AI bere úkoly, ne profese. Jak umělá inteligence začíná měnit práci uvnitř českých firem

Umělá inteligence se do firem nedostává jen prostřednictvím velkých plánů na automatizaci. Často začíná mnohem nenápadněji: napíše zápis z porady, najde chybu v kódu, prohledá firemní dokumentaci nebo zaměstnanci vytvoří jednoduchý program. Příklad české Bohemia Interactive ukazuje, že AI zatím spíše rozebírá pracovní pozice na jednotlivé úkoly, než aby rušila celé profese. Současně ale začíná měnit to, co firmy očekávají od zaměstnanců.

Představa nástupu umělé inteligence do firem bývá často dramatická. Na jedné straně stojí příslib skokového růstu produktivity, na druhé obava, kolik pracovních míst technologie připraví o smysl.

Každodenní realita může být podstatně méně spektakulární.

V českém herním studiu Bohemia Interactive se AI postupně dostala do velké části činností, při nichž zaměstnanci pracují s počítačem. Je součástí některých běžných softwarových nástrojů, firma používá vlastní chatboty a inteligentní vyhledávání a zaměstnanci si s její pomocí automatizují drobné části své práce.

Někde AI sepíše poznámky z porady. Jinde pomůže kolegům překonat jazykovou bariéru, vysvětlí juniornímu vývojáři část kódu nebo najde v rozsáhlém programu vztah mezi několika chybami.

Sama firma je dobrým prostředím pro podobný experiment. Existuje přes čtvrt století a za tu dobu v ní vzniklo obrovské množství znalostí, dokumentace, kódu i informací o jednotlivých hrách a jejich světech.

To, co kdysi musel člověk hledat v dokumentech nebo zjišťovat od kolegů, může nyní stále častěji hledat stroj.

Firma ví hodně. Problém je zjistit kde

Právě práce s vlastními znalostmi je jednou z oblastí, kde může mít AI pro zavedené firmy velký význam.

„Informace o produktech, našich herních světech či fiktivních událostech v nich jeden člověk jen obtížně udrží v hlavě,“ popisuje Daniel Fialka z Bohemia Interactive.

Společnost proto provozuje nástroje pracující s interními daty a své týmy podporuje v tom, aby si podle potřeby vytvářely vlastní chatboty.

Postupně se ale mění i to, co od AI lidé očekávají. Chatbot čeká na otázku. Takzvaný agentní systém může dostat úkol a část potřebných kroků udělat sám.

Fialka očekává, že právě tímto směrem se bude využívání umělé inteligence ve firmách posouvat.

Dobrým příkladem je obyčejná pracovní automatizace. Člověk pravidelně přesouvá data mezi tabulkami, upravuje je a znovu řadí. Programátor by si pro podobnou práci dokázal napsat jednoduchý skript. Zaměstnanec bez technických znalostí byl dosud odkázaný na ruční práci nebo na pomoc kolegy.

S AI si může o podobný nástroj jednoduše říct.

Pro člověka uvnitř firmy je to drobnost. Pokud se podobných drobností nasčítají tisíce, začíná se ale měnit způsob fungování celé organizace.

AI už dokáže udělat práci, kterou dříve firma kupovala venku

Bohemia Interactive má i konkrétnější zkušenosti.

Jeden z programátorů při optimalizaci herního kódu požádal AI o analýzu rozsáhlého souboru funkcí. Systém vyhodnotil současný postup jako neefektivní a po souhlasu vývojáře získal potřebná data a připravil mu vlastní analytický nástroj.

V jiném případě firma pomocí AI lokalizovala starší produkt do několika jazyků včetně bulharštiny, maďarštiny, ukrajinštiny, slovenštiny a latiny.

Podle zkušeností společnosti by klasický překlad prostřednictvím agentury vyžadoval podstatně více času i peněz.

Tady už se AI dotýká něčeho většího než osobní produktivity jednoho zaměstnance. Firma si dokáže část služby, kterou dříve mohla nakupovat externě, vytvořit sama.

Jenže právě zde začíná komplikovanější část celé debaty.

Co má firma udělat s ušetřeným časem?

Člověk zvládne víc. A může se také rychleji přetížit

Jednoduchá představa říká, že když zaměstnanec díky AI zvládne za jeden den práci, která mu dříve zabrala dva, firma potřebuje polovinu lidí.

Realita nemusí být tak přímočará.

Bohemia Interactive podle Fialky část jednodušších činností skutečně přesouvá na AI. Zaměstnanec díky tomu může pracovat na více věcech současně a více pozornosti věnovat práci s vyšší hodnotou.

Existuje ale i druhá strana stejného efektu.

„Jeden člověk tak může v některých situacích vykonávat více úkolů zároveň,“ popisuje Fialka. Zároveň upozorňuje, že se tak člověk může rychleji přetížit.

Technologie, která má pracovníkovi ušetřit čas, se tedy může změnit i v nástroj, pomocí něhož se od něj začne očekávat stále větší množství práce.

Produktivita člověka roste. Otázkou zůstává, komu ušetřený čas ve výsledku připadne.

Práce nezmizí. Přesune se ke kontrole

Existuje ještě jeden důvod, proč nelze každou minutu ušetřenou pomocí AI považovat za čistý zisk.

Výsledek musí někdo zkontrolovat.

To platí zvlášť při programování. AI může část kódu vytvořit velmi rychle. Vývojář ale musí zjistit, co přesně systém udělal, zda kód funguje a zda nevytváří nový problém někde jinde.

Část pracovní doby se tak přesouvá od samotného vytváření věcí k jejich hodnocení.

Fialka v tomto směru prosazuje poměrně jednoduché pravidlo.

„Nástroje jsou zde proto, aby nám pomáhaly, ne aby nás nahrazovaly.“

A především: za výsledek musí nést odpovědnost člověk.

Pokud si někdo pomocí AI vytvoří program, který začne produkovat chybné výsledky, firma nemůže podle tohoto přístupu jednoduše konstatovat, že chybu udělala umělá inteligence.

Odpovědnost zůstává na člověku, který nástroj použil.

Zkušený člověk může být stále rychlejší

Nástup AI zároveň neznamená, že ji má smysl používat při každém úkolu.

Zkušený odborník, který přesně ví, co chce vytvořit a jak toho dosáhnout, může být podle Fialky v řadě případů stále rychlejší než člověk pracující prostřednictvím AI.

Ukázalo se to například při interním zkoušení pokročilých systémů pro tvorbu komplexních realistických 3D modelů.

Právě na detailních modelech stojí vizuální stránka velkých her Bohemia Interactive. Přestože jde o oblast, která se pro využití generativních nástrojů nabízí, výrazné zrychlení se podle dosavadního interního měření firmy neprokázalo.

AI tak v některých oblastech dokáže během několika sekund udělat to, co dříve zabralo člověku dlouhé minuty či hodiny. V jiných je stále nejrychlejším řešením zkušený člověk.

Lidé se AI bojí. A marketing tomu pomohl

Proměna práce přitom není pouze technická.

Fialka upozorňuje, že zavádění AI provází nejistota části zaměstnanců. Videoherní průmysl je navíc mimořádně pestrý: vedle programátorů v něm pracují grafici, designéři, animátoři, hudebníci, zvukaři nebo projektoví manažeři.

Každou profesi zasáhne technologie jinak.

Podle Fialkova pozorování je adopce AI ve videoherním vývoji dokonce nižší než v některých jiných částech IT.

Jedním z důvodů může být také způsob, jakým byla technologie v posledních letech prezentována. Fialka mluví o agresivním marketingu zejména v letech 2024 a 2025, kdy se podle něj často prodával spíše příslib budoucích schopností než jejich tehdejší realita.

Výsledkem je podle něj i určitá „buzzword fatigue“ – únava z neustálého opakování stejného pojmu.

K negativnímu vnímání přispěly také firmy, které pod heslem zavádění AI výrazně snižovaly počty zaměstnanců.

„To, že mi někdo svou obavu neřekne, neznamená, že ji nemá,“ upozorňuje Fialka.

Co bude s juniory?

Možná nejzajímavější změna přitom nemusí přijít u seniorních odborníků, ale u lidí, kteří do oboru teprve vstupují.

Firmy tradičně nabírají juniory s vědomím, že jejich výkon zpočátku nebude odpovídat zkušenějším zaměstnancům. Začátečník dostává jednodušší práci, učí se a postupně přebírá složitější úkoly.

Jenže právě jednodušší práce se dnes automatizuje nejsnáze.

AI už zvládá například zápisy ze schůzek, vyhledávání informací, analýzu dat, hledání některých chyb nebo malé úpravy kódu.

Pokud část těchto úkolů zmizí, vzniká paradox. Firma sice může potřebovat méně juniorní práce, zároveň ale stále potřebuje lidi, kteří jednou budou seniory.

Podle Fialky proto budou společnosti pravděpodobně muset přehodnotit, jak nováčky vzdělávají a jaké schopnosti od nich budou požadovat.

Menší týmy, více produktů

Za několik let může být výsledkem i jiná struktura firem.

Fialka očekává, že menší tým bude díky novým nástrojům schopný realizovat projekty, pro které bylo dříve potřeba více lidí.

To ale opět nemusí automaticky znamenat menší počet zaměstnanců v celé ekonomice.

Levnější a dostupnější vývoj může přinést také větší množství her a vznik nových studií. Nové firmy si navíc mohou své procesy od začátku vystavět kolem AI, zatímco zavedené společnosti musí novou technologii přizpůsobovat starším systémům a dlouho budovaným pracovním postupům.

Fialka doufá, že firmy využijí rostoucí produktivitu spíše k vytváření více produktů než k propouštění.

Jistotu ale nikdo nemá.

Profese není seznam úkolů

Jedna věc podle Fialky v debatě o budoucnosti práce často zaniká.

Pracovní pozice není pouze seznam činností, které člověk každý den vykoná.

„Můžeme nahradit úkoly, ale profese není seznam úkolů,“ říká.

Patří do ní také schopnost rozhodnout, co má vůbec vzniknout, přijmout odpovědnost za výsledek, pochopit širší souvislosti a přijít s vlastním řešením problému.

Současné AI systémy podle něj nemají vlastní záměr ani odpovědnost. Ty stále zůstávají člověku.

A právě v tom může být podstatnější změna pracovního trhu, než jakou nabízí jednoduchá otázka, zda nás umělá inteligence připraví o práci.

AI postupně přebírá jednotlivé činnosti. Člověku tak nezbývá nutně méně práce. Zůstává mu jiná práce.

A firmy teprve začínají zjišťovat, co přesně s touto změnou udělají.