka Elbit vyráběla v České republice zbraně používané k zabíjení v Gaze. Mluví se o levicovém terorismu a na sociálních sítích snad není nikdo, kdo by se k případu nevyjádřil. Vyjádříme se k němu i my. Pozvání do debaty přijali Matyáš Zrno, novinář a šéfredaktor webu Aktuálně.cz, Matěj Metelec, publicista a redaktor časopisu A2, a historik Vít Strobach.

„Nevíte, jestli ještě dlouho budeme nazývat zapálení nějaké pitomé prázdné haly v Pardubicích násilím? Docela mě šokuje, že to používají i lidé, o kterých jsem si myslela, že dokážou rozpoznat antiaktivistickou pravičáckou rétoriku,“ napsala na sociálních sítích ukrajinská básnířka Iryna Zahladko. První komentář, který se pod příspěvkem objeví, zní: „Dobrý den, nahlásil jsem Váš příspěvek jako podporu terorismu.“ Jeho autorem je psychoterapeut Ondřej Fafejta. Tahle debata se pokusí být nehysterická. I když si asi nebudeme vždy myslet totéž, můžeme se o tom zkusit bavit. S tímhle přístupem ale budeme možná spíš v menšině. Moje první otázka proto zní: Jak jsme se do téhle situace dostali? Co vlastně myslíme „radikalizací“ – je to otázka násilí, nebo už jazyka a způsobu uvažování?

Metelec: K tomu jsme nedošli teď, je to tu už delší dobu – přinejmenším od covidu. Tehdy se začalo mluvit o nahlašování příspěvků na sociálních sítích a zároveň o tom, kdo je udavač a kdo bude koho udávat. Ta polarizace a neschopnost se o věcech bavit tu podle mě existují už dlouho. Stejně jako tendence označit druhého za „nevěřícího“, kterého je potřeba spíš vymýtit než s ním vést debatu.

Strobach: Na sociálních sítích pořád probíhá i normální diskuse, jen máme tendenci víc vnímat ty vyhrocené komentáře. Považuju to za extrémně nešťastné, ať to přichází odkudkoli – nahlašování, vyhrožování nebo označování názorů za terorismus. Jsem spíš pro širší hranice svobody slova. Tohle může u spousty lidí vést k autocenzuře – ne každý má hroší kůži, aby snesl, že ho někdo označí za podporovatele terorismu. A výsledkem pak je, že ve veřejném prostoru zůstávají hlavně ty nejvyhrocenější názory.

Metelec: Myslel jsem to tak, že každá debata takhle skončí, že debaty o všech těch polarizovaných kauzách prostě v nějaké své části dospějí k určité neprůchodnosti, kde se to vlastně zablokuje. I v tom příspěvku, který citujete, nejde jen o to nahlášení, ale obecně o to, že se některé věci jakoby uzavírají – třeba že se nedá bavit o terorismu. Ono se o něm ale bavit jde. Vzhledem k tomu, že to policie takto vyšetřuje, je ta debata navíc nutná. Je potřeba si třeba přečíst český zákon o terorismu, který možná stojí tak, že o tom v tomto případě mluvit nejde, protože je hodně státocentrický a ty činy se mají nějakým způsobem vztahovat ke státu. Tady to na stát nesměřovalo, směřovalo to na nějakou soukromou společnost. A je otázka, jestli to takhle bude klasifikováno. Nejsem právník, je to na posouzení soudu, jestli to takhle bude možné soudit. Ale bavit se o tom je nepochybně možné a zároveň nutné. Pak se můžeme bavit o nějakém širším politologickém vymezení terorismu, ale opět je potřeba o tom mluvit, a ne říct, že ten, kdo tohle vůbec chce řešit, už je „terorista“.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Echo Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.