Zemřela legenda ostravských divadelních prken i filmu Štěpánka Ranošová. Těsně se nedožila stovky

Ve věku 99 let zemřela herečka Štěpánka Ranošová, jedna ze zakladatelek ostravského Divadla Petra Bezruče a jeho dlouholetá přední členka. Držitelka Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohry zemřela 1. října, pouhých třináct dní před svými stými narozeninami. O jejím úmrtí informovalo jako první Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě se souhlasem pozůstalých.

Ranošová pocházela z ostravských Mariánských Hor a k divadlu se dostala už během druhé světové války. Z amatérského uskupení Kytice, které v roce 1945 uvedlo recitační pásmo Chléb s ocelí, postupně vzniklo Divadlo mladých, Městské divadlo mladých a nakonec věhlasné ostravské Divadlo Petra Bezruče. Tomuto souboru zůstala věrná téměř 40 let.

Na jevišti ztvárnila desítky rolí v české i světové klasice. Hrála například Matku Kuráž, Stellu v Tramvaji do stanice Touha, Paní Dulskou v Morálce paní Dulské nebo Kostelničku v Jenůfě. Na konci 80. let odešla do důchodu, později se ale k divadlu ještě vrátila. V činohře Národního divadla moravskoslezského hostovala například v Lucerně a svou kariéru uzavřela v roce 2001 rolí chůvy Anfisy ve Třech sestrách, připomíná příspěvek Alice Taussikové z Ostravského divadelního archivu na sociálních sítích.

Výraznou stopu zanechala také v televizi a filmu. Objevila se mimo jiné v seriálech ostravského televizního studia Dispečer, Kamenný řád, Bez ženské a bez tabáku nebo Stavy rachotí. Zahrála si také ve filmu Město mé naděje režiséra a blízkého přítele Jana Kačera, který se natáčel v Ostravě.

Za svou práci získala řadu ocenění. V roce 2024 obdržela Cenu města Ostravy a Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohry.

Ani ve vysokém věku nepřestala být s ostravským divadlem v kontaktu. Pravidelně chodila na premiéry a v posledních letech pomáhala podle Alice Taussikové z Ostravského divadelního archivu s identifikací historických fotografií. Byla totiž jednou z posledních pamětnic, která na jevišti zažila řadu dnes již legendárních osobností. Podle archivu dokázala při pohledu na staré černobílé snímky často okamžitě poznat, z jaké inscenace pocházejí, a pamatovala si i jména kolegů, uvedla Taussiková.

„Všichni už odešli a já jsem pořád tady,“ říkávala podle příspěvku Ostravského divadelního archivu na při vzpomínkách na své někdejší kolegy a přátele, mezi nimiž byli například Nina Divíšková, Jiřina Třebická, Jan Kačer nebo Luděk Eliáš.