Oskar Hes & Jan Nedbal. Chemie, která vznikla už před Mašíny

Před hotelem Alcron čeká Jan Nedbal s cigaretou. Oskar Hes přijíždí o pár minut později na motorce, v plné výstroji. „Jezdím zatím chvíli, ale miluju to,“ říká ve dveřích, s helmou pod paží. Než si sedneme v hotelovém pokoji k rozhovoru, Honza smutně přiznává, že se s Oskarem potkává málokdy a většinou kvůli práci. „Ale takový je život. Času je prostě málo.“ Dva mladí herci, kteří zazářili v mašínovském filmu Bratři, rozmlouvali s magazínem Hrot.

Vůbec poprvé se potkali asi před deseti lety ve Stavovském divadle. Na konkurzu pro inscenaci Jana Mikuláška Kouzelná země podle Topolovy Noční práce – dva herci měli zahrát nejlepší kamarády. Oskarovi bylo sedmnáct nebo osmnáct, Janovi sedmadvacet. Věkový rozdíl, který by v jiném kontextu vytvořil hierarchii, tady prostě nevznikl.

„Hráli jsme nejlepší kámoše a hrozně jsme si sedli,“ říká Oskar Hes. „Přijde mi, že to je skoro dvě stě let,“ směje se Jan Nedbal. „Ale jo, bude to deset let, no.“ Začali se vídat a stali se z nich velcí kamarádi. Pak spolu začali bydlet a nakonec je Tomáš Mašín obsadil do rolí sourozenců Mašínových – aniž tušil, jak silné přátelství je pojí. Nakonec se stali Bratry.

„Když nás Tomáš Mašín castoval, vůbec nevěděl, že se známe,“ říká Honza. „Když jsme mu pak řekli, že spolu i bydlíme, byl úplně nadšený, že mezi námi nemusí řešit žádnou chemii. My jsme v tomhle měli náskok, protože ta tam byla už předtím.“

Casting na Bratry trval dlouho: vraceli se opakovaně, v různých kombinacích s dalšími herci, Matyášem Řezníčkem, Adamem Ernestem nebo Tonym Maškem. Nakonec zůstali tihle dva. A pak přišlo pět let příprav.

Projekt asi třikrát zastavil covid. A fyzická příprava na ostré hochy začínala pokaždé znovu. A kluci v tom byli opravdu důslední: žádné večírky, žádný alkohol. Jen posilovna a, jak to Oskar formuluje bez příkras, kila kuřat. „Žili jsme tím projektem prakticky pět let od prvního castingu. My jsme v práci trochu extremisti a jdeme rádi na dřeň, takže jsme to vzali vážně. Museli jsme se připravit i fyzicky,“ přibližuje intenzivní přípravy Honza.

Oskar Hes podotýká, že v té době žili až asketicky: „Žádné party, žádný alkohol, jen jsme cvičili a jedli kuřata. Navzájem jsme se motivovali a popichovali – jako bratři Mašínové.“ Není nutné dodávat, že jejich blízké přátelství, spolubydlení a motivace pomohly i samotnému filmu.

Nakonec byli oba nominovaní na Českého lva pro nejlepšího herce v hlavní roli. „Bez vzájemné podpory by bylo absolutně nemožné to dotáhnout,“ říká Honza. „Motivovali jsme se navzájem: Hele, já jsem lepší, ty seš horší, bla, bla, bla… Pořád to s námi šlo. De facto jsme se sami stali bratry.“

Celý text najdete v červencovém magazínu Hrot. Přečíst si ho můžete ZDE.