Plán vůbec nedává smysl. Ať žije flexibilita. Jannis & Alexandros Samarasovi

Ikonická značka a rodinný byznys. Šťastné spojení, kterých není zas tak moc. Musí totiž zaklapnout hned několik věcí naráz. Rodina Samarasových to dokázala. Nejenže má veleúspěšnou rodinnou firmu, ale její značkovu lodí je kdysi oblíbený nápoj, který vylovila takřka ze zapomnění a na vlně nostalgie ho resuscitovala tak, že si ho dnes spousta lidí dává naprosto automaticky. Kofola je prostě samozřejmost. Rozkročení Samarasových je ale mnohem větší a ambice vpravdě světové.

Tohle je náš druhý společný rozhovor. Připadám si trochu jako na terapii,“ směje se Alexandros Samaras, když sedíme společně s jeho otcem Jannisem v showroomu značky Leros. Vtip je to přesný. Velká rodinná firma je totiž zvláštní organismus. Má akcionáře, strategie, důležité i méně podstatné porady, ale zároveň v ní pořád někde pod povrchem běží věci, které do tabulek nenapíšete: důvěra, očekávání, potřeba obstát před rodičem, možná i odvaha prosadit si svou.

A když se k tomu přidá značka, kterou zná téměř každý Čech a Slovák, terapie se rázem neodehrává jen mezi rodičem a dítětem, ale před zraky celého trhu. Kofola ČeskoSlovensko navíc už dávno překročila stín limonády s typickou bylinkovou příchutí. Pod jednou střechou jsou tu dnes minerální vody, byliny, fresh bary a čerstvé šťávy, cidery, káva, pivo a dokonce i kosmetika. A k tomu ambice jít až ke zdroji surovin. Navzdory tak širokému rozpětí zůstává dění v jádru skupiny velmi osobní. Vedle dnes již globální strategie se řeší i to, jakou roli sehraje další generace.

Historie Kofoly jako samostatného nápoje sahá do 60. let minulého století, kdy její recepturu vytvořil docent Zdeněk Blažek a pod vedením farmaceuta Jaroslava Knapa se pak začala vyrábět v opavské Galeně. Rodina Samarasových se s ní spojila na konci minulého století. Kostas Samaras, otec Jannise Samarase, se do Česka dostal už jako dítě v roce 1948, v době řecké občanské války. Po sametové revoluci začal ze svého rodného Řecka dovážet zeleninu a ovoce, ze šťavnatých citrusů nakonec začal vyrábět citronové koncentráty a přiblížil se k limonádovému byznysu. V roce 1993 společně s Jannisem a zetěm Reném Sommerem koupili sodovkárnu v Krnově a ve velkém začali podnikat v českém nápojářském průmyslu. Jako společník se přidal René Musila a posléze Tomáš Jendřejek.

Celý text najdete v magazínu Hrot. Číst ho můžete ZDE.