AOC mrazí vajíčka. Nejšťastnější otrok komerčního zdravotnictví je „antikapitalistická“ levice

KOMENTÁŘ

AOC mrazí vajíčka. Nejšťastnější otrok komerčního zdravotnictví je „antikapitalistická“ levice
Dva představitelé současné americké radikální levice, kongresmanka AOC a starosta New Yorku Zohran Kwame Mamdani. Foto: Zohran Kwame Mamdani
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Jsou lidé, se kterými byste v zaseknutém výtahu uvízli opravdu neradi. Já bych bohužel třeba neocenila společnost takové Danuše Nerudové, Johanny Nejedlové nebo Kateriny Demetrashvili. Uvíznout se slečnou Demetrashvili, zdviž bych sama spravila tejpou a pilníčkem na nehty. A naopak. Když den od rána stojí za mimořádné prd, vždycky se dá říct: Ale zase netrčím ve výtahu s Evou Decroix. Takže to zas tak hrozné není.

 

Mé soukromé panoptikum zabydlují hlavně lokální kreaturky, ale čestné místo zaujímá i pár zahraničních exemplářů. Jako Alexandria Ocasio-Cortezová.

Protivné demokratické poslankyně za New York, progresivní křídlo, nalevo od Stalina, jsem si poprvé všimla v roce 2022, kdy v rámci propotratové hysterie v roce 2022 simulovala, že se stala obětí policejního násilí. Ve skutečnosti se projevila a permanentně projevuje jen jako těžko snesitelný spratek, za což se ovšem nezatýká, i když by to společnosti v dlouhodobé perspektivě jistě pomohlo.

Minulý týden AOC se vkusem sobě vlastním zveřejnila videjko, ve kterém si do břicha píchá hormonální injekci, aby si mohla nechat zmrazit vajíčka, protože „chce mít větší kontrolu nad svým životem“. Navzdory patnáctiletému vztahu, který se zvnějšku jeví stabilní – ačkoli těžko říct, jak to doopravdy chodí v domácnostech podobných soudružek, některé dveře je lepší nechat zavřené, třeba do ložnice –, na dítě prostě ještě nenastal ten správný čas. AOC bude třicet sedm let. Až jí bude sedmačtyřicet, tak to bude snazší?

Univerzální floskule, kterými pro své diváctvo proces podkreslila (tedy teď už je z toho celá série – následovat budou Příběh mé ranní stolice a Můj kamarád herpes), by v tuhle chvíli odrecitoval i nadanější šimpanz. Tolikrát už jsme to slyšeli: „zpolitizování ženských těl“, „volby, o které jsou ženy obírány“ – a, samozřejmě, to nemůže chybět, „trestání žen za to, zda chtějí, nebo nechtějí otěhotnět“. Jediný, koho případná ochota vymřít potrestá, budou naopak rodiny s bazálním pudem sebezáchovy, protože jejich děti povlečou bezdětné penzisty na ramenou. To už ale socialistce asociální nepřipadá.

Mimochodem, vyšší zdanění bezdětných nebo naopak úlevy rodinám se dvěma či více dětmi čas od času nadhodí i odvážnější český politik a je to správná úvaha. Že budoucí důchodce uživí stachanovci přišedší z chudšího zahraničí, si už po západních zkušenostech nikdo soudný nahlas říct nelajsne. Kromě slečny Demetrashvili. Ta to tuhle řekla v televizi. Takže ano, to si už nikdo soudný nelajsne. Ve společnosti s rostoucím podílem žen v rozhodovacích pozicích bude ale těžší a těžší daňové odlehčení českým párům s dětmi prosadit.

AOC nevyloučila svou kandidaturu na prezidentku v roce 2028. Pokud se jednou opravdu stane matkou, je pravděpodobné, že sama těhotenství nepodstoupí, že si pronajme cizí ženu. Ani surogacie socialistům nepřipadá asociální, a to ani navzdory všem šíleným příběhům, se kterými se v poslední době roztrhl pytel, jako když si bio rodiče v polovině těhotenství celou věc rozmysleli a nutili surogátní matky k potratu životaschopných miminek. Nebo když si novorozence nevyzvedli. Nebo když se skrz surogaci „stali rodiči“ stejnopohlavní páry, které děti zneužívaly a mučily, některé zavraždily. To je výstup „spravedlnosti pro všechny“.

Fascinuje mě jedna věc. Extrémní levice má sice plnou hubu antikapitalismu, ale mezitím se stala totálně závislou na stále důmyslnějším a od normálního běhu věcí odtrženějším medicínském průmyslu. Bez technologických zásahů by nešly realizovat ani prodeje miminek, ani absurdní odkládání těhotenství, ani miliony embryí navěky uvězněných v mrazáku, ani potratový průmysl. V klasické synchronicitě guvernérka Massachusetts právě podepsala možnost potratu až do okamžiku porodu – obklopena rozjařenými, tleskajícími političkami. V šuplíku jí už prý leží legalizace potratu do první třídy. Samozřejmě by nešlo kastrovat děti v rámci zase jiné „zdravotní péče“. Americký farmaceuticko-medicínský sektor mnohonásobně převyšuje komplex vojensko-průmyslový.

×

Podobné články