Trénujte na budoucnost, holoto

KOMENTÁŘ

Trénujte na budoucnost, holoto
"Pro kávu je zde v roce 2026 totiž třeba učinit následující. Samozřejmě vystát frontu na dotykovou obrazovku. Občerstvovna je nahoře jediná a turistů mnoho, čili by se dotykovek využilo víc." Tereza Viry popisuje proces objednání kávy. Snímek je ilustrační. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Puy de Dôme je kolosální sopka ve Francouzském středohoří. Na vrcholku mají meteorologickou stanici a historickou observatoř, Pascalův švagr tady podnikal pokusy s rtuťovým barometrem. Snad Pascalova sestra také jevila živý zájem o fyziku, jinak pro ni rodinné večeře musely být dlouhé, velmi dlouhé… Pak tu jsou ruiny římského Merkurova chrámu a občerstvovna lepšího typu, na jejíž rozlehlé terase se před deseti lety smělo konzumovat vlastní svačinu, což jisté turistce z východní Evropy přišlo sice trochu na hlavu, ale vhod. Dnes už se to nesmí. Doba jde dopředu, a jak vepředu už je, respektive jak pozadu vy zůstáváte, se pozná mechanickým srovnáním mezi „tenkrát“ a „teď“, a nejlíp na úplně banálních věcech. Třeba když si chcete objednat kafe.

Dříve blbuvzdornou operaci („Dobrý den, co si dáte?“ „Dobrý den, kávu s mlékem.“) technologický pokrok proměnil v naprostou monstrozitu, v bojovou operaci, kde výsledkem může být šálek café au lait, ale taky pláč a skřípění zubů.

Pro kávu je zde v roce 2026 totiž třeba učinit následující.

 

Samozřejmě vystát frontu na dotykovou obrazovku. Občerstvovna je nahoře jediná a turistů mnoho, čili by se dotykovek využilo víc. Na druhou stranu stroj je vám v jednu chvíli plně k dispozici, což se o tradičně blazeovaném francouzském personálu říct nedá. Občerstvovna údajně sestává ze dvou oddělených provozoven, z restaurace a z baru, ale co je co, a dokonce co se kde dělá, se vůbec nedá poznat. Přesto jako první krok na dotykovce musíte zvolit, kterému z obou zjevně tedy konkurenčních oddělení je třeba tento nadmíru složitý požadavek kávy s mlékem zadat. Nepomůže projet obě nabídky, kafe dělají tam i tam.

Nepoučenému člověku by se mohlo zdát, že je to tedy jedno. Kdo ale ve Francii nějakou dobu strávil, ví až příliš dobře, že stisknutí nesprávného knoflíku (nebo toho bodu, co na dotykové obrazovce knoflíky simuluje) vás okamžitě vyšle na předlouhý, bolavý kvest systémem, odkud v podstatě není návratu. Kdo viděl animák Dvanáct úkolů pro Asterixe a jak ho přepralo lejstro, ví své. Film je starý čtyřicet let. Lepší to dnes není.

Poté, co se utkáte s výběrem káv a dezertů (ostentativní vzdychání lidí ve frontě za vámi a poklepávání nohama tvoří malebný hudební podkres), následuje velké finále: placení. Tady jste na koni. Počínaje vlakem z lyonského letiště a dál během pobytu už jste v nesčetných variacích zjistili, že i když nabídka oficiálně stále obsahuje platbu hotovostí, v praxi zaplatíte jen kartou. V podnicích, kde hotovost berou, se obsluha mezitím odnaučila počítat.

Zaplaceno. Ale ne hotovo. Zatímco ve standardních podnicích tohoto typu – ale vlastně ne, občerstvovna není mekáč ani bageterie – vyjede z automatu lísteček s číslem objednávky, tady musíte ještě zadat své telefonní číslo, na které snad přijde příslušná esemeska. V případě naší krásné země to obnáší sáhodlouhé scrollování dvěma stovkami mezinárodních předčíslí, navíc člověk ani sám neví, co hledá. Hledám la Tchéquie? Nebo snad la République tchèque? Stačil jediný nesmyslný byrokratický zásah a slova státní hymny získala nový rozměr.

Jsme skoro v cílové pásce. Už zbývá jenom vyčkat, až se vypocené číslo objeví na monitoru, který je strategicky umístěn tak, aby na něj od většiny stolečků nebylo vidět. Čekáte opravdu dlouho. Ale člověk vycepovaný francouzskou pohostinností (za každé připomenutí vám připočítají trestných pět minut čekání navíc) se hned tak neodváží jít se podívat k výdejnímu okénku, kde kávy samozřejmě dávno stydnou, koláče osychají k nevelkému vzrušení baristy. Samozřejmě by šlo všechno vyřídit asi desetkrát rychleji, osobně, ale takhle si člověk zase uspoří mezilidský kontakt.

Na hladký průběh akce celou dobu dohlíží netečná slečna s nehty vybroušenými do brutálně ostré špičky. Komu mezitím chcípnul mobil, tomu vyškrábe na čelo nápis Trénujte na budoucnost, holoto.

×

Podobné články