Německo má už zase problém s fašismem

KOMENTÁŘ

Německo má už zase problém s fašismem
V pět ráno se na erfurtském výstavišti nacházelo už více než pět set účastníků sjezdu Afd. Autobusy je začaly svážet už hodinu předtím, píše v komentáři Tereza Viry. Foto: AfD
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Jordan Peterson, ještě než tak vážně onemocněl, s oblibou veřejně vystupoval co nejdřív po ránu. Vypozoroval totiž srandovní věc: že čím dřív začne přednášet, tím míň zradikalizovaných přátel tolerance, pestrosti a diverzity, kromě názorové, se mu pokusí přednášku překazit, protože se ráno prostě nedostaví – odmítnou si přivstat. Neomarxisté si přece nenechají vzít sny o spravedlivé společnosti protivnou realitou budíku (obecně protivnou realitou).

Jestli se Petersonem inspirovala německá policie zajišťující bezpečnost delegátů AfD na stranickém sjezdu v Erfurtu, respektive to, aby se sjezd mohl vůbec uskutečnit, nevíme, nicméně v pět ráno se na erfurtském výstavišti nacházelo už více než pět set účastníků.

 

Autobusy je začaly svážet už hodinu předtím. Takže sraz ve čtyři. Panika z AfD tedy u německého establishmentu došla už tak daleko, že se její představitelé musejí plížit na svůj vlastní sjezd uprostřed noci jako zločinci (povinnost, kterou jim notabene ukládá zákon). Z Erfurtu se stala pevnost. Na víkend do něj najely desítky tisíc zčásti agresivních, rozhodně frustrovaných lidských typů. Pro obyvatele to musela být naprostá noční můra.

Establishmentová média situaci ještě vyeskalovala způsobem, jakým AfD a jejich témata rámují. Jejich framing činí už i fyzické násilí vůči „fašistům“ společensky přijatelným. Zatímco antifácká lůza honila novináře z „nesprávných médií“ Erfurtem, někomu vytrhla mobil z ruky, jiného zkopala ležícího na zemi do hlavy, označila veřejnoprávní (také z povinných poplatků placená) ZDF protesty za „svátek demokracie“.

Liberálům uniká argument ad Hitlerum snadněji než děťátku hovínko. Nařknout někoho z pravicového extremismu (v Německu už dávno stačí jen „být vpravo“, ale to u nás už vlastně taky) je moderním ekvivalentem nařčení z čarodějnictví: důkazy nepotřebujete, a lze se tak poměrně elegantně zbavit konkurence. Že zrovna tohle nevyšlo, dokládá nárůst AfD v novém průzkumu veřejného mínění již po sjezdu. V takzvané volební otázce („Kdyby se volby konaly tuto neděli...“) by dosáhla strana 28 procent (CDU/CSU spadla na 22 procent). Mimochodem, podle serveru NIUS Německo vyplatilo přítomným „nezávislým, nevládním“ organizacím v minulosti nejméně 300 milionů eur. Tolik k morální motivaci některých. Samozřejmě užiteční idioti dělají u akcí tohoto typu stafáž zadarmo nejen u sousedů.

Takže je třetina Německa fašistická?

Politické rozvržení jsme zvyklí si představovat na ose, kde nejzazší levý bod představuje komunismus a nejzazší pravý bod fašismus. Nula je neutrál, nalevo jsou socialisti, vpravo konzervativci. Čím blíž protilehlému okraji, tím víc příslušné politické a ekonomické myšlenky „houstnou“. Problém je jednak, že nám bod nula permanentně klouže hluboko doleva, takže dnešní střed byla před dvaceti lety možná i extrémní levice, a taky že se oba zdánlivě protilehlé póly podivuhodně podobají. Oboje to jsou autoritářské režimy s krví nespočetných obětí na rukou, které rozdělují lidi do primitivních demografických skupin a které kontrolují každý aspekt vašeho života, přičemž se s odpůrci vypořádávají všemi dostupnými prostředky. Nelegální neváhají legalizovat.

Co když ale politická osa nevede mezi fašismem a komunismem, ale je odstupňovaná podle míry státní regulace jednotlivých životů, tedy mezi anarchií a totalitou? Na jedné straně chaos, na druhé ideologická snaha o komplexní podřízení veřejného i soukromého. V rámci myšlenkového experimentu si každý může sám pro sebe zakreslit, kde v EU asi zhruba jsme. Možná by se ta třetina německých „fašistů“ zase třeba jen ráda vrátila k tomu, rozhodnout si podle sebe, jaké auto si koupit, jestli si zaizolovat dům, anebo ne, číst si a říkat, co chce.

×

Podobné články