Prezident vytváří dojem, že může „zatápět“ vládě. Nástroje a pravomoci k tomu ale nemá

Pražský hrad dále vyostřuje konflikt se Strakovou akademií. Například nedávné vyjádření prezidenta republiky Petra Pavla na hudebním festivalu Colours of Ostrava vytváří dojem, že v případě pokračujících sporů bude aktivně zasahovat vládě Andreje Babiše (ANO) do řízení státu. „I prezident má některé nástroje, které mohou vládě velmi znepříjemnit život. Nechci je využívat jako prostředek nátlaku, ale chci ty nástroje využívat tam, kde to bude opodstatněné, jako je například schvalování zákonů,“ uvedl Pavel. Nutno dodat, že prezidentovy kompetence v této oblasti jsou ve skutečnosti značně omezené. Pravomoci prezidenta totiž osekalo už zavedení přímé volby. Ta přitvrdila i pravidla v případě, že by přímo volený prezident své kompetence přesahoval. Tehdy se rozšířily možnosti, proč prezidenta ústavně žalovat, snížila se jeho pravomoc v udělování milostí či skončila jeho doživotní trestněprávní imunita.

Prezident tak přišel i o dosavadní pravomoci, které nepodléhaly kontrasignaci vlády. Svými posledními veřejnými vystoupeními tedy vytváří dojem, že má větší pravomoci znepříjemnit vládě život, než reálně má. Nejsilnějším aktem, s kterým může prezident do činnosti vlády zasahovat, je veto zákonů. To však může sněmovna vždy přehlasovat, jak bývá historicky zvykem.

Ústavní zákon č. 71/2012 například zrušil doživotní beztrestnost za trestné činy spáchané během prezidentského mandátu. To znamená, že prezident může být stíhán po odchodu z funkce. Možnost ústavní žaloby byla rozšířena z velezrady také na hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.

Nově potřebuje prezident souhlas vlády k tomu, aby nebylo zahájeno trestní řízení nebo aby se v něm nepokračovalo. Před novelou šlo o pravomoc podle článku 62, kterou vykonával bez souhlasu vlády. Novela ji přesunula do článku 63 mezi pravomoci vyžadující spolupodpis premiéra nebo pověřeného člena vlády. Bez kontrasignace tedy prezident abolici nemůže platně udělit a politickou odpovědnost za rozhodnutí nese vláda.

Prezident Pavel v rozhovoru pro iROZHLAS v Ostravě uvedl, že Hrad nechce vést žádné žabomyší války a následně zmínil možnost „znepříjemnit život“ vládě. „Nedokážu si představit, že by to takhle mělo fungovat dál, protože prezident s premiérem se prostě musí bavit, protože mají spoustu sdílených pravomocí, které jsou důležité pro běžné řízení země. Pokud si budou dělat naschvály, což se zatím bohužel děje, tak tím bude trpět země. Ani premiér, ani prezident si nemůžou brát vlastní občany jako rukojmí pro řešení vlastních sporů,“ doplnil Pavel.

„Na druhou stranu i prezident má některé nástroje, které mohou vládě velmi znepříjemnit život. Nechci je využívat jako prostředek nátlaku, ale chci ty nástroje využívat tam, kde to bude opodstatněné, jako je například schvalování zákonů. Pokud některý zákon bude opravdu špatný anebo směřující k spíše zhoršení situace než k jejímu zlepšení, pak mně asi nezbyde než třeba takový zákon vetovat. Nebude to ale proto, že bych se chtěl jakkoliv pomstít vládě, ale bude to proto, že ten zákon nevidím jako dobrý,“ prohlásil Pavel.

To potvrzuje i Ústava. Prezident podepisuje a má právo i Parlamentu vracet už přijaté zákony. Nicméně prezidentovo veto rozhodně není definitivním zákazem. Prezident sice může Parlamentu vrátit přijatý zákon s výjimkou ústavního zákona, ale Poslanecká sněmovna může veto přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců.

Prezident Pavel doplnil, že hlava státu zároveň jmenuje a odvolává všechny velvyslance a vedoucí zastupitelských misí (např. OSN). „Tam bez podpisu prezidenta žádný velvyslanec neodjede do zahraničí ani se nevrátí. Vláda bude mít samozřejmě zájem na tom, aby někteří velvyslanci byli obsazováni podle jejich priorit,“ uvedl Pavel.

Právě tato funkce ale už brzy může být v současné podobě minulostí. Poslanec a šéf Svobodných Libor Vondráček totiž nedávno představil pozměňovací návrh, který by měl zrušit pravomoc prezidenta pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Tyto kompetence by kompletně měly spadat do rukou ministra zahraničí.

Nyní totiž české velvyslance vybírá ministr zahraničí. Ten je navrhne vládě a po jejím schválení je jméno diplomata předloženo prezidentovi republiky. Prezident velvyslance jmenuje svým podpisem. Tento krok vyžaduje spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády. Následně musí s diplomatem souhlasit i hostitelský stát.

Mezi další „zbraně“ vládního kabinetu patří rozpočet. Vláda totiž určuje, jaký rozpočet bude mít Pražský hrad a prezidentova kancelář.

„Vzniklo by druhé mocenské centrum“

Prezident Pavel na festivalu Colours of Ostrava také uvedl, že ve sporu nemohl ustoupit, protože by tím oslabil ústavní postavení prezidenta a vytvořil precedent pro své nástupce. Vláda nyní naopak tvrdí, že právě prezidentův návrh by znamenal vytvoření nového ústavního precedentu a zásadní změnu dosavadního fungování českého ústavního systému.

„Došlo k bezprecedentnímu projevu soudního aktivismu,“ prohlásil ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (ANO). Podle ministra navíc nejde jen o spor kvůli jednomu summitu NATO, ale o otázku základního uspořádání českého ústavního systému. „Prezident nežádá o ochranu již existující ústavní pravomoci, ale naopak požaduje, aby mu soudním výkladem byla přiznána pravomoc nová,“ uvedl ministr Tejc.

PŘÍMO SOUVISÍ: Ostrá reakce vlády na Pavlovu žalobu: Prezident podle ní usiluje o nové pravomoci

Přijetí prezidentova výkladu by podle vlády znamenalo rozšíření pravomocí hlavy státu nad rámec textu Ústavy i dosavadní judikatury. „Vzniklo by druhé mocenské centrum, které by na rozdíl od vlády bylo zcela neodpovědné a neodpovídalo by se Poslanecké sněmovně,“ řekl Tejc. Více jsme o tom v deníku Echo24 psali zde.