Německo bude masivně dotovat energeticky náročné firmy. České ocelárny bijí na poplach

Německo plánuje miliardové dotace pro energeticky náročné podniky. Berlín razantně zlevní elektřinu už od ledna 2026 pro největší fabriky a strategicky důležité podniky. To může způsobit konkurenční výhodu, jelikož české podniky nejsou dotované státními penězi a zároveň jsou vázané na řadu německých firem. Na to si stěžují například čeští oceláři. Ti dokonce tvrdí, že pokud stát nijak nezasáhne, tak se můžeme rozloučit s výrobou surové české oceli.

Německý stát má dotovat podniky tak, aby se dostaly na zhruba pět centů za kilowatthodinu – tedy zhruba polovinu toho, co dnes platí český průmysl. Berlín tak reaguje na vysoké cenu elektřiny, ale zároveň si kupuje konkurenční výhodu pro domácí firmy. Vláda kancléře Friedricha Merze se shodla, že od ledna 2026 zavede tzv. průmyslovou cenu elektřiny pro energeticky náročné podniky. Pro vybrané obory – ocel, chemii, papír, sklo či část automotive – má být elektřina pro zhruba polovinu spotřeby zastropována na pěti eurocentech za kilowatthodinu, a to minimálně do roku 2028, uvádí server Clean Energy Wire.

To potvrdila i německá ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reicheová (CDU). Ta zároveň představila změny v německé energetické koncepci, která má být ekonomicky racionálnější než známá energetická transformace, tzv. Energiewende.

Mluví se o „pragmatičtější“ energetické politice: méně plošných dotací do obnovitelných zdrojů, více investic do bateriových úložišť, plynových elektráren a chytré infrastruktury. Výslovně říká, že současný objem podpor pro zelené zdroje je finančně neudržitelný. V rámci změn chce snížit dotace do obnovitelných zdrojů či jejich výstavbu povolit pouze v místech, kde je dostatečně robustní přenosová infrastruktura. Tím se odkazuje i na sérii několika letních blackoutů napříč evropskými zeměmi.

Podle některých ekonomů jsou dotace důsledkem dosavadní německé energetické politiky a narušení jednotného trhu. Evropská komise ale už v minulosti podobné výjimky udělila. Odhady mluví o zhruba dvou tisícovkách velkých podniků, které si tak přijdou na úspory v řádu čtyř až pěti miliard eur (zhruba 102 až 127,5 miliard korun) za tři roky. Více o tom deník Echo24 psal zde.

SOUVISEJÍCÍ: Německo miliardovými dotacemi zlevní elektřinu pro průmysl. „Pokřivení hřiště,“ zní z Česka

Berlín k tomu přidává ještě jeden mocný nástroj: dotaci 6,5 miliardy eur (zhruba 165,7 miliardy korun) pro provozovatele přenosové soustavy, aby dramaticky snížili síťové poplatky. Ty tvoří významnou část koncové ceny elektřiny, zvlášť pro velké odběratele. Současně snižuje daň z elektřiny pro průmysl na unijní minimum. Výsledkem je, že německé fabriky se mají postupně dostat s cenou proudu pod průměr EU – poté, co ještě nedávno patřily k nejdražším v Evropě, píše německý deník Handelsblatt.

Pomůže česká vláda ocelářům?

Německo tím fakticky přiznává, že původní podoba Energiewende – zavírání jádra, masivní dotace do obnovitelných zdrojů, spoleh na ruský plyn – přinesla průmyslu bolestivou ztrátu konkurenceschopnosti. Pro český průmysl má však německá otočka velmi konkrétní dopady. Zvlášť pro odvětví, která stojí na elektřině – jako je například ocelářský průmysl.

Podle ocelářů by Česko mělo vymyslet plán, jak pomoci ocelárnám s cenami energií po vzoru Německa. Hrozí jinak, že české ocelárny přestanou být na trhu konkurenceschopné. „Německý průmysl bude mít díky novému tarifu energii zhruba o polovinu levnější než české podniky. V tak úzce propojeném regionu, jako je střední Evropa, je to systémové riziko,“ uvedla šéfka Ocelářské unie Marcela Kubalová v tiskové zprávě.

Ocelářská unie upozornila, že česká ocelářská výroba patří mezi nejvíce energeticky náročná odvětví. Třinecké železárny ročně spotřebují přibližně jednu terawatthodinu elektřiny. Zatímco se v Česku průmyslové ceny energií pohybují okolo 100 eur (přibližně 2400 korun) za megawatthodinu, v Německu zaplatí průmysl po zavedení tarifu zhruba polovinu.

Česko má po problémech Liberty Ostrava už jen jednoho výrobce surové oceli – Třinecké železárny. Ty ročně spotřebují zhruba jednu terawatthodinu elektřiny. Ocelářská unie odhaduje, že jen rozdíl v ceně proudu po zavedení německého tarifu bude znamenat, že Třinec zaplatí oproti německým konkurentům o tři až čtyři miliardy korun ročně víc.

„Podporu německé vlády chápeme jako snahu stabilizovat průmysl v době vysokých nákladů a nejisté energetické politiky. Bez srovnatelných podmínek bude ale české ocelářství dlouhodobě neudržitelné,“ varuje generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide. „Pokud vláda nepřijde s jasnou podporou, hrozí, že se výroba surové oceli z Česka prostě vytratí.“

Evropská unie v Dohodě o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal) umožnila členským státům možnost přijímat dočasná národní opatření na podporu průmyslu, včetně dotací na energie či investičních pobídek. Podle českých ocelářů tím přesunula odpovědnost za průmyslovou politiku na národní úroveň a ekonomicky silnější státy tak dokážou své podniky chránit lépe.

Podle posledních dat Ocelářské unie vzrostla výroba surové oceli v ČR v prvním pololetí meziročně o dvě procenta na 1,3 milionu tun. Vzrostla i spotřeba oceli, a to o zhruba 300 tisíc tun na 3,2 milionu tun. Výroba ocelových výrobků narostla v průměru o tři procenta. Ocelářství je přitom jen nejviditelnější špička ledovce. Na cenách elektřiny stojí chemie, sklo, keramika, část automobilového průmyslu. Česká ekonomika je hluboce navázaná na německé dodavatelské řetězce – ale zároveň s ním soutěží o zakázky.

A jak na to reaguje česká vláda? Nově vznikající vládní koalice ANO, SPD a Motoristů sobě ve svém programovém prohlášení píše, že chce od příštího roku stáhnout z účtů domácností a firem poplatek za podporované obnovitelné zdroje energie (POZE). Náklady ve výši zhruba 17 miliard korun má nově nést stát. Zatím ale není jasné, z jakých peněz tuto zátěž zaplatí. Kritici varují, že nejde o bezbolestný krok – zejména pokud by měl výpadek pokrýt balík určený na jadernou energetiku.

EDITORIAL: 17. listopad a druhá revoluce

POZE dnes tvoří významnou část regulované ceny elektřiny. Analytik Jiří Tyleček z XTB připomíná, že u domácností jde o 599 korun za megawatthodinu. Průměrná rodina v bytě tak může při spotřebě okolo 2,5 MWh ušetřit zhruba 1500 korun ročně. „Efekt na koncové ceny je výrazný, byť pro státní kasu jde o finančně náročné opatření,“ uvedl Tyleček podle Deníku.cz.

Podle Michala Macenauera z poradenské společnosti EGÚ by mohla většina domácností v roce 2026 platit za elektřinu meziročně méně – i kvůli poklesu cen energií na trzích. U velkoodběratelů bude dopad ještě výraznější. U firem bude výpočet složitější, nicméně absolutní částky jsou mnohem vyšší. Stát navíc už dnes některé velké spotřebitele od části plateb osvobozuje.

„Pokřivení hřiště a nerovné podmínky na trhu,“ kritizují ekonomové

A proč jsou vlastně evropské ceny elektřiny dvakrát až třikrát dražší než v USA a Číně? „Jedním z hlavních důvodů současných cen energií v Evropě je právě německá energetická politika. Scénář, kdy si Německo uvědomí vlastní chybu a začne ji řešit dotací cen pro vlastní průmysl, je nešťastný. Mluvit pak o rovných podmínkách na jednotném trhu je velmi obtížné,“ uvedl pro Echo24 ekonom Vít Peterka ze společnosti XTB.

Podle ekonoma Víta Hradila z Investiky je tak masivní podpora v rozporu s ideou jednotného trhu. V posledních letech se z ní stává spíš papír. „Obávám se, že tím dále stoupne motivace ostatních zemí přicházet s vlastními dotačními schématy, aby německou výhodu dorovnaly. Výsledkem pak bude další vzdálení od ekonomické racionality směrem k dotačním závodům. Smutným faktem nicméně zůstává, že Evropa prostě nemá a v dohledné době ani mít nebude spolehlivé zdroje energie za konkurenceschopné ceny,“ uvedl pro deník Echo24.

Ekonom Petr Bartoň z Natlandu to shrnuje bez obalu. „Mít takto drahé energie je čistě rozhodnutí EU. Nejen tím, že chce jít zbytku světa příkladem a snižovat energetické emise v naději, že se zbytek světa bude opičit. Ale hlavně tím, že tohoto cíle chce dosáhnout zdražením špinavé energie,“ uvedl Bartoň pro Echo24.

Na to zareagoval i generální ředitel Svazu průmyslu Daniel Urban. „Německo má nejvíc peněz na to, aby dokázalo poskytnout firmám konkurenční výhodu. První krok udělalo ve chvíli, kdy zrušilo platby za obnovitelné zdroje. Teď přichází druhý krok, a to je dotování koncové ceny elektřiny. Žádný jiný členský stát si to v takovém rozsahu dovolit nemůže, takže pro české firmy to znamená další pokřivení hřiště. My tedy vítáme návrhy nové vlády na eliminaci poplatku za obnovitelné zdroje, ale samozřejmě s regulovanou složkou ceny elektřiny je třeba pracovat dál, aby české firmy zůstaly v Evropě a jinde konkurenceschopné,“ uvedl pro Echo24.