Na své pondělní tiskové konferenci dostal prezident Trump otázku na školu v Íránu, v níž zemřelo přes stovku dívek poté, co byla zasažena zřejmě americkou raketou. Trump se chytil toho, že reportér ve své otázce zmínil střelu Tomahawk. „Je to velmi mocná zbraň, kterou prodávají a používají jiné země… i Írán má nějaké tomahawky… je to velmi generická zbraň.“ Trump vytvořil slovní chaos, aby se vyhnul otázce. Ta zní, zda byla škola zasažena Američany – a jestli tomahawkem, nebo nějakou jinou zbraní, není to, o co tady jde (a Trump si ponechal prostor pro to, že USA v budoucnu za útok přijmou odpovědnost).
Loni v říjnu mluvil Trump o tomahawku v jiném kontextu trochu jinak: „Problém s tomahawkem, o kterém hodně lidí neví, je, že trvá minimálně od šesti měsíců do roku naučit se ho používat, jsou velmi složité… Je to velmi mocná zbraň, přesná, možná kvůli tomu je tak složitá. Ale trvá rok výcviku naučit se ji používat. My ji umíme používat a nebudeme to učit jiné lidi, to by bylo moc daleko do budoucnosti.“
Ta dvě vyjádření si doslovně neprotiřečí, nicméně vytvářejí velmi odlišný dojem. Tomahawk může být jen metonymie, generické pojmenování pro všechny zbraně tohoto typu – křižující střely, jež má řada zemí, i Írán.
Anebo unikátní zbraň, kterou si Američané šetří pro sebe. Tak o ní Trump mluvil loni v říjnu, když vysvětloval, proč ji nedodá Ukrajině. A ty dva momenty spolu souvisejí víc, než se na první pohled zdá.
I Ukrajina má ve výzbroji křižující střely, britsko-francouzské Storm Shadow / SCALP. Ale Tomahawk má delší dolet. Proto loni ukrajinský prezident Zelenskyj naléhal na Američany, aby ho Ukrajině dodali. Ti se dlouho neměli k rozhodnutí.
Zelenskyj chápal, že ideální by bylo nejen pořád žádat, ale být schopen taky něco nabídnout. A skutečně, jak v úterý referoval americký zpravodajský web Axios, loni 18. srpna Ukrajinci při jednáních v Bílém domě předvedli návrh americko-ukrajinské spolupráce v oblasti vojenských dronů. Nabídli sdílet své dronové technologie s Američany, s plány na americké investice do výrobních kapacit ukrajinských firem na americkém území a vytvoření „dronových zdí“ v oblastech amerického zájmu – jak na Blízkém východě proti Íránu, tak v jihovýchodní Asii na obranu amerických spojenců proti Číně. Powerpointová prezentace byla velmi dobře udělaná. Zdůrazňovala, že Írán spolupracuje na dronech s Čínou a Severní Koreou, apelovala na americkou snahu zajistit renesanci průmyslu a technologickou převahu. Vše s použitím výrazů „MAGA“ angličtiny jako „global drone dominance“.
Podle ukrajinského zdroje „Trump požádal svůj tým, aby na tom pracovali, ale oni neudělali nic“. Podle amerického zdroje, který byl o prezentaci informován, „jsme usoudili, že Zelenskyj se zase chová jako Zelenskyj, tedy že se dožaduje příliš mnoho pro svůj „klientský stát“, a „někdo rozhodl to nekoupit“.
Ukrajinci obnovili své veřejné nabídky pomoci s bojem proti íránským dronům po zahájení amerického útoku na Írán. Až konečně minulý čtvrtek USA nabídku akceptovaly a na Blízký východ okamžitě vyrazila skupina expertů.
Celá historie dobře ukazuje, jak je americká strategie rozpolcená a podrývaná vlastními předsudky – na Ukrajině i v Íránu.
Vyjednávání o tomahawcích má totiž svůj geopolitický aspekt. Američané, jak řečeno, ukrajinskou žádost o tomahawky rovnou neodmítly, nějaký čas váhaly. Možnost, že by Ukrajina získala nové zbraně dosud největšího dosahu, zjevně zaměstnávala Moskvu. A začala signalizovat možnost vstřícných kroků, jež Trumpa zaujaly natolik, že souhlasil se summitem s Putinem na Aljašce. Ten se odehrál loni 15. srpna. A přestože ho Trump zkrátil, otráven obvyklými Putinovými historickými přednáškami, dokázali Rusové Trumpa dostatečně navnadit na možný průlom, takže Ukrajinci 18. srpna, tři dny poté, neměli šanci zaujmout pozornost.
Rusové dokázali Trumpa tak dlouho udržovat v naději, že v říjnu oznámil, že se sejde s Putinem v Budapešti. A pochopitelně se definitivně rozhodl nedodat Ukrajině tomahawky. To bylo to, co Rusové potřebovali. Pak ovšem ministr zahraničí Rubio po rozhovorech s Lavrovem zjistil, že Rusové k žádnému průlomu ochotní nejsou, a ze summitu sešlo. Rozhodnutí o tomahawcích zůstalo.
Nedá se říct, že by se o ukrajinské drony ani celkový technologický pokrok, kterého Ukrajinci při válčení dosáhli, v Americe nezajímal vůbec nikdo. Koneckonců, když byl loni v listopadu Dan Driscoll, tajemník pro pozemní vojska (tedy nejvyšší civilista ve vedení této složky amerických ozbrojených sil v Pentagonu) nečekaně pověřen vyjednáváním s Ukrajinci, vedl v Kyjevě jednání o této problematice, mimo jiné konkrétně o dronech.
Plán, jehož vnucením Ukrajincům byl pověřen, byl z dílny vyjednavače Stevena Witkoffa a kremelského technokrata Kirilla Dmitrijeva. Ten spolu se zahraničněpolitickým poradcem Ušakovem dokonce Witkoffa koučovali, jak má plán ve Washingtonu prosazovat. Šel tedy úplně mimo standardní diplomatické kanály.
Írán teď zvyšuje náklady války pro Američany útoky na jejich spojence a zablokováním obchodu s ropou – což je evidentně se nabízející, nejlepší možná, ne-li jediná možná íránská strategie. Používá při tom stejné drony, které si vyzkoušel na ukrajinském bojišti. A Američany jako by to nenapadlo.
00:05
