Chcete mě ještě? O lidské potřebnosti v době umělé inteligence

Jako by trojí pokoření nestačilo. Nejprve Kopernikus ukázal, že Země není středem vesmíru. Darwin dodal, že máme společného předka s opicemi, a Freud, že navíc nejsme pány vlastní mysli. Nyní stojíme před dalším pokořením. Umělá inteligence zpochybňuje naši kognitivní výlučnost: jazyk, tvorbu i abstrakci – tedy to, co jsme považovali za nejvlastnější znak lidskosti – dokáže napodobit stroj.

Antičtí filozofové definovali člověka jako živočicha nadaného logem – řecké logos znamená rozum i slovo. A právě na schopnosti zacházet se slovem jsme po staletí stavěli naši představu výjimečnosti. Za vyspělé považujeme ty společnosti, v nichž lidé přecházejí z oblasti fyzické práce do oblasti služeb a symbolické produkce. Jenže podle rozsáhlé studie společnosti Microsoft Research z konce loňského roku jsou generativní umělou inteligencí mnohdy zasaženy právě profese založené na práci s textem – překladatelé a autoři v nejširším slova smyslu, od badatelů humanitních věd po novináře.

Univerzity již dnes hluboce proměňuje umělá inteligence. I v Česku některé obory nahrazují bakalářské práce jinými úkoly – spolehlivě odlišit text generovaný od lidského totiž zatím nelze, a studenti přitom digitální pomocníky užívají čile.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.