Opoziční plán B? Čirý marketing

KOMENTÁŘ

Opoziční plán B? Čirý marketing
Vyvolávat hlasování, když máte menšinu 92 hlasů proti 108, přičemž potřebujete aspoň 101, z logiky věci nedává smysl, píše Ondřej Leinert. Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Ondřej Leinert
Sdílet:

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Býval to nejsilnější, až unikátní nástroj, který opozice má. Za celá devadesátá léta ho nevyužila ani jednou. V roce 1997 za menšinové vlády Václava Klause o tom sice uvažovali nejdřív republikáni s komunisty, pak sociální demokraté, ale pokaždé si to nakonec rozmysleli. Poprvé se opozice pokusila vyslovit nedůvěru vládě až na podzim 2003.

Střih do současnosti: o vyslovení nedůvěry se opozice pokouší každého půl roku. I když je jasné, že neuspěje. Ale i kdyby ano – jakože se to samozřejmě nestalo –, umíte si představit to zděšení, které by v opozici zavládlo, kdyby se jí teď podařilo vyslovit vládě Andreje Babiše nedůvěru?

 

Obří schodek státního rozpočtu na příští rok, což byl hlavní opoziční důvod pro vyvolání hlasování, samozřejmě stojí za to, aby ho poslanci náležitě probrali. A také že ho proberou, během jednání o rozpočtu má opozice díky stále ještě platnému jednacímu řádu sněmovny příležitost obstruovat klidně desítky hodin. I Babišův střet zájmů, což je téma, které se v různých aktualizacích vynořuje jen asi 13 let, by třeba na mimořádné schůzi sněmovny mohl zarezonovat.

Je pravda, že ke vší té parádě, kterou k dění v posledních třech dnech ve sněmovně hlavně lidovci nasadili – trička, speciální web, dokonce i jednoduchá hra v podobě tetrisu pro chytré telefony –, asi bylo namístě vytasit nejsilnější opoziční kalibr. Tedy hlasování o nedůvěře. Ale o současné politice to vypovídá naprosto přesně.

Vyvolávat hlasování, když máte menšinu 92 hlasů proti 108, přičemž potřebujete aspoň 101, z logiky věci nedává smysl. Všechno to, co si při té příležitosti ve sněmovně řeknete, byste zvládli i na řádných a mimořádných schůzích – které by ve výsledku možná zabraly více času než ta, jíž jsme tento týden byli svědky.

Představa, že byste nějakou náhodou vládě vyslovili nedůvěru, byla mnohem větší sci-fi než na jaře 2009 během zatím jediného takového úspěšného pokusu, kdy to na popáté vyšlo Jiřímu Paroubkovi, který svrhl vládu Mirka Topolánka. Tehdy to bylo překvapivé, a to vzhledem k načasování během českého předsednictví EUm i značně kontroverzní, nikoli však něco, co by se nedalo vůbec čekat.

Topolánkova druhá vláda se ve sněmovně od začátku opírala o velmi křehkou většinu, jejímu vzniku v lednu 2007 dopomohla dvojice do té doby opozičních poslanců – Miloš Melčák a Michal Pohanka –, kteří opustili sál, což pak Paroubek omílal prakticky na každé tiskovce a dotyčným to neodpustil nejspíš dodnes.

Topolánkova vláda také měla odvahu dělat nepopulární kroky – za všechny jmenujme zdravotnickou reformu tehdejšího ministra Tomáše Julínka zahrnující zavedení poplatků u lékaře. Topolánkovu kabinetu se nevyhnuly aféry, byť z dnešního pohledu převážně úsměvné, jako byla ta s mladým poslancem Janem Moravou, který si myslel, že zvýší svoji cenu, když přijme kompromitující materiály na staršího kolegu během jeho možných záletů s dcerou jedné poslankyně ve vířivce. Plus se Topolánkův kabinet opíral o velmi nevyzpytatelné hlasy permanentně rozhádaného poslaneckého klubu Strany zelených.

Všechno to dohromady vytvářelo pro vládní většinu smrtící koktejl, který mohl explodovat kdykoli. I přesto Topolánek dokázal víc než dva roky držet svůj kabinet pohromadě.

Představa, že by teď kabinet s pohodlnou většinou 108 hlasů padl po necelém roce, byla i proto naprosto mylná. Ale –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i kdyby se to opozici podařilo, jaký měl být její plán B? V eventuálních předčasných volbách, k nimž by stejně nedošlo, by s největší pravděpodobností opět zcela suverénně zvítězilo hnutí ANO.

Relativně by z opozice posílil asi jen STAN. Naproti tomu třeba lidovci, kteří měli na vyvolání hlasování největší zájem, by zřejmě odešli poraženi. Byť v žádném případě nechci podceňovat potenciál jejich marketingově zběhlého předsedy Jana Grolicha, který ale prozatím bude rád, když se dostane aspoň do Senátu. Protože nový program ani extra volební preference – na rozdíl od písní, spotů a nové vizuální identity – jeho noví lidovci zatím nemají.

Pád vlády teď jednoduše vůbec nebyl na stole, ani hypoteticky. Šlo jen o marketing. Koaliční i opoziční poslanci navíc k projevům ve sněmovně během tří dnů schůze často stihli i několik předvolebních výjezdů do regionů. Takže marketing na druhou.

×

Podobné články