Neslavné výročí. Režim nechal přes noc natáhnout ostnatý drát a rozdělil město

Jedna noc stačila k tomu, aby se Berlín rozdělil. Před 65 lety, v noci z 12. na 13. srpna 1961, obsadily východoněmecké ozbrojené složky hranici mezi východní a západní částí města. Ulice přehradil ostnatý drát, přestala jezdit přeshraniční doprava a obyvatelé Berlína se ráno probudili ve městě rozděleném na dvě části. Začala vznikat Berlínská zeď.

Důvod byl prostý: lidé z komunistické Německé demokratické republiky ve velkém odcházeli na Západ. Podle Encyclopedia.com uprchlo mezi lety 1946 a 1961 více než 2,5 milionu východních Němců. NDR přitom tehdy měla jen přibližně 17 milionů obyvatel. Jen během prvních sedmi měsíců roku 1961 odešlo na Západ přes 150 tisíc lidí.

Hranice mezi východním a západním Německem už byla silně střežena, Berlín však zůstával cestou ven. Do Západního Berlína bylo možné přejít a odtud pokračovat do Spolkové republiky Německo. Právě tuto únikovou cestu se režim Waltera Ulbrichta rozhodl uzavřít. V zemi zůstávalo zhruba 17 milionů obyvatel a možnost odejít přes Berlín během několika hodin prakticky zmizela.

Operace začala v noci. Na východní straně Berlína se soustředily jednotky armády, milice a lidové policie. Krátce po jedné hodině ráno obsadily hranici. Rozvinul se ostnatý drát, byly postaveny sloupy a zastavila se doprava včetně vlaků podzemní a městské železnice překračujících hranici. Když se Berlín 13. srpna probudil, město už bylo rozdělené.

Betonová zeď, jak ji zná svět z pozdějších fotografií, nevznikla během jediné noci. První bariéru tvořil zejména ostnatý drát. Když bylo zřejmé, že Západ proti uzavření hranice vojensky nezasáhne, začaly přibývat první betonové části. Systém byl v následujících desetiletích opakovaně přestavován a zdokonalován.

Nakonec šlo o mnohem víc než o samotnou betonovou zeď. Hraniční systém kolem Západního Berlína měřil zhruba 155 kilometrů. Doplňovalo ho více než 300 strážních věží, desítky kilometrů protivozidlových příkopů, betonové bunkry, psi a více než deset tisíc příslušníků pohraniční stráže.

Ani tak se pokusy o útěk nezastavily. V prvních dnech lidé využívali mezery v provizorním opevnění, přelézali bariéry, podkopávali je nebo se pokoušeli hranici přeplavat. Některé domy stály přímo na hranici a jejich dveře či okna směřovaly do Západního Berlína. Lidé proto zpočátku utíkali i přes okna. Režim ale slabá místa postupně uzavíral a překonání hranice bylo stále nebezpečnější.

Cena za pokusy dostat se na druhou stranu byla i v lidských životech. Výzkum Berlínské zdi eviduje mezi lety 1961 a 1989 nejméně 140 lidí, kteří byli u zdi zabiti nebo zemřeli v přímé souvislosti s východoněmeckým hraničním režimem. Z toho 101 byli lidé pokoušející se uprchnout přes hraniční opevnění. Byli zastřeleni, zahynuli při nehodách nebo při pokusu o útěk zemřeli jiným způsobem. Podle Nadace Berlínské zdi navíc nejméně 251 cestujících zemřelo během nebo po průjezdu kontrolními stanovišti na hraničních přechodech v Berlíně (zejména starší lidé na infarkt). Nadace Berlínské zdi odhaduje, že obětí hraničního režimu se stalo přibližně 650 lidí. Toto číslo zahrnuje i lidi, kteří zemřeli v Baltském moři.

Zeď splnila hlavní účel režimu. Masový odchod přes Berlín se podařilo zastavit. Před jejím vybudováním opustily NDR miliony lidí a jen v roce 1961 jich před uzavřením hranice odcházely desetitisíce měsíčně. Po 13. srpnu byla nejdůležitější cesta na Západ uzavřena.

Berlínská zeď stála déle než 28 let. Padla 9. listopadu 1989 poté, co člen východoněmeckého politbyra Günter Schabowski oznámil nová pravidla pro cestování a na otázku, odkdy mají platit, uvedl, že okamžitě. K hraničním přechodům zamířily davy lidí a pohraničníci nakonec hranici otevřeli. Zeď už uzavřena nebyla.