Existuje Trumpova doktrína? A co si o tom myslí naše vláda?

KOMENTÁŘ

Existuje Trumpova doktrína? A co si o tom myslí naše vláda?
Existuje Trumpova doktrína? Matt Glassman, který učí na Georgetown University systém amerického vládnutí, napsal jeden z lepších pokusů o její definici, konstatuje Martin Weiss. Foto: Bílý dům
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Existuje Trumpova doktrína? Matt Glassman, který učí na Georgetown University systém amerického vládnutí (a věnuje se pokeru, což, jak dosvědčuje případ statistika Natea Silvera, se zdá být dobrou průpravou či doplňkovým koníčkem pro psaní o americké politice), napsal jeden z lepších pokusů o její definici.

 

„Trump (1) vidí svět jako řízený velmocemi vedenými velkými vůdci; (2) velmoci je třeba respektovat; (3) menší mocnosti lze a je třeba využívat, a pokud se s nimi místo toho spojíte, jste hlupák, který promarnil příležitost, a ne velký vůdce; (4) vše je hra s nulovým součtem. To vede k základní zahraniční politice (1) uvolnění amerických zahraničněpolitických závazků vůči slabým mocnostem; (2) posílení našeho vlivu na západní polokouli; (3) nezasahování do sfér vlivu jiných velmocí.“

Tato charakteristika toho postihuje dost, nicméně, vzata doslova, selhává. Její Trump by například nevyhrožoval íránskému režimu vojenským zásahem kvůli krvavému potlačování nepokojů. Trump, jak už jsme psali, navzdory změněnému tónu taky stále významně podporuje Ukrajinu a nerespektuje žádnou ruskou zónu vlivu. A i když je Venezuela v akčním rádiu „Donroeovy doktríny“, teoretický Trump by nemluvil ledabyle o tom, že teď bude nějaký čas Venezuele vládnout.

Lze kolem toho rozvinout zajímavou diskusi, zda Trump takovou doktrínu zastává, ale je při jejím prosazování omezen mnoha okolnostmi od poměrů sil přes zděděné závazky po odlišné zájmy různých zájmových skupin, jež nemůže úplně ignorovat – anebo zda ve skutečnosti žádnou doktrínu nemá a je veden jen svými instinkty, příležitostmi k „dealům“, které postřehne, tím, co viděl v televizi a s kým mluvil naposled.

Je to důležité, anebo je to jen rébus pro akademické kutily? Je to důležité v tom smyslu, že doktrína znamená, že můžete aspoň s jistou mírou očekávat, že „pokud se stane X, Amerika udělá Y“. To ale nemůžete. Pro muže bez doktríny je taky těžké rozpracovat nějakou národněbezpečnostní strategii, byť by její tvůrci prezidentovi odezírali z úst sebesnaživěji. O té poslední se vedly bouřlivé diskuse, u nás zejména o jejím záměru rozvracet Evropskou unii. Diskuse nicméně netrvala dost dlouho na to, aby si její účastníci všimli toho, co v těchto dnech bije do očí: ve strategii není jediné slovo o Grónsku. (Při minulém záchvatu zájmu o Grónsko loni v březnu viceprezident Vance na tiskové konferenci uvedl, že „nemůžeme ignorovat prezidentova přání“. Použil slova „desires“, což lze překládat jako přání či touhy. Někdo, kdo vystudoval Yaleovu univerzitu jako Vance, si musí být vědom, za jak nezdravé až degradující se v historii demokracie považovalo, když se prezidentovi muži podřizují jeho pouhým touhám).

Ať už tedy Trumpova doktrína existuje, nebo ne, ten Glassmanův pokus tím, jak zní dostatečně věrohodně, ukazuje, jak se svět změnil. Mezinárodní právo, Organizace spojených národů, sdílené hodnoty, vzájemná závislost v globalizovaném světě – to všechno zní jako zaklínadla, která přestala fungovat. Trump je případ sui generis a mohli bychom říct, že Putin je zvlášť toxický plod ruských dějin. Ale k jakému světu má blíž Modiho Indie, Si Ťin-pchingova Čína, Erdoganovo Turecko a způsobem chování i Netanjahuův Izrael? Asi by to bylo blíž té Glassmanově definici než těm zaklínadlům.

Což taky naznačuje, že i kdyby se po Trumpově odchodu ze scény Amerika vracela k čistému stolu, neboť Trump, nemaje co odkázat, jí žádnou národněbezpečnostní doktrínu neodkázal, tak se asi taky bude vracet spíš ke světu velmocí než ke světu zaklínadel.

Ten svět zaklínadel reálně přetrvává jen v Evropské unii. V širém světě je bezradná a nikdo ji nerespektuje. Je v našem zájmu, aby ten „rules-based order“ přetrval uvnitř EU. Je to pro nás jako menší zemi zkoušenou historií výhodné. Ale nemůže být pro nás nemyslitelné, že třeba fungovat přestane.

Proto je zcela neuvěřitelné, že naše nová vláda, jejíž strany se ve vítězné volební kampani vysmívaly „eurohujerům“ a těm, „kdo stojí na správné straně“, a občas koketovaly s trumpovskými červenými čepicemi, si jde pro důvěru s programovým prohlášením, v němž stojí: „Dle našeho názoru nedošlo k žádné systémové změně takového charakteru, která by vyžadovala přehodnocení typu, účelu nebo velikosti Armády České republiky.“ Ke změně došlo, jen prázdný mluvka či naiva to může nevidět.

×

Podobné články