Naše paní, která prošla ohněm

KOMENTÁŘ

Naše paní, která prošla ohněm
Podobně jako Notre Dame i západní civilizace prošla mnohokrát ohněm – a občas to vypadalo, že z těch spálených trosek už znovu nepovstane. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Ačkoliv je Francie oficiálně sekulární stát, na otevření rekonstruované Notre Dame nesměl prezident Emmanuel Macron chybět. Nechyběla ani řada dalších lidí, včetně nastupujícího prezidenta USA Donalda Trumpa a jeho poradce Elona Muska. Atmosféra byla vážná. Nebyl to jen běžný obřad, ale symbolický sraz celé západní civilizace, ohrožené dnes čím dál početnějšími řadami nepřátel.

 

Kde jinde se v takové situaci sejít než ve starém chrámu, který stál nad vodami Seiny už v době, kdy ve Francii vládli Kapetovci a nikdo ještě netušil, že za velkým západním oceánem leží nějaká Amerika? Dnes máme sice k dispozici různé klimatizované poradní sály a konferenční centra plná sofistikované techniky, ale jedno jim schází: váha hluboké historie, váha staletí, která prošla kolem a která s sebou nesla svoje vlastní problémy, krize a nejistoty. Některé ty krize se opakují – takový islám dnes není o nic méně bojovný než za posledních Kapetovců. Jiné jsou nové – tchajwanská otázka ve středověké Evropě nikoho nepálila. Poradit si musíme s oběma druhy.

Podobně jako Notre Dame i západní civilizace prošla mnohokrát ohněm – a občas to vypadalo, že z těch spálených trosek už znovu nepovstane. Zatím vždycky povstala znovu, ať už za tím zmrtvýchvstáním stály hrdinské činy hrstky bojovníků nebo drobná práce neznámých lidí, jejichž jména si nikdo nepamatuje. Je dobré si připomenout, že jsme rodina, rozhádaná a nejednotná, ale nakonec pořád rodina, navíc rodina, která po staletích krvavých bojů dospěla k tomu, že svoje spory bude řešit u stolu, nebo možná na Twitteru, ale nikoliv ohněm a mečem. Tahle inovace by neměla zaniknout – už jen tu „dlužíme“ zbytku světa podstatně víc než nějaké Pohádky tisíce a jednoho genderu.

A když už jsme u toho, je dobře, že ti, kdo rozhodovali o rekonstrukci katedrály, odolali pokušení zamořit ji nějakou zpolitizovanou modernou, jak se svého času stalo v rámci otevíracího ceremoniálu pařížské olympiády. To by bylo znásilnění; naštěstí převládl rozum a Notre Dame se vrátila ke svým počátkům. Vypadá teď prý stejně jako v dobách, kdy se stavěla.

Snad i nám se podaří projít ohněm tak elegantně, jako se to podařilo jí.

×

Podobné články