Stížnost opozice k Ústavnímu soudu? Šance uspět je malá. Ale je, míní ústavní právníci

Středeční přehlasování prezidentského veta k novele zákona, která vládě teoreticky umožní sestavovat státní rozpočty se schodkem až kolem 500 miliard korun, bude mít dohru u Ústavního soudu. Alespoň tak o tom mluví členové pěti opozičních stran, kteří už anoncovali, že jejich stížnost bude sestávat ze dvou hlavních důvodů. A podle ústavních právníků oslovených serverem Echo24 určitou šanci uspět opozice má. Zároveň půjde o velmi zajímavý soudní spor - podobnou věcí, jakou opozice hodlá napadnout v druhé části stížnosti, se totiž Ústavní soud dosud nezabýval.

Prvním důvodem opoziční stížnosti má být zkrácení diskuse a zařazení hlasování v pevném termínu. Při hlasování ve třetím čtení nemohlo vystoupit 40 poslanců přihlášených do diskuse, při středečním přehlasovávání prezidentského veta 30.

Tady právník Jan Kudrna z Univerzity Karlovy v Praze šanci pro opozici nevidí. „Pokud jde o tyto procedurální věci, to už v minulém volebním období testovalo ANO. A pokaždé prohrálo,“ připomíná Kudrna, že i předchozí koalice sestavená kolem vlády Petra Fialy několikrát předčasně „natvrdo“ zařadila hlasování podstatně dřív, než stihli všichni přihlášení do diskuse vystoupit. A byť koalice stále zkracují dobu, kdy dané hlasování zařadí, podle Kudrny Ústavní soud nebude chtít do věci vstupovat tím, že by teď řekl – a už dost.

Konkrétně tentokrát poslanci při přehlasovávání prezidentského veta o návrhu diskutovali 5,5 hodiny, fakticky ale skoro 15 hodin. První údaj platí, pokud vezmeme čistě samotný bod schůze. Poslanci ale, jak je už mnoho let zvykem, o návrhu hojně diskutovali už předtím – v části programu, která je věnovaná stanovení pořadu schůze. Tato „technická“ část, která kdysi bývala několikaminutovou formalitou, trvala skoro 10 hodin. A sněmovna během ní probírala prakticky jen zmíněný návrh novely zákona o státním rozpočtu. I proto je velmi málo pravděpodobné, že by Ústavní soud do věci kvůli tomu zasahoval.

Jiná je ale situace ohledně druhého důvodu, kterým je novelou zákona schválené rozšíření pravomocí vlády v mimořádných situacích výrazně zvyšovat schodek státního rozpočtu bez rozhodnutí sněmovny.

„Ani v tomto bodu bych opozici velké šance nedával. Ale bude hodně záležet, jak ten konkrétní návrh sepíšou,“ říká Kudrna s tím, že určitou šanci uspět opozice v této věci mít může. A on sám bude na podobu stížnosti i její projednávání velmi zvědav.

„Nevím, jestli existuje nějaké ustanovení Ústavy, s kterým by ten schválený zákon byl v rozporu. To může být Ústavním soudem zatím neřešená otázka. Skutečně ale podstatné je to, jak to opozice sepíše, protože vždycky záleží na tom detailu,“ upozorňuje Kudrna.

Že může být spor v tomto bodu zajímavý a v něčem zcela nový, si myslí i Kudrnův kolega z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kysela.

„To (možné vychýlení dělby moci, kdy vláda posílí svoje pravomoci měnit rozpočet bez kontroly sněmovny – pozn. red.) je dobrý příklad. Ani ne tak nutně stran odpovědnosti vlády, na níž se nic nemění, ale stran toho, že sněmovna přijímá zákon o státním rozpočtu. Ten musí být natolik určitý, aby se dalo říci, že skutečně odpovídá její vůli,“ popisuje Kysela.

„Pokud zákon řekne, že vše o rozpočtu stanoví vláda, jde o delegaci zákonodárné pravomoci, která je bez ústavního zmocnění protiústavní. V tomto případě asi nemá vláda říci vše, ale jen něco, a to za specifických podmínek, což samozřejmě co do protiústavnosti být testováno může,“ vidí Kysela důvod pro napadení příslušné věci u Ústavního soudu. I proto z jeho vyjádření nepřímo vyplývá, že určitou šanci uspět opozice má.

„Obecně se dá říci, že je judikatura Ústavního soudu velmi nevstřícná k možnostem přenechávat podzákonným předpisům to, co patří do zákona. Naopak zase větší prostor je akceptován třeba u mezinárodních sankcí. Tohle není ani jedno z toho, ale je to určitě konfliktní téma,“ vysvětluje Kysela, proč půjde o zajímavý spor.