Smysly, příběhy a diplomacie na Expo 2025 v Ósace

Expo 2025 v Ósace bylo prezentované jako něco na způsob „stále jsme tady...“, což odráželo trvalý význam tamního regionu Kansai – průmyslového a obchodního centra Japonska – pro zemi i celý svět. Osaka 2025 navázala na úspěch Osaky 1970 a zaměřila se na nové výzvy a technologie.

Ve fázi návrhu spojila japonská vláda svou nabídku s myšlenkami revidovaného přístupu k robotice a umělé inteligenci, které znovu zdůrazňují potřeby lidí, označované jako „Společnost 5.0“. Jak se projekt postupně realizoval, výstava kladla ještě větší důraz na myšlenku cyklu. Dominantním architektonickým prvkem areálu se stala kruhová vyvýšená dřevěná lávka o délce dvou kilometrů, navržená architektem Sou Fudžimotem a nazvaná Grand Ring. Byla poctou tradičnímu japonskému řemeslu, přestože celé Expo bylo plné nejnovějších technologií. Japonský pavilon byl věnován propagaci nového druhu průmyslového příběhu: nahrazení lineární cesty od dolu přes továrnu ke spotřebiteli až na skládku, která je typická pro průmyslové výrobky, myšlenkou cirkulární ekonomiky. V ní se výrobky i vedlejší produkty průmyslu stávají základem další generace výrobků v pozitivním a udržitelném cyklu.

Expo Osaka 2025 se obzvlášť snažilo rozšířit svůj příběh o udržitelnosti na všechny účastníky. Myšlenka opětovného využití a recyklace byla účastníkům stanovena jako jedna z podmínek jejich účasti na výstavě. Země byly povinny předložit návrhy, které prokazovaly soulad s cíli udržitelného rozvoje OSN, včetně principu 3R (reduce, reuse and recycle – snižovat, znovu používat a recyklovat).

Pokyny pro největší kategorii pavilonů (v Expo žargonu označovanou jako „typ A“ tedy vlastní stavba) vydané v roce 2022 obsahovaly například požadavek, že „účastníci musí jako stavební materiály použít více než dva druhy recyklovaných materiálů… Účastníci musí použít konstrukční řešení, které umožní snadné oddělení materiálů při demolici pavilonu.“

Tyto požadavky lze vnímat jednak jako rozšíření principů výstavy, ale také jako promyšlený krok, který měl předejít přetrvávající kritice předchozích výstav kvůli plýtvání. Ósaka se tak snažila předejít vzniku protichůdného narativu, který by mohl výstavu poškodit.

Japonská expozice kladla zvláštní důraz na sílu enzymů a bakterií. V tomto pojetí Japonsko doslova „fermentovalo“ budoucnost. Součástí konceptu byla také skutečnost, že Ósaka hostila Expo už v roce 1970, což mělo ilustrovat dlouhodobý závazek země k pokroku.

Jednotliví návštěvníci veletrhu i národní vystavovatelé se k roku 1970 často vraceli jako k bodu, od něhož odvíjeli svůj osobní či národní příběh spojený s Expem. Například Kuvajt připomínal, že právě v Ósace v roce 1970 se poprvé představil na světové výstavě.

Regionální přesah v podání Perského zálivu

Výstavy poskytují příležitost, aby se zviditelnily jednotlivé národy, ale mohou udělat ještě více pro region, pokud se na prezentaci podílí více zemí. Když několik států ze stejného regionu sdílí podobné příběhy, vzniká silnější kolektivní obraz. V Ósace byl nejsilnějším právě ten, který představovaly země Perského zálivu. Jak potvrdilo několik kol udělování ocenění, všechny prvky prezentace tohoto regionu se ukázaly v tom nejlepším světle.

Více na https://link.springer.com/article/10.1057/s41254-026-00430-y.