Odměna pro důchodce za výchovu dětí přináší i ostré spory. Rozhoduje úředník, zasahuje soud

Výchova dětí může už několik let výrazně navýšit důchod tomu z rodičů, který se v kritické době staral o potomky nejvíce. Problém je, že to není vždy snadné rozlišit. A neulehčily to ani rozsudky z minulých let, v kterých sociální správa dostala „přes prsty“ za to, že často automaticky přiřkla podporu ženám a otcům nezbývalo, než se pustit do stížností a soudních řízení. Ačkoliv se nyní institut tzv. výchovného nachází v překotné fázi a bude se dále měnit, minimálně pro širší rodiny zůstane platit i nadále. A očekávat tak lze i další spory.

Princip tzv. výchovného, které platí od roku 2023, spočívá v navýšení penze tomu z rodičů, který se pro výchovu nejvíce „upozadil“. Základní myšlenka spočívala zejména v navýšení často výrazně nižších penzí matkám, u kterých rodičovství vedlo k delším výpadkům příjmů, už ze samotného návrhu, který na spory myslel, však bylo jasné, že to nebude tak jednoduché.

Jak se vlastně nárok na výchovné posuzuje? Dostat ho může vždy jen jeden z rodičů, který o dítě pečoval v největším rozsahu. Náleží pak za dítě, o které člověk pečoval alespoň po dobu deseti let v období do dosažení jeho zletilosti, případně pokud se člověk ujme výchovy až po osmém roku dítěte, pak musí výchova probíhat alespoň po dobu pěti let.

„Při podání žádosti o zvýšení důchodu za vychované dítě musíte uvést mj. údaje o době a rozsahu osobní péče o dítě a vyplnit čestné prohlášení, že jste o dítě pečovali v největším rozsahu, a že nenastala překážka pro zvýšení starobního důchodu, tj. že jste se vůči uvedenému dítěti nedopustili jako pachatel, spolupachatel nebo účastník úmyslného trestného činu proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo proti rodině a dětem podle trestního zákoníku nebo obdobných úmyslných trestných činů. Váš vztah k dítěti se prokazuje rodným listem dítěte (příp. jiným dokladem o vztahu k dítěti), a to v případě, že nebude možné tuto skutečnost ověřit v příslušném registru veřejné správy,“ uvádí sociální správa.

To je postup v ideálním případě, v těch ostatních přichází na řadu opravné prostředky. Zatímco některé spory se sociální správě daří vyřešit, v jiných případech lidé využili možnost soudního přezkumu. Jádrem problému je totiž to, že dokazování míry péče o děti může být mnohem složitější, než aby spočívalo kupříkladu pouze na skutečnosti, že byla žena na mateřské či u ní došlo k výpadku příjmů. Během posledních let tak došlo k situacím, kdy se soud zastal lidí vůči příliš formálnímu rozhodování či ignorování některých skutečností.

Jako první se mohou lidé odvolat přímo na sociální správu, která může využít řadu kroků k prošetření situace. Patří k nim výslechy svědků, kontrola dat v evidenci sociálního pojištění či další okolnosti. „Pokud za výchovu dítěte, která byla předmětem sporu, má již starobní důchod zvýšený jiná osoba, starobní důchod bude této osobě o výchovné za toto dítě snížen,“ uvádí ČSSZ.

Jenže jak ukazují už i dříve medializované případy, které se dostaly až k soudům, nejasnosti kolem posuzování výchovy znamenají i značně problematické posuzování toho, kdo se na péči zasloužil víc. Nejde přitom o pár případů, už po necelých dvou letech fungování výchovného evidovala sociální správa stovky sporů a v téměř osmi desítkách případů došlo k podání žalob, zejména kvůli nepřiznání nároku mužům.

K více případům se pak musel vyjádřit i Nejvyšší správní soud, spory nabírají různých podob, od vdovců, kteří zpochybňují rozhodnutí sociální správy nepřiřknout jim podíl na výchově až po spory mezi rozvedenými rodiči. Například ke konci loňského roku v takovémto sporu rozvedených rodičů zrušil Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a poslal ho zpět k projednání opět kvůli procesním nedostatkům. V jiných případech se však už Nejvyšší správní soud vyjádřil i ve prospěch lidí, kteří viděli ve způsobu rozhodování sociální správy příkoří. Spory tak míří zejména k upřesňování toho, jak ke komplexní otázce posuzování péče přistupovat.

Jde například o případ vdovce, jehož přínos v péči během let manželství i následně samotné výchovy se snažila doložit i samotná rodina včetně dětí, případně případ muže, který se na péči podílel v době nemoci manželky. „Krajský soud podobně jako žalovaná (Česká správa sociálního zabezpečení – pozn. red.) dostatečně nezjišťoval a nevyhodnotil celkový stav věci. Oba vyšly pouze z toho, kdo čerpal rodičovskou dovolenou a zda stěžovateli v rozhodném období poklesl příjem. Podle stěžovatele je nárok na zvýšení starobního důchodu o částku výchovného prokazatelný a odůvodnitelný. Stěžovatel nijak nezpochybňuje přínos své manželky pro výchovu syna, avšak v největším rozsahu pečoval o syna (i s ohledem na zdravotní problémy své manželky) on,“ stojí například v jednom z loňských rozhodnutí.

Šlo tak o další rozhodnutí, v němž Nejvyšší správní soud upozorňoval na skutečnosti, že sociální správa poněkud mechanicky posuzuje dopady do kariéry či zásahy do příjmů vyplývající z evidence sociálního pojištění jako základní důkazní pilíř a ignoruje například to, že v případě podnikání či flexibilnějšího zaměstnání je možné v některých případech zajistit výchovu i bez podobných zásahů.

Výchovné nyní už z rozhodnutí bývalé vlády prochází překotnými změnami, které se mají završit s rokem 2027, zatímco pro část rodin ho má nahradit jiný mechanismus, v případě rodičů se třemi či více dětmi má zůstat v platnosti. Více jsme o tom psali například zde.