Netflix, „zajaté“ publikum a jeho možnosti

KOMENTÁŘ

Netflix, „zajaté“ publikum a jeho možnosti
Z Netflixu se stala fakticky destruktivní síla – pro filmaře i diváky, píše Ondřej Štindl. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Akcie Netflixu během posledních dvanácti měsíců ztratily něco mezi čtyřiceti a padesáti procenty hodnoty. Streamovací společnost na to zareagovala mimo jiné i omezením zveřejňování čísel sledovanosti. I to málo, co je známo, pro ni nevyznívá nijak příznivě. Mnoho analytiků psalo o prudkém propadu sledovanosti mezi prvními a druhými sezonami seriálů na Netflixu, s tím souvisí i  značné omezení titulů, které se druhé sezony vůbec dočkají. A i premiérám Netflixu se daří výrazně hůře než dřív, obnovení pro další sezony se nedočkala ani nejúspěšnější seriálová novinka, již společnost uvedla ve druhém čtvrtletí letošního roku.

Ted Gioia, známý americký komentátor zaměřený na kulturu a zábavní průmysl, v tom vidí příznak širšího problému. Krize obchodního modelu, kterému říká „zajetí publika“, případně „dojení krávy“, vystihuje ho i české přísloví když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Nabídnout toho lidem hodně a za málo peněz. A když jsou lapení, dál a dál zvyšovat ceny a zároveň toho nabízet čím dál míň.

 

Kdo se touhle strategií řídí, by ale neměl zapomenout, že to nesmí přehánět, jinak by ta dojná kráva mohla chcípnout. K něčemu takovému se podle Gioi může schylovat, nejenom ve vztahu k Netflixu, ale v širším měřítku. Připomíná v té souvislosti, že v letošním prvním čtvrtletí zaznamenala společnost Meta poprvé ve své historii úbytek počtu uživatelů. Jistě má pravdu v tom, že divácká zkušenost předplatitele Netflixu se během několika málo let drasticky změnila.

Bývala to sympatická firma. Začala jako novátorsky koncipovaná online půjčovna DVD, americkým uživatelům jsem ji docela záviděl. Když prosadila model streamovací společnosti, působilo to jako zásadní novum, které může změnit audiovizi k širší a pestřejší nabídce. Netrvalo dlouho a z Netflixu se stala fakticky destruktivní síla – pro filmaře i diváky. Nabízí především proud monotónního algoritmizovaného odpadu. Mně nabízí řady formálně i obsahově zaměnitelných „true crime“ dokumentů a mračna seriálů, jejichž anotace navozují dojem, že už jsem je viděl už tisíckrát a ani napoprvé to za moc nestálo. Vzácně dosahovaným maximem možného se zdá být prostřednost. Zalézt do postele a pustit si Netflix – to býval dřív idylický obraz existence pacienta stiženého rýmičkou či podobně závažnou chorobou. Dnes je z něj cítit jen perspektiva znaveně zabíjeného času.

Jistě, i v čerstvé produkci streamovacích společností se dají najít výborné věci, nejsou ale z produkce Netflixu. A potíže možná dost možná čekají celý sektor, snad s výjimkou Amazon Prime a Apple TV+, které nepociťují tak silně imperativ vydělat si na sebe. Jako historická nutnost je navíc předpovídaný nástup AI produkce, finálního kroku k optimalizaci audiovizuální produkce. Jak rychle se ale ta AI břečka okouká? Už ty různé publikované ukázky, jež mají ohromit, ale spíš nabízejí nanejvýš nezamýšlenou komičnost a nudnou unifikovanost ve všech ohledech (není nic otravnějšího a zaměnitelnějšího než strojově vytvořené obrazy „neuvěřitelného světa fantazie“).

Každá krize je k něčemu dobrá, říká se. A Ted Gioia je optimista, věští zhroucení dojícího modelu, což by mohlo vytvořit prostor pro příchod něčeho aspoň trochu humánnějšího. Nejsem si tím moc jistý. Předpokládalo by to také návrat k aktivnějšímu spotřebitelskému chování. A ve prospěch korporátních pánů audiovizuálního byznysu může také hrát síla zvyku, nebo dokonce závislosti, s níž model některých technologických společností počítá a povzbuzuje ji. V naději, že dostatečně velká část publika už považuje to zajetí za přirozený stav věcí. Přijala svůj úděl „feťáka“, kterému droga možná kdysi přinášela rozšiřující a snad i hluboké prožitky, postupem let ale dospěl k tomu, že se musí s nitrožilní aplikací směsi omítky, jedu na krysy a prášku do pečiva. Z jeho pohledu není jiná cesta.

×

Podobné články