Setkání velikánů. Harvey Keitel předal Křišťálový glóbus „bílému ďáblovi“ Richardsonovi

Karlovarský festival je v plném proudu. A jedna z hlavních hvězd Harvey Keitel neboli Wolf má opravdu na pilno. Herec známý z Tarantinových Gaunerů nebo Pulp Fiction uvedl teprve třetí film Martina Scorseseho Špinavé ulice z roku 1973. Ve Velkém sále si absolutně podmanil publikum svým dlouhým proslovem a připomněl, že bychom si měli připomínat začátky známých tvůrců. On sám i Robert De Niro tehdy totiž byli placeni pouze několika sendviči a ani Scorsese nevěděl, zda se podaří film dokončit.

„Je potřeba zdůrazňovat začátky kariéry Martina Scorseseho, o těch se nemluví tak často. A o jeho spojitosti s hercem, kterého za chvíli pozvu na pódium. Svým třetím filmem Scorsese našel svou tvůrčí cestu. Když jej dokončil, pustil ho svému mentorovi Johnu Cassavetesovi, který mu řekl: To je ono! Jsem přesvědčený, že o Špinavých ulicích nebude nikdo mluvit zasvěceněji než právě Harvey Keitel,“ pozval v neděli večer umělecký ředitel Karel Och před plátno Velkého sálu amerického herce.

Ten svou řeč věnoval především síle tvorby jako takové. „Tento festival je pro mě velmi důležitý, jsem jeden z vás. Vím, jak moc jste dřeli, abyste rozvinuli svou tvorbu. Tím, čím si procházíte, jsem si prošel taky. Akorát v Americe,” začal svůj úvod, načež přešel k citaci Aristotela a jeho výroků o síle umění a estetiky, která má moc měnit svět, v jakkoli silně chaotickém stavu se dnes nachází.

„Na plátně uvidíte člověka, který vypadá trochu jako já,” zavtipkoval. „Tehdy jsem chtěl nabrat první herecké zkušenosti. Neměl jsem honorář, s Martinem Scorsesem jsme společně skládali peníze na jídlo. Nijak se od vás nelišíme. Když říkám, že jsem jedním z vás, nejsou to žádné kecy,” zdůraznil Keitel náročné začátky v 70. letech.

Na závěr proslovu se k Harveymu Keitelovi přidala i jeho manželka Daphne Kastner a syn Roman Keitel. I proto Harvey připomněl, že se rád vrací do Karlových Varů. „Když jsem byl na karlovarském festivalu poprvé, tak byla moje žena Daphne těhotná,“ uvedl s tím, že letos je tady už potřetí a synovi je jednadvacet let.

„Bílý ďábel osobně“

Keitel se ale ještě předtím přidal po bok uměleckého ředitele Karla Ocha a výkonného ředitele Kryštofa Muchy, aby předal Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii kameramanovi Robertu Richardsonovi. „Jsem ohromen. Na papíře mám připravenou řeč. Ale po tom, co jsem viděl – Bobovo dílo mluví za vše. Máme před sebou jednoho z největších kameramanů,“ složil Keitel oceněnému poctu po projekci střihového medailonku. „Bílý ďábel osobně,“ pozval Keitel na pódium kameramana se signifikantně bílými dlouhými vlasy a vousy.

Četa, Casino, Takoví normální zabijáci, Kill Bill, Nespoutaný Django, Světová válka Z, nebo Osm hrozných? To všechno a mnoho dalšího natáčel právě Robert Richardson. A obdiv Keitelovi pak i vrátil: „Tohle je velmi speciální. Harvey Keitel je podle mě jeden z nejlepších herců historie. Řeknu vám krátký příběh. Všichni mi kdysi říkali, že musím vidět jistý film s Robertem De Nirem, Špinavé ulice. Z filmu jsem byl nadšený. Uplynul nějaký čas a já zjistil, že ten vynikající herec, o kterém jsem si myslel, že je De Niro, byl ve skutečnosti Harvey Keitel. Nic proti Bobovi, jsme přátelé a je výborný. Ale Harvey Keitel byl zkrátka výjimečný.“

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hollywoodský lesk s mladistvým elánem

„Když se rozhlížím po karlovarských ulicích i tady v sále, vidím mnoho mladých lidí. Tahle cena reprezentuje budoucnost, kterou si přejeme a potřebujeme. Festival ukazuje filmy coby umělecká díla, která jinde nevidíme. Přál bych si, aby tato tvorba putovala i do jiných zemí, aby ji mohl vidět každý,“ pronesl Richardson po převzetí Křišťálového glóbu.

Richardson ale není ve Varech jen tak. Kameraman Quentina Tarantina, Olivera Stonea nebo právě Martina Scorseseho měl totiž na festivalu premiéru svého dokumentárního portrétu Robert Richardson: Bílý ďábel v režii Jany Hojdové. „Jana dělala dokument deset let, vykopala film v podstatě z ničeho. I když Bob pracoval skoro se všemi největšími režiséry, největší uznání od něj přišlo právě směrem k ní,“ doplnil jeden z producentů filmu Matěj Chlupáček z produkce Barletta.

Robert Richardson receives the Crystal Globe and presents a documentary portrait of his life and work. "This award represents the future we hope for and need,” Richardson said. pic.twitter.com/p8HPjw6l27

— Karlovy Vary IFF (@KVIFF) July 5, 2026

„Je pro mě nepředstavitelné, že tu stojíme. Na festival do Karlových Varů jezdím od 15 let. Největší díky patří rodičům, bez nich bych tu nebyla. Dál celému štábu a producentům, kteří mi věřili, i když to byla těžká cesta. A hlavně děkuji Robertovi,“ řekla dojatá režisérka se slzami v očích.

Dokumentaristka Hojdová se ale nevěnuje pouze Richardsonově kariéře, ale i jeho méně známému rodinnému zákulisí. Dojde na rozhovory s hollywoodskými esy jako je Tarantino, Stone, Scorsese, režisér a herec Andry Serkis nebo producentka Kathleen Kennedy, ale i na emotivní domácí videa a zápisky z diářů, které se věnují jeho pěti dětem a čtyřem ženám.

Hojdová ale není ve Varech poprvé. Jako kameramanka se spolu s režisérem Šimonem Holým už v minulosti dostala do soutěže Proxima s filmem Zrcadla ve tmě a A pak přišla láska… A letos se dostali s filmem Chica Checa přímo do Hlavní soutěže a snímek si odbyl premiéru už v sobotu.

Hojdová poté Richardsonovi předala symbolický náramek. Richardson totiž se startem každého natáčení navléká nový. K natáčení dokumentu si však žádný nepořídil. Dokumentaristka původně Richardsona oslovila kvůli tomu, že o něm psala diplomovou práci na FAMU. Nakonec se ale spřátelili a začala o něm točit dokument, jehož vznik trval zhruba deset let.