Fotbal a esence trumpismu

KOMENTÁŘ

Fotbal a esence trumpismu
Šlo, jak známo, o červenou kartu. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Donaldu Trumpovi se opět podařilo něco zcela mimořádného. Dosáhnout toho, aby veliká část evropského a vůbec neamerického publika ve fotbale fandila... Belgii. Nic proti ní, samozřejmě. Belgická reprezentace už delší dobu patří mezi přední evropské týmy, nastupují za ni výrazné sportovní osobnosti a tak dále a tak podobně. Jenom, jak to říct, mám dojem, že z ne úplně jasných důvodů, o jejichž rozkrytí je moudřejší se nepokoušet, slovo Belgie nemá v srdcích nejenom fotbalových fanoušků tak silnou (pozitivní či negativní) rezonanci. Nemálo lidí – zvlášť ze zemí, které se neprobojovaly do play-off fotbalového mistrovství světa – se v době vyvrcholení šampionátu stává tu Francouzi, tu Angličany, tu Argentinci. Lidí, kteří v sobě probudí vnitřního Belgičana, je ale pomálu, takový je alespoň můj – jistě subjektivní a možná zásadním způsobem zkreslený – dojem.

 

Navíc. Velká část neutrálních fanoušků má tendenci fandit na mistrovství papírově slabším týmům proti favoritům. Je to taky výraz naděje v to, že svět se může vymykat analýzám a statistikám, může se v něm odehrát něco nečekaného, David může porazit Goliáše. V utkání Belgie proti USA byli v roli outsiderů Američané, přesto jim ale mezinárodní publikum moc nepřálo. V roli slabšího totiž byli jen podle čistě fotbalových měřítek. Kvůli neomalenému a nesportovnímu Trumpovu chování totiž byli vnímáni jako tým, který má jaksi politické krytí, neférovým způsobem se za něj „kope“ i v zákulisí.

Šlo, jak známo, o červenou kartu. V prvním kole play-off Američané porazili Bosnu a Hercegovinu. Přišli ale také o svého na šampionátu nejproduktivnějšího útočníka Folarina Baloguna. Byl vyloučen za faul, který nebyl úmyslný, ale vypadal dost hrozivě, hráč při něm nechtěně ohrozil soupeřovo zdraví. Nejsem specialista na fotbal, jsem jen středně náruživý divák. Nemám tedy na oprávněnost toho vyloučení extra silný názor. Troufnu si jen tvrdit, že za podobný prohřešek udělených červených karet jsem už viděl docela dost. Z karetního trestu za obvyklých okolností vyplývá, že postižený hráč nebude moci být v příštím utkání nasazen. To by znamenalo, že proti Belgii nenastoupí nejlepší americký střelec. Donald Trump se ale rozhodl americkému týmu „pomoci“. Zavolal šéfovi FIFA Giannimu Infantinovi a poptal se, jestli by s tou nešťastnou situací nešlo něco udělat. A kupodivu šlo. FIFA promptně na základě prakticky nepoužívaného ustanovení Balogunův distanc změnila v podmíněný. FIFA je pověstně zkorumpovaná organizace, fatalistický fanoušek v tom může vidět další dimenzi reflexe skutečnosti života ve fotbale. Jaksi inherentní součástí fotbalových šampionátů proto jsou všelijaké prapodivné úkazy, ani suspektní výkony rozhodčích v tom ohledu nejsou výjimkou. I tak je ale otevřená Trumpova snaha ovlivnit běh šampionátu ojedinělá a v jejím úspěchu lze vidět nebezpečný precedent. Nakonec to ale byl úspěch velice relativní.

Donald Trump má rád vítěze, sám sebe rád jako vítěze prezentuje. Vítězství zároveň chápe velmi zjednodušujícím a úzkým způsobem. Stejně tak i sílu, za niž evidentně považuje využívání mocenské převahy bez ohledu na pravidla, zvyklosti, zásady a ohledy. Gianni Infantino pro něj představuje ideálního partnera, chlapíka, s nímž je možné se dohodnout, protože s prezidentem sdílí v něčem podobné nastavení. Jenomže i ve světě fotbalu vedlo prezidentovo okázalé tažení za „vítězstvím“ k podobným výsledkům jako často v politice. Nějak se prezentoval, vystavil na odiv svou moc a odhodlání ji naplno využít. A zase to k ničemu nevedlo. Americký tým i s Balogunem v útoku s Belgií jasně prohrál, omilostněný útočník na hřišti prakticky nebyl vidět. Celé mužstvo hrálo pod svoje možnosti, důvodů se jistě dá najít dost, hypoteticky se na tom mohla podílet i atmosféra, která před utkáním nastala, těžko říct. Američané se do čtvrtfinále nedostali – jako (skoro) obvykle. A Trumpova ingerence do rozhodování taky přinesla obvyklé výsledky. Všechno porušil, skoro všechny naštval a ničeho nedosáhl. Esence trumpismu.

×

Podobné články