První knihovna, která je první

KOMENTÁŘ

První knihovna, která je první
Nakonec je jasno a víme, že namísto dosavadního názvu se bude podnik nazývat 1. prezidentská knihovna. Foto: Tomáš Novák
1
Komentáře
Lukáš Novosad
Sdílet:

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Několik měsíců jsme si museli počkat a bylo to napínavé a smutné zároveň – ostatně historik Petr Blažek dokonce posledního srpna vyvěsil na svém facebookovém profilu fotografii Knihovny Václava Havla s fotografií Václava Havla, leč již bez letitého názvu: cedule na zdi byla odmontována, vývěska nad vchodem rovněž. Jako bychom se na tom obraze vrátili do rozbitých osmdesátých let, pro něž byla typická právě bezústěšnost fasád a veřejných prostor.

 

Holt čekat jsme museli dál. Ale nakonec je jasno a víme, že namísto dosavadního názvu se bude podnik nazývat 1. prezidentská knihovna. Svádí to samozřejmě k žertům. Neslavně přece dopadla 1. pražská družstevní záložna, která zkrachovala kvůli čilému tunelování. Její na jedenáct let odsouzený zakladatel byl dokonce nalezen zavražděný, což pochopitelně muselo řešit jako svůj další případ 1. oddělení. Máme ovšem také První pražskou kantýnu, První brněnskou strojírnu, První olomouckou realitní, První plzeňskou galvanovnu či 1. Hradeckou zemědělskou i První hradeckou vzduchoplavební. Být první zkrátka má tradici a význam.

V případě prezidentské knihovny však zvolené jméno působí rozpačitě, jako by přiznávalo rozpaky, že se neví, kudy kam, i když se prý vybíralo z více návrhů. Přitom by nakonec mohlo jít o pěknou tradici, kdyby se všichni prezidenti uvolili počítat se prostě podle svého pořadí. Nepochybuji, že Miloši Zemanovi by to bylo jedno (dokonce si myslím, že zrovna on by to vzal jako vtip), ale zároveň si jsem jist, že Václav Klaus by se nikdy nespokojil s tím, že by ausgerechnet jeho knihovna měla být navždy druhá. A tak patrně zůstane u institutu.

Je samozřejmě škoda, že Dagmar Havlová vzala z knihovny roha (teď avizuje, že jméno dala jinému subjektu, a slibuje, že ho představí v druhé půli září), na druhou stranu všichni dobře víme, že je tato dáma především herečka a neustále chce pozornost publika. Ostatně sám jsem dokonce dvakrát v Knihovně Václava Havla zažil, že odmítla přijít na pořad o svém muži (například na křest nového vydání jeho knihy) s tím, že nemá čas, aby nás následně všechny zaskočila, když při vrcholu večera a křtu knížky vpustila do plného sálu svého velikého psa a přiběhla za ním, teatrálně se na všechny strany omlouvajíc, že nás nepatřičně ruší. Následně pokaždé nastala etuda, že psa není tak snadné ze sálu vyvést, jak my si myslíme. Na to, jak dobrá je to herečka, to vždy bylo nesmírně mizerné a trapné divadlo. Šmíra se tomu říká.

Bylo by jistě vtipným řešením nastalého problému s pojmenováním instituce, která se roky, myslím, úspěšně snažila budovat své dobré jméno, kdyby se přejmenovala jenom maličko na Havlovu knihovnu. To by šlo v případě, že by se podařilo domluvit s druhou Dagmar Havlovou, vdovou po prezidentově bratrovi Ivanovi, který byl také velmi významnou personou českého života a české vědy. Takže by nebyla ostuda, kdyby knihovna dále nesla jeho jméno a jím přikryla i jméno bratrovo. Jestli k tomuto pokusu došlo, ovšem bohužel nevím. Pouze se bavím představou, jaká psina by byla, kdyby se tenhle manévr vydařil.

Leč o jméno vlastně nakonec nejde. Knihovna sice změnila svůj titulek na webu, na Facebooku, v podtitulku na Instagramu, ale třeba na YouTube se zatím nemění nic (u některých sítí není změna jednoduchá, aniž by hrozila ztráta dosavadního kanálu). Podstatné, ba nejpodstatnější je totiž něco úplně jiného. Něco, o čem se ve vyjádřeních o pokračování odkazu knihovny mlčí, i když se v nich přiznává, že některé dosavadní formáty dále naplňovat nebude možné (například podílet se na organizaci Ceny Václava Havla za lidská práva, protože nebude lze používat exprezidentovo jméno v názvu projektu). A tak nevíme, co bude s archivem knihovny, s jejím dokumentačním střediskem či se všemi digitalizáty.

Patrně jediný, kdo se o tomto choulostivém tématu odvážil veřejně hovořit, byl někdejší (a nejdéle sloužící) ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský. A to již v červnu. Pojmenoval tehdy přesně, co hrozí. Od té doby ale zatím žádné novinky neznáme. Ostatně nejde jen o odkaz Václava Havla. Knihovna spravovala také materiály po Ivanu Havlovi, Pavlu Juráčkovi a dalších významných tvůrcích. Nabízela také prostor badatelům přijít a v materiálech bádat. Zůstane toto všechno k dispozici v pražské Ostrovní ulici? Nebo se ne nepodstatná část materiálů bude stěhovat za novým mileným subjektem paní Dagmar?

×

Podobné články