Co se stane s Pásmem Gazy? Kushner s Witkoffem plánují centrum technologií a turistickou riviéru Sunris

Jak obnovit válkou zničené Pásmo Gazy? S tím přišla administrativa prezidenta USA Donalda Trumpa. Plány na Project Sunrise ukazují, jak udělat z poničeného území technologické i turistické centrum na Blízkém východě. Ambiciózní projekt popisuje investice do luxusních plážových resortů, vysokorychlostní železnice, chytrých energetických sítí řízených umělou inteligencí i zcela nové dopravní infrastruktury, píše americký deník The Wall Street Journal.

Návrh k přestavbě připravil tým vedený Trumpovým zetěm Jaredem Kushnerem a zvláštním vyslancem pro Blízký východ Stevem Witkoffem. Výsledkem je 32stránková prezentace označená jako „citlivá, ale neutajovaná“, která kombinuje vizualizace futuristického pobřežního města s tabulkami nákladů a harmonogramem obnovy. Dokument líčí cestu obyvatel Gazy „od stanů k penthousům“ a slibuje přerod chudého území v prosperující centrum regionu.

SOUVISEJÍCÍ: USA chtějí převzít Pásmo Gazy, podle Trumpa může být Azurovým pobřežím Blízkého východu

Plán byl podle amerických úředníků představen potenciálním dárcům a sponzorům, mezi nimiž figurují bohaté státy Perského zálivu, Turecko a Egypt. Návrh však neupřesňuje, kdo přesně by rekonstrukci financoval, ani kde by během stavebních prací žily přibližně dva miliony vysídlených Palestinců. Právě tyto nejasnosti patří k hlavním výtkám části amerického establishmentu, který pochybuje o reálnosti celého projektu.

Zásadní podmínkou zahájení Project Sunrise je úplná demilitarizace hnutí Hamás, včetně likvidace zbraní a podzemních tunelů. Skeptici upozorňují, že bez splnění této podmínky se plán nemůže pohnout z místa. „Nic se nestane, dokud se Hamás neodzbrojí – a ten se neodzbrojí,“ shrnul situaci analytik Steven Cook z Rady pro zahraniční vztahy.

Celkové náklady projektu jsou odhadovány na 112,1 miliardy dolarů během deseti let. Spojené státy by podle návrhu fungovaly jako takzvaný „kotvící investor“ a podílely se na zajištění téměř 60 miliard dolarů ve formě grantů a dluhových garancí. Do financování by se měla zapojit také Světová investiční banka. Ve druhé dekádě plán počítá s tím, že se Gaza začne sama financovat – mimo jiné díky komercializaci zhruba 70 procent pobřeží, která by mohla přinést dlouhodobé výnosy přesahující 55 miliard dolarů.

Obnova má probíhat ve čtyřech fázích. Začít se má na jihu v Rafáhu a Chán Júnisu, poté se stavební práce posunou do centrální části pásma a nakonec do města Gaza City. Jedna z klíčových vizí, označená jako „New Rafah“, počítá s vybudováním nového správního centra pro více než půl milionu obyvatel, se stovkami škol, desítkami nemocnic a rozsáhlou sítí náboženských a kulturních institucí.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ostře sledovaných 20 bodů pro Gazu. Co má podle Trumpova plánu následovat

Už dříve byl představen jiný plán na obnovu Pásma Gazy. Ten podle deníku The Washington Post počítal s tím, že by palestinské území spravovaly Spojené státy nejméně deset let a během toho by došlo k přeměně Gazy v zářivě turistický resort a centrum moderních technologií. „Gaza by byla pod správou USA po dobu asi deseti let, dokud nebude reformovaná a deradikalizovaná palestinská vláda připravena převzít její úlohu,“ uvádí 38stránkový plán, který by se měl realizovat prostřednictvím takzvaného Fondu pro obnovu, ekonomickou akceleraci a transformaci Gazy (zkráceně Fond GREAT).

V záměru se nachází například „šest až osm nových chytrých měst“ využívajících umělou inteligenci (AI) či výrobní centrum pojmenované po americkém miliardáři Elonu Muskovi. Rekonstrukce podle plánu zvýší hodnotu Gazy o přibližně 324 miliard dolarů a „výrazně tam zlepší kvalitu života“.

Podle zastánců projektu je i velmi ambiciózní plán lepší než ponechat Gazu v troskách a bez perspektivy. Kritici však varují, že v prostředí, kde zůstávají desetitisíce obětí pod sutinami, půda je kontaminovaná a oblast zamořená nevybuchlou municí, působí vize „Riviéry Blízkého východu“ spíše jako politický manifest než realistický plán obnovy. Project Sunrise tak zatím rozděluje Washington i mezinárodní společenství – mezi ty, kteří v něm vidí naději, a ty, kteří ho považují za neproveditelný sen.