Není to jen o fotbale. Sázkařská kauza má velké přesahy
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
VLÁDA ANDREJE BABIŠE
Předvolební závazek Motoristů sobě, že pohlídají Andreje Babiše a jeho hnutí ANO ve vládě skončil právě sestavením kabinetu. Novinářům to při příchodu na jednán ...
Příští měsíc to mělo být 22 let od propuknutí největší kauzy v dějinách českého fotbalu – korupční aféry, jejímž symbolem se stal manažer Viktorie Žižkov Ivan Horník. A která díky divadelnímu zpracování Petra Čtvrtníčka s Jiřím Lábusem Ivánku, kamaráde i nedávnému seriálu Marka Najbrta Štěstíčku naproti překročila hranice sportu. Od tohoto úterý se ale český fotbal nečekaně potýká s kauzou kolem sázení na zápasy, která podle prvních informací událost z jara 2004 ještě přerostla. Má společenský i politický přesah. A opět až filmový potenciál.
Zatím – aspoň v čase psaní tohoto komentáře – se navenek nedostaly žádné odposlechy, které před 22 lety vedly k tomu, že kauza uplácení fotbalových rozhodčích zdaleka nezaujala jen fotbalové fanoušky. Událost tehdy na jednu stranu zlidověla, na druhou vedla kriticky přemýšlející lidi k nepříjemným úvahám, jakou moc může policie i v naší zemi mít. Zmíněný Horník byl společností odsouzen dávno předtím, než jakýkoli soud zasedl. Odposlechy si, jako v dětské hře na tichou poštu, skoro každý – počínaje Čtvrtníčkem a Lábusem – zjednodušil tak, že to Horník schytával i za hromadu výroků, které nikdy neřekl. A samotný český fotbal dostal do budoucna ohromnou reputační ťafku. Ve zmíněném roce 2004 přitom byl na sportovním vrcholu.
Česká reprezentace nedlouho nato odjela na mistrovství Evropy do Portugalska, kde skončila třetí a odehrála zápasy, na které fanoušci vzpomínají dodnes. K tomu pražskou Spartu koupil tehdy ještě nepříliš známý byznysmen Daniel Křetínský, na něhož však i kvůli následné mizerné pověsti tuzemského fotbalu dlouho nechtěl skoro nikdo navázat.
V kauze z roku 2004 přes všechna zjednodušení a spor kolem role odposlechů měla policie docela nabito. A její počínání tak celospolečensky vyvolalo o dost méně otázek než v kauze spektakulárního policejního zásahu na Úřadu vlády o devět let později, po němž okamžitě padla vláda Petra Nečase. Ač s odstupem let vše vyznělo až trapně.
Zásah, který provedl tehdejší Útvar pro odhalování organizovaného zločinu na příkaz Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, zmiňuji proto, že také současný fotbalový zátah, na kterém Policie ČR spolupracovala s Interpolem a Europolem, má na svědomí olomoucké státní zastupitelství. A načasování se jeví jako z filmového scénáře – dva dny před dlouho vyprodaným zápasem české reprezentace proti Irsku o první postup na světový šampionát po 20 letech. Je to opět zásadní událost pro celý český fotbal, jehož asociace má hluboko do kapsy, a postup na nejsledovanější sportovní akci planety, která se letos od června do července odehrává v USA, Kanadě a Mexiku, by pro ni znamenal finanční injekci v řádu stovek milionů korun. A určitě také nové, lukrativní sponzory.
Sázkařská aféra, ve které Fotbalová asociace ČR zahájila disciplinární řízení se 47 subjekty a prošetřovaných policií pak má být přes 50, už má svého smutného antihrdinu – talentovaného hráče prvoligové Karviné Samuela Šiguta, který měl v létě přestoupit do pražské Slavie. Teď na to může zapomenout. A pokud by se prokázalo, že se nechal ještě jako hráč Opavy uplatit primátorem Karviné a vlastníkem tamního fotbalového klubu v jedné osobě Janem Wolfem, aby mu pomohl v jistém zápasu, za což se měl dočkat přestupu právě do zámožnější Karviné, má nejspíš ve 23 letech i po celé fotbalové kariéře.
Možná role Karviné, což je jediný prvoligový klub v kauze, která se jinak dotýká hlavně nejvyšší amatérské fotbalové soutěže v Česku – třetí ligy –, je zajímavá i z toho pohledu, že zmíněný Wolf je bývalý dlouholetý sociální demokrat.
Za poslední dva roky, kdy do českého fotbalu přišel zástup domácích miliardářů v čele s Michalem Strnadem, Pavlem Tykačem, Karlem Pražákem, Pavlem Hubáčkem, Milanem Kratinou nebo Ondřejem Tomkem, zůstávala Karviná jedním z mála prvoligových klubů vlastněných městem. Současná kauza může být definitivní tečkou za touto érou, kdy se u nás dal dělat profesionální fotbal v relativně skromných poměrech. A také za érou, kdy byly profesionální kluby v Česku vlastnicky provázané s komunální politikou. Města sice stále ještě mají v majetku většinu prvoligových stadionů, ale i tady jsou změny nejspíš jen otázkou času.