Milion za druhé dítě a doživotní daňová úleva za třetí dítě. „Drahé a bez efektu,“ míní kritici

RODINNÁ POLITIKA

Milion za druhé dítě a doživotní daňová úleva za třetí dítě. „Drahé a bez efektu,“ míní kritici
Dětí se rodí čím dál méně. Milion za druhé dítě a doživotní daňová úleva za třetí je podle expertů drahé a přínos je velmi limitovaný. Foto: Shutterstock
1
Ekonomika
Jan Křovák

Milion korun za druhé dítě a doživotní daňová úleva za třetí dítě. To jsou dvě možná řešení nízké porodnosti, která nastínil premiér Andrej Babiš (ANO) ve svém pravidelném nedělním videu. Dodal, že jde zatím pouze o nápady, kterých je prý spousta. Oslovení experti uvedli, že opatření by byla velmi drahá a jejich efekt je velmi limitovaný. Expertka na rodinnou politiku zároveň dodala, že je potřeba vnímat porodnost jako víc než jen výrobu „dalšího daňového poplatníka“.

Celkem 77,6 tisíce živě narozených v Česku v roce 2025 představuje vůbec nejnižší hodnotu v historii statistického zjišťování od roku 1785. Narozených dětí přitom meziročně ubylo ve všech krajích. Úhrnná úroveň plodnosti v Česku loni klesla na 1,28 dítěte na jednu ženu, zatímco průměrný věk žen při narození prvního dítěte vzrostl na 29,2 roku.

„Kromě výrazného poklesu plodnosti stojí za úbytkem narozených v posledních letech částečně i věková skladba současných rodiček, mezi které patří i ženy ze slabých populačních ročníků narozených ve druhé polovině 90. let a na začátku nultých let nového století,“ uvedla v březnové tiskové zprávě vedoucí oddělení demografické statistiky ČSÚ Terezie Štyglerová.

Ekonom z Národní rozpočtové rady Michal Hlaváček pro Echo24 řekl, že opatření jsou drahá, nefungují, a i kdyby náhodou zafungovala, v důležitém horizontu nepomohou. „Zmíněné návrhy na zvýšení porodnosti rozhodně nepodporujeme. Prvním argumentem je, že by tato opatření byla velmi drahá. I při současném nízkém počtu dětí by odměna za druhé dítě v pořadí znamenala náklad téměř 30 miliard ročně, daňové úlevy pro ženy s třemi a více dětmi by mohly znamenat každoroční ztrátu příjmů zhruba 15 miliard korun. Celkové náklady by tak činily minimálně 45 miliard ročně, spíše ale více,“ uvedl Hlaváček.

Dalším důvodem je neefektivita těchto opatření. „Navrhovaná opatření jsou velmi podobná Orbánově prorodinné politice (maďarský ‚Sedmibodový akční plán na ochranu rodiny‘ z roku 2019 zahrnující mj. osvobození od daně z příjmu pro matky se 4 a více dětmi, bezúročné půjčky pro mladé, u kterých se část půjčky smaže při narození dítěte a další). Přitom ale tato opatření v Maďarsku nezabrala. Míra plodnosti poklesla z 1,59 dítěte na jednu ženu v roce 2020 na 1,31 dítěte na jednu ženu v roce 2025,“ řekl Hlaváček.

Pro srovnání, v ČR v roce 2025 byla úhrnná míra plodnosti 1,28 dítěte na jednu ženu. „Maďarská zkušenost tak ukazuje, že projekty sociálního inženýrství v oblasti porodnosti nefungují. I kdyby ale nakrásně zafungovaly, problém je, že ani dramatický nárůst plodnosti na úrovně ze 70. let 20. století (na 2,46 dítěte na ženu, tzv. „Husákovy“ děti) by nesnížil dluh v horizontu 50 let. Pozitivní efekty vyšší porodnosti do příjmů státního rozpočtu by totiž začaly působit až se zpožděním minimálně 20 let, zatímco i bez navrhovaných nákladů by zvýšená porodnost vedla k vyšším nákladům na zdravotnictví, školství a sociální dávky v kratším horizontu,“ dodal Hlaváček.

Expertka na rodinnou politiku a ředitelka Národního centra pro rodinu Jaroslava Otradovcová pro Echo24 řekla, že je ráda, že se na téma nízké porodnosti začínáme dívat také z širší perspektivy podpory rodin a podmínek, ve kterých rodiny žijí. „Pokud ale jde o milion korun za druhé dítě nebo výrazné daňové zvýhodnění třetího dítěte, byla bych opatrná s očekáváním, že samotný finanční nástroj porodnost zásadně změní. Finanční podpora rodin je potřebná a může odstranit některé z překážky k narození dítěte, jako je třeba koupě většího auta, bytu a podobně, které si rodiče přejí. Nemůže ale nahradit samotnou touhu po dítěti a po rodině,“ uvedla Otradovcová.

Podle dat momentálně klesá především počet dětí prvního pořadí, což mění situaci. „Přibývá lidí, kteří první dítě odkládají nebo zůstávají bezdětní. To podle mě mění i otázku, na kterou má rodinná politika hledat odpověď. Nejde už jen o to, co rodinám pomůže rozhodnout se pro druhé či třetí dítě, ale také o to, proč je pro mladé lidi stále obtížnější vůbec rodinu založit,“ míní Otradovcová.

Navíc se podle svých slov nedomnívá, že by většina lidí uvažovala způsobem „dostanu milion, a proto si pořídím dítě“. „Mladí lidé podle mé zkušenosti přemýšlejí o rodičovství velmi odpovědně. Zvažují, zda budou mít kde bydlet, zda rodinu ekonomicky zabezpečí a zda dokážou skloubit práci a péči. Ostatně i Zpráva o rodině 2026 ukazuje, že mezi významné bariéry rodičovství patří právě obavy z negativních ekonomických dopadů a zhoršení životní úrovně či nevyhovující bytová situace. Lidé tedy při rozhodování o dítěti přemýšlejí také o tom, zda dokážou své rodině zajistit dlouhodobě stabilní podmínky. Když jsme o tomto mluvili na dubnové konferenci v Senátu, cítila jsem z mladých lidí velký pocit zodpovědnosti. Právě tuto odpovědnost bychom měli brát vážně,“ dodala expertka.

Proto by podle svých slov obrátila perspektivu: neměli bychom hledat způsob, jak lidi přimět, aby měli děti. Měli bychom vytvářet podmínky, aby lidé, kteří rodinu a děti chtějí, mohli své přání uskutečnit, aniž by tím ohrožovali ekonomickou a vztahovou stabilitu své rodiny.

„A zde bych byla opatrná i u jiné cesty, která se nyní objevuje v debatě o nízké porodnosti – rozšiřování asistované reprodukce pro ženy bez partnera. Pokud bychom toto opatření začali vnímat jako jeden z nástrojů demografické politiky, podle mého názoru bychom zaměňovali cíl a prostředek. Hana Konečná, Jakub Valc, Dana Hamplová a Renata Veselská v článku „Medicína místo partnera? Asistovaná reprodukce a problematika single mateřství“ upozorňují, že při rozhodování o pravidlech asistované reprodukce nelze zvažovat pouze reprodukční přání dospělého, ale také dlouhodobé zájmy dítěte,“ řekla Otradovcová s tím, že současně je důležité říci, že výzkumy nedávají podklad pro jednoduché tvrzení, že dítě vyrůstající s jedním rodičem musí prospívat hůře. Podstatná je podle ní kvalita a stabilita prostředí, vztahy, ekonomická situace a další okolnosti. „To ale podle mě není argumentem pro to, abychom jako společnost přestali přikládat význam tomu, zda dítě má možnost vyrůstat se svým otcem a matkou,“ uvedla dále expertka. Návrh na možnost pro umělé oplodnění svobodných žen bez partnera chystá ministerstvo zdravotnictví s podporou premiéra Babiše.

Z pozice Národního centra pro rodinu je pro Otradovcou navíc důležité i křesťanské pojetí lidské důstojnosti. „Dítě není prostředkem k řešení demografického problému ani výsledkem, který má stát získat za určitou finanční nebo technologickou investici. Každé dítě má stejnou a nezadatelnou důstojnost bez ohledu na to, zda se narodilo v manželství, mimo ně nebo prostřednictvím asistované reprodukce. Současně však můžeme legitimně diskutovat o tom, jaké podmínky pro příchod dítěte má stát podporovat. Stát nemá podporovat rodinu proto, že mu rodina ,vyrobí’ budoucího daňového poplatníka. Rodina je hodna podpory sama o sobě; její společenský přínos je důsledkem, nikoli podmínkou její hodnoty,“ uvedla pro expertka.

Proto by podle svých slov otázku nízké porodnosti nestavěla ani jako volbu „milion za dítě, nebo systémová opatření“, ani jako hledání dalších technických cest, jak zvýšit počet narozených dětí. „Pro mě je klíčová podpora rodiny jako celku – dobrých a stabilních partnerských vztahů, dostupného bydlení, slučitelnosti zaměstnání a péče, ekonomického zabezpečení a prostředí, ve kterém se lidé nemusí bát uskutečnit své přání mít děti,“ uzavřela Otradovcová.

 

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články