Ekonomický motor Evropy se zadřel. Čína válcuje evropské automobilky ničené Green Dealem
NOVÉ VYDÁNÍ TÝDENÍKU ECHO
Výdajová politika české vlády stojí na předpokladu, že se vrací hospodářské oživení a není potřeba moc šetřit. Jaký je ale globální kontext? Nekončící válka USA proti Íránu, válka Ruska proti Ukrajině, trvání Evropské komise na emisních povolenkách, nabíhající uhlíkové clo EU, v Německu hospodářská malátnost. Český průmysl a automotive zvlášť je navázaný na Německo. Jak moc nás mají vzrušovat zprávy o tom, že VW bude masově propouštět a že propouštět hodlají i BMW, Porsche nebo Mercedes-Benz? Jaké může mít soumrak automobilového odvětví v Německu dopady na Škodu Auto? Dočtete se o tom v novém vydání Týdeníku Echo.
Nenávist jako alibi. Příliš okatá slepota vůči islámskému terorismu. Islámský terorismus se v poslední dekádě etabloval jako poněkud ponurý, ale jinak ustálený rys západní Evropy. Jde o typ události, u níž si lze poměrně bezpečně vsadit, že se někde v průběhu roku objeví, pravděpodobně to bude v jednom ze starobylých hlavních měst, a už jen málokoho to skutečně překvapí. Betonové zátarasy na bulvárech a náměstích, jež sice podvědomě stále připomínají možnost dalšího útoku, se staly trvalou součástí městského mobiliáře a už dávno nešokují, stejně jako útoky samotné postupně zevšedněly a proměnily se v samozřejmý díl evropského koloritu. Tématu se věnuje Adam Růžička.
Baron Prášil profesorem na Cambridge. Starobylou univerzitou v Cambridge otřásá nebývalá kauza. Jedna z tamních celebrit, profesor „sociologie vzdělávání“ Jason Arday čelí závažnému podezření z plagiátorství. Ukázalo se totiž, že významnou část své doktorské disertace opsal od jiné studentky – téměř identické pasáže se objevily na 180 místech závěrečné práce – a že se také v dalších odborných publikacích silně inspiroval jinými akademiky, aniž by je citoval. To však byl teprve začátek. Jakmile se na Ardaye obrátila kritická pozornost, začalo vycházet najevo, že značně tvořivě přistupoval nejen k akademické práci, ale také k vlastnímu životopisu. Postupně se tak před veřejností vynořil novodobý baron Prášil, který to se svými neuvěřitelnými historkami dotáhl až na jednu z nejprestižnějších univerzit světa. Více v komentáři Adama Růžičky.
Proč Čína Západ nepředběhla. Zatím. Čína je druhá nejmocnější země na světě. Poslední dekády ohromovala zběsilým hospodářským růstem. Nápis „Made in China“ již není znakem levného šuntu, Peking investuje do nejmodernějších technologií, dominuje v oblastech, jako jsou elektromobily či solární panely, ve vývoji umělé inteligence šlape Američanům na paty. Otázkou prý není, jestli Čína předežene USA, ale kdy. Vše nasvědčovalo tomu, že 21. století bude patřit Asii. Více v textu Ondřeje Śmigola.
Polská pravice na rozcestí. Rozpad PiS jako příznak proměny politiky. Po maďarském Fideszu se do problémů dostala další strana, která byla po dvě dekády hegemonem na středoevropské pravici – polská Právo a spravedlnost (PiS). Bývalý premiér Mateusz Morawiecki se skupinou asi čtyřiceti poslanců (necelá čtvrtina dosavadního poslaneckého klubu PiS) zakládá nové hnutí s názvem Rozvoj Plus. Píše o tom Maciej Ruczaj.
Ohrožené druhy myšlení. S Františkem Skálou o světech, které si musíme chránit. Spisovatel Michal Ajvaz kdysi Františka Skálu trefně označil za stvořitele světů. Právě v tom možná spočívá jedna z nejpřesnějších definic umělce: vytváří něco, co by bez něj vůbec neexistovalo. Do kin právě vstoupil dokument Veřejný prostor Františka Skály. Na malebné zahradě výtvarníka náš rozhovor bedlivě poslouchal i režisér filmu Petr Slavík. Mluvili jsme o cestách, kráse, současném umění i šumu moderní doby. Ale hlavně o „ohrožených druzích myšlení“. Rozhovor vedl Jakub Peřina.
Neodolatelná přitažlivost žluté hvězdy. Kýč jako estetická kategorie je poněkud ošidný pojem. Hodně lidí (opět včetně mne) by na otázku po jeho definici odpovědělo podobně jako ten americký senátor, když po něm ve čtyřicátých letech chtěli, aby definoval pornografii: Přesně ji definovat neumím, ale když ji vidím, tak ji poznám. Asi se dá říct, že kýč zplošťuje a vyvolává jakési náhražkové a velice mělké city. Milan Kundera jako jeho základní atribut popisuje prožitek, jejž v publiku vyvolává. Píše o tom Ondřej Štindl.
Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.
