„Šílenství jako podstata systému“. Británie je v klimatické politice stejně fanatická jako Německo

Na nedávné konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) v Londýně vystupoval i u nás známý ekonom a spisovatel Matt Ridley. Ústředním tématem našeho rozhovoru je ideologie bezuhlíkové ekonomiky, což se v kontinentálním pojetí nazývá Green Deal a v angloamerickém pojetí Net Zero – Čistá (uhlíková) nula. V Evropě je to i navzdory Donaldu Trumpovi pořád vládnoucí ideologie, hlavní charakteristika naší doby.

Pochytil jsem tu bonmot, že Londýn je hlavní město Net Zero. Souhlasíte s tím?

Ano, bonmot je pravdivý. Opírá se o skutečnost, že Velká Británie jako první na světě přijala zákon o dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Přijat byl před šesti lety. A současná vláda k tomu zcela vážně uvažuje o tom, jaké závazné cíle pro redukci emisí si stanovíme pro roky 2030 a 2035. Jiné národní vlády přijaly sliby o emisích, ale žádná sama za sebe to nepřijala jako zákon. V tomto ohledu jsme byli první, a pokud vím, zůstáváme jediný stát světa. Paradoxně ten zákon vznikl za vlády konzervativců, bylo to jedno z posledních opatření, která před svým odchodem provedla Theresa Mayová. Vystupoval jsem tehdy v parlamentu proti zákonu a upozorňoval na to, že nemáme tušení, jaké to ponese náklady. K návrhu zákona nebyly předloženy žádné kvalifikované odhady, co nás Net Zero bude stát. Můj argument byl: Taky si nekoupíte dům, dokud neznáte jeho cenu. Tehdy jsem se nedočkal žádné odpovědi, ale jako námitka to platí dál.

My Češi věříme, že myšlenku emisní neutrality zaneslo do Evropy Německo. V EU to tak je. Ale u nás málokdo ví, že v klimatické politice je Británie stejně fanatická jako Německo.

A to Německo nadále používá uhelné elektrárny, u nás jsme si je všechny už zavřeli. Dám příklad, který ukáže hloubku šílenství naší klimatické politiky. Pálíme dřevo, stromy ze Spojených států a Kanady. To dřevo se pálí v naší největší elektrárně, Drax v Yorkshiru. Dřív to byla uhelná elektrárna a pokrývá sedm procent spotřeby elektřiny v Británii. V Americe to dřevo kácejí v lesích, a přestože tvrdí, že při těžbě dřeva dodržují zásady udržitelnosti, někdy ho kácejí v panenských pralesích. Vyrobí pak z něj pelety, ty převážejí lodí do anglického přístavu, z přístavu vlakem do Draxu. Vzniká tak velká uhlíková stopa při převozu dřeva do elektrárny, navíc emise skleníkových plynů vzniklé při spalování dřeva jsou paradoxně vyšší než při spalování uhlí. Pointa je, že emise z Draxu se v systému vykazují jako emise v Severní Americe, a ne v Británii. Je to nehospodárné, neekologické šílenství, ale vláda ho chápe jako jeden z kroků Net Zero. Postupuje podle zákona, který jsem zmiňoval.

Tak dřevo je aspoň obnovitelný zdroj, že. 

Argumentují, že vykácené stromy znovu vyrostou. Ale za jak dlouho strom v americkém lese vyroste? Za 80 až 100 let. Přitom rok 2100 je datum, kterého už se máme obávat, kdy prý bude pozdě. Drax a pelety, to je asi nejpošetilejší příklad naší energetické politiky. Pak je řada příkladů pošetilých o něco málo méně. Solární elektřina. Británie je druhá nejméně vhodná země světa pro instalaci solárních panelů, nemáme tu vhodné světelné podmínky, počasí, přírodu. Za námi je už jen Irsko. V přehledu Světové banky o potenciálu pro solární parky jsme 249. a Irsko 250. (Česká republika obsadila ve studii Global photovoltaic Power Pontential by Country pěkné 236. místo – pozn. red.) Existuje slušná pravděpodobnost, že panel nainstalovaný v Británii za celých dvacet let své životnosti nevyrobí víc energie, než kolik bylo vynaloženo na jeho výrobu. Takže i emisí víc vyrobí, než ušetří.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.