Macinka v Mnichově? Celé je to úplně jinak, než se z Česka jeví
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Nová česká vláda se podle všeho rozhodla, že se spojenecké závazky a geopolitické turbulence světové a evropské politiky Prahy vůbec netýkají. V Polsku vládne ...
Kdybyste se před bezpečnostní konferencí v Mnichově chtěli vsadit, že uhodnete, jaký obraz o ní utvoří tuzemský mainstream, byla by to snadná výhra. Dalo se předjímat, že prim budou hrát kontroverze kolem ministra zahraničí Petra Macinky, mimo jiné protože na podobně zásadní akci reprezentuje Česko poprvé a na místě je s prezidentem Petrem Pavlem, jehož ale cíleně ignoruje. Že to pro Macinku bude víc o jeho egu a pro Pavla o rutině, se dalo čekat, stejně jako, že opozice se nad tím pohorší a koalici to bude jedno. A přesně to se stalo.
O víkendu to vypadalo, jako by se i dění v Mnichově točilo hlavně kolem zástupce jedné šestiprocentní strany z Česka – a přiživují to všichni hlavní aktéři. K zamyšlení určitě stojí, proč je tak snadné Macinkovi fandit nebo jím pohrdat, ale nic moc mezi tím. Našince však může překvapivě až uklidnit, když se na mnichovskou konferenci pro jednou podíváme zvenčí – třeba jak o ní referují ve stále ještě světové velmoci číslo 1 – USA.
Českýma očima to je hokejový zápas. Stačí si vybrat tým a dostanete solidní nálož hitů k fandění. Nemáte rádi Macinku? Tak si dejte příběh o tom, jak si mnohem zkušenější šéf polské diplomacie Radoslaw Sikorski svého juniorního českého protějška povodil tak, že z Macinkovy úvodní kritiky demokratičnosti Evropské unie nezůstalo nic než trapas. A finální kapitulace s nesmělým připuštěním: „Neříkám ale, že je Evropská komise nedemokratický systém.“
Fandíte Macinkovi? Tak je tady příběh, jak šil do Evropské komise, a když přišla řeč na politiku Donalda Trumpa, nebál se ho tváří v tvář zastávat před nepopulární Hillary Clintonovou, které to jako jeden z mála říkal bez diplomatických vytáček, na kameru, do očí. Diskusi se Sikorským v žádném případě nebudete číst tak jednostranně jak česká opozice. Spíš než nějakých možná pár slabších vět vás bude dráždit, jak Sikorski s dalšími českému ministrovi neustále skákali do řeči.
Na sociálních sítích si pak ze dvou podobně hlasitých stran můžete snadno vybrat svoji pravdu o Macinkově angličtině. Jedni vás utvrdí, že je ostudná, druzí, jak je super.
Pohledem autora tohoto komentáře to přitom za hádku nestojí. Macinka mluví v kontextu českých ministrů celkem v pohodě. Na žádné velké oslavování to není, ale na shazování taky ne. Upustit páru by to však chtělo – minimálně proto, že Macinka argumentuje proti jedné z účastnic diskuse, někdejší americké šéfce diplomacie a první dámě, v její rodné řeči. Což není zdaleka tak snadné, jak se z nevážné konverzace snadno zdá.
Když nám tak zástupci někdejší pětikoalice sborově namlouvají, jakou udělal Macinka v Mnichově kolosální ostudu, je to podobně laciné, jako Macinkův nedělní kontr, že zatímco česká opozice celý den pláče, jeho pochválili v The Times of India.
Hokejový zápas z politiky zbytečně dělají obě strany. A byť se tak možná snaží trochu suplovat i emoce, které se přinést zrovna českým hokejistům na zimní olympiádě v Itálii zatím moc nedaří, je to medvědí služba. Falešná od opozice, která vládě Andreje Babiše tak ráda vyčítá, že rozděluje společnost. A nezralá od Macinky, který svou přepálenou formou samotného Babiše už delší dobu štve. Konečně, i Václav Klaus se kvůli tomu navzdory zastání se ve sporu s prezidentem Pavlem na Macinku mračí.