Rozdvojení Danuše N.
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Nová česká vláda se podle všeho rozhodla, že se spojenecké závazky a geopolitické turbulence světové a evropské politiky Prahy vůbec netýkají. V Polsku vládne ...
V Belgii se sešel neformální, tedy mimořádný summit EU o konkurenceschopnosti. Andrej Babiš na něj, aspoň to tak předestřel domácím médiím, jel s jednou agendou: povolenky, povolenky, povolenky. Evropské emisní povolenky jsou jak známo dvojí: ETS 1 už jsou několik roků v chodu, postihují těžký průmysl a energetiku. ETS 2, povolenky pro domácnosti, jsou přijaté od roku 2023 (za významného přispění českého předsednictví o rok dřív) a loni na podzim pouze odložené na rok 2028.
Jak dopadl Babiš, při psaní tohoto textu nevíme. Převratného nic očekávat nemůžeme ani my a nečeká toho moc podle svých slov ani on sám. Z několika jeho podnětů – jako že bychom ETS 1 zastropovali nebo bychom z nich ve středovýchodní Evropě dostali, asi zpětně, výjimku; a ETS 2 že by se odložila aspoň do roku 2030 – vypadá nejrealističtěji to odložení. Ale odkládá se až nedlouho předtím, ve chvíli, kdy se politici začnou bát o výsledek bezprostředních voleb. Tady nevyslovený plán Prahy spočívá v naději, že do roku 2030 se uděje kýžený zvrat v Evropě „doprava“ a nová, nevonderleyenovská Komise a nová, patriotičtější Evropská rada Green Deal a v něm i povolenky nějak odvolají.
Že je ústup od povolenek všeobecný, a tedy nezastavitelný, českému občanovi dokazuje i europoslankyně Danuše Nerudová, která jménem Evropské lidové strany navrhuje úpravy ETS 2, především „možnost dočasně vyjmout rezidenční budovy ze systému“, než se převedou na tepelná čerpadla, a cenový strop na 45 eurech za tunu oxidu uhličitého. Nechme teď stranou, že Nerudová není za europarlament hlavní vyjednavač, ale vyjednavač v dílčí, byť podstatné záležitosti rezervního mechanismu, který na trh může dodatečně vrhat nové povolenky a tím je zlevňovat. Vzhledem k tomu, že eurolidovci, k nimž patří i STAN, historicky byli pro povolenky a dekarbonizaci a Green Deal, je to pozoruhodný vývoj.
Současně ale Evropský parlament dál hlasuje, jako kdyby k žádnému zvratu v klimatické politice nikdy nemělo dojít. Rozhodně k němu teď nedochází. V úterý EP dvoutřetinovou většinou jako průběžný klimatický cíl odhlasoval závazek, že do roku 2040 budou ekonomiky EU vypouštět jen 10 procent objemu emisí z roku 1990. Tyto bombastické závazky Velkého klimatického skoku samozřejmě vytvářejí rámec, do něhož se pak v národních státech musíme dotáhnout, dopočítávat, učinit to či ono opatření (podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, zateplení veřejných budov, zateplení soukromých domů, zákaz spalovacích motorů atd.), abychom se k těm 90 procentům ušetřených emisí na plánovačském stole dostali.
Nerudová, stejně jako další europoslanci za STAN a TOP 09 a Piráty (Jan Farský, Luděk Niedermayer a Ondřej Kolář, Markéta Gregorová), hlasovala pro tu devadesátiprocentní metu. Zbytek českých europoslanců, od Stačilo a SPD přes ANO až po ODS, byl proti.
Je to fascinující podívaná. Politici typu Nerudové musejí předpokládat, že inteligenční kvocient jejich voličů není vyšší než řekněme dnešní datum.
Loni v předvolební kampani se u nás z povolenek pro domácnosti stalo zaslouženě téma, reagovala na to i Fialova vláda na unijní úrovni návrhem k faktickému stropování ceny a oddálení platnosti o rok. Ve stejném duchu nás teď Nerudová jakoby ochraňuje před bezprostředními dopady politiky, kterou sama dlouhodobě, tedy od chvíle, co před čtyřmi lety vstoupila do prezidentské kampaně, podporuje. V roce 2022 šla do kampaně jako zástupce mladých a jejich priorit, jako měly být bytový nedostatek a „klimatická krize“.
Tak jako měli v carském Rusku falešné cary, Lžidimitrije, máme teď v odvracení klimatické politiky falešné realisty, lžirealisty. Proti takovým je poctivé i hnutí ANO, jehož europoslanci jsou v rozporu s Babišovou pět let starou pozicí (což zapírají), ale aspoň dnes se v odporu premiér a jeho poslanci zesynchronizovali.